3 C 131/2024-72 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 25. 3. 2024 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 25. 1. 2019 uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . Poskytl žalovanému revolvingový úvěr s limitem 25000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými splátkami zahrnujícími též bankovní poplatky a úroky 29,88 % p. a. Žalovaný celkem postupně vyčerpal 107015 Kč a celkem splatil 107193,17 Kč. Když přestal splácet záporný zůstatek na účtu, tak žalobce sesplatnil úvěr dne 21. 12. 2023 a vyzval žalovaného k zaplacení 26210,40 Kč (z toho činí 24480 Kč nesplacená jistina, 730 Kč náklady na vymáhání dluhu a 1000 Kč smluvní pokuta za prodlení se splácením). Žalovaný dluží též dohodnutý úrok - jednak kapitalizovaný částkou 4243,75 Kč za dobu do 25. 3. 2024, jednak vyjádřený úrokovou sazbou 15 % p. a. Žalovaný je v prodlení se zaplacením, a tak je též povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení, jednak kapitalizované částkou 854,17 Kč za dobu od 5. 1. 2024 do 25. 3. 2024, jednak vyjádřený procentní sazbou 14,45 ročně.2. Dále žalobce tvrdil, že dne 21. 5. 2020 uzavřel se žalovaným další úvěrovou smlouvu, č. , hodnota, . Poskytl žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým limitem 40000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými splátkami zahrnujícími též bankovní poplatky a úroky 26,28 % p. a. Žalovaný celkem postupně vyčerpal 90500 Kč a celkem splatil 90429,64 Kč. Když přestal splácet záporný zůstatek na účtu, tak žalobce sesplatnil úvěr dne 21. 12. 2023 a vyzval žalovaného k zaplacení 41822,92 Kč (z toho činí 39876,98 Kč nesplacená jistina, 215,94 Kč poplatky za pojištění, 730 Kč náklady na vymáhání dluhu a 1000 Kč smluvní pokuta za prodlení se splácením). Žalovaný dluží též dohodnutý úrok - jednak kapitalizovaný částkou 7907,65 Kč za dobu do 25. 3. 2024, jednak vyjádřený úrokovou sazbou 15 % p. a. Žalovaný je v prodlení se zaplacením, a tak je též povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení, jednak kapitalizované částkou 1368,97 Kč za dobu od 5. 1. 2024 do 25. 3. 2024, jednak vyjádřený procentní sazbou 14,45 ročně.3. Žalovaný se ničím nebránil.4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku)5. Soud ověřil z obou úvěrových smluv dohodu stran výše popsanou. U smlouvy č. , hodnota, byl původně sjednán úvěrový rámec 13000 Kč s úročením 26,28 % p. a. a dále první čerpání 6990 Kč na koupi vysavače, s úročením 20,75 % p. a. Z výpisu z úvěrového účtu je zjevné, že úvěrový limit byl zvýšen na 25000 Kč. U smlouvy č. , hodnota, pak bylo dohodnuto první čerpání ve výši 40000 Kč, s úrokovou sazbou 29,88 % p. a. a výší měsíční splátky 1220 Kč. Poskytnutí úvěrů soud ověřil z výpisu z úvěrového účtu žalovaného u žalobce. Dále z něho plyne, že žalovaný splácel úvěr až do března 2020, poté přestal splácet. Žalobce prokázal, že splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným, ale prověřil si jeho osobní a majetkové poměry i v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací, platnost průkazu totožnosti v rejstříku ministerstva vnitra. Dále vycházel z úplného výpisu z bankovního účtu žalovaného u mBank za 2. pololetí r. 2018. Zjistil tak, že žalovaný není předlužen a je schopen splácet úvěry. Svědčí o tom i následné více než tříleté fungování úvěrového vztahu. Proto soud na smlouvy hledí jako na smlouvy platné ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.6. Posuzovaný případ je sporem ze smluv o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce splnil svoji povinnost, když poskytl žalovanému dohodnuté úvěry. Žalovaný porušil svoji povinnost, když nesplácel dohodnuté splátky. Proto žalobce sesplatnil úvěry a žalovaný je povinen je splatit. Pokud žalobce požaduje nižší než sjednané úroky, nelze jeho postupu nic vytknout. Žalovaný je v prodlení se zaplacením. Proto žalobci vznikl nárok i na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. (ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Proto soud vyhověl žalobě.7. Podle ust.§ 142 zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů soud přizná účastníku, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.8. Právním předp