3 C 208/2024-71 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 28. 6. 2024 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 11. 8. 2023 uzavřel věřitel , právnická osoba, se žalovaným úvěrovou smlouvu a poskytl mu dohodnutých 60000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli poskytnutou částku s úrokem a poplatky. Žalovaný však splatil pouze 2 dohodnuté splátky a přestal splácet úvěr. Proto věřitel sesplatnil úvěr dne 13. 11. 2022 a vyzval žalovaného k jeho splacení. Žalovaný nezaplatil a je v prodlení se zaplacením. Dluží jistinu úvěru 56737,59 Kč, poplatky 600 Kč, úrok 26,16 % p. a. z jistiny kapitalizovaný částkou 9780,46 Kč za dobu do 13. 11. 2022 a dále kapitalizovaný částkou 13110,92 Kč za dobu od 14. 11. 2022 do 27. 9. 2023, 15% úrok z prodlení kapitalizovaný částkou 7597,23 Kč za dobu od 14. 11. 2022 do 27. 9. 2023. A dále úroky a úroky z prodlení vyjádřené procentní sazbou a běžící od 8. 9. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ničím nebránil.3. Soud ověřil z úvěrové smlouvy dohodu stran výše popsanou. Smlouvu však má soud za neplatnou pro nesplnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy. Žalobce sice tvrdil, že vycházel z výpisu z bankovního účtu žalovaného za dobu od 2. 11. 2021 do 3. 5. 2022. Avšak z předloženého výpisu z běžného účtu soud nedokázal posoudit, zdali tak původní věřitel učinil či nikoliv. Není zřejmé, o jaký se jedná účet. Z výpisu z účtu je sice patrné, že žalovaný dostal mzdu 37606 Kč dne 15. 11. 2021, 36500 Kč dne 15. 12. 2021, 26409 dne 14. 1. 2022, 37406 Kč dne 15. 2. 2022, 35339 Kč dne 15. 3. 2022 a 44125 Kč dne 14. 4. 2022., avšak soud nemá za jasné, zdali pohyby peněžních prostředků na účtu odrážejí celkové majetkové poměry žalovaného či nikoliv (z výpisu se jeví jako pravděpodobnější druhá varianta). V jiných sporech věřitelé obvykle předkládají zápisy z jednání s klientem, do kterých zaznamenávaní údaje o jeho osobních a majetkových poměrech (např. formou dotazníku), o jeho dluzích, splátkách, vyživovací povinnosti, příjmech, nákladech na živobytí, počtu osob, s nimiž vede společnou domácnost a podobně. V jiných případech věřitelé také obvykle uvádějí a dokládají, že ověřili poměry dlužníky kontrolou v Centrální evidenci exekucí, systémech SOLUS, NRKI a dalších. Pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr vyvolávají též pouhé 2 splacené splátky úvěru (jež plynou z přehledu čerpání a splátek). Na splnění povinnosti věřitele tak nelze usuzovat ani z dlouhodobého fungování úvěrového vztahu, jak se stává v řadě jiných případů. Žalobce nepředložil jiné důkazy o posouzení úvěruschopnosti. Soud nemá předložený výpis z účtu za důkaz dostačující k prokázání splnění povinnosti věřitele výše uvedené. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu neplatnou ve smyslu konstantní judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Získané informace pak mají posoudit s odbornou péčí, nikoliv je pouze shromáždit a dále nehodnotit.4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) Věřitel však poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy, a proto lze uvažovat pouze o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako nároku na vrácení bezdůvodně vyplacené (a dosud nesplacené) částky. Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovanému se dostalo 60000 Kč převodem na jeho účet, jak dokládají 2 potvrzení ČSOB o provedení transakcí. Žalovaný splatil 8 242,74 Kč, jak dokládá přehled čerpání s plátek. Soud tedy vyhověl co do rozdílu mezi těmito částkami, když nárok žalobce hodnotí jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ve zbytku žalobu zamítl, protože ostatní požadované částky mají svůj právní základ v neplatné smlouvě (poplatky a úroky). U úroků z prodlení soud vychází z konstantní judikatury českých soudu, jež se ustálila na takovém postupu - vyjádřeno např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262: Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je sm