7 C 200/2024-33 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 22. 5. 2024, zaplacení žalované částky z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytl žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelném úvěru č. 117140 ze dne 6. 7. 2023 ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal splácet žalobci každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se, ale dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobcem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 5. 11. 2023 (viz čl. 15) byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 8. 11. 2023 a vyzván k jeho úhradě. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení 12 600 Kč sestávající z nesplacené části jistiny úvěru výši 9 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 3 600 Kč, zákonné úroky z prodlení a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, což je 1 395 Kč.Žalobce před poskytnutím úvěru žalovanému, posoudil jeho úvěruschopnost, když si ověřil jeho příjmy a výdaje výpisy z jeho bankovního účtu, lustroval jej ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.Protože byl žalovaný k jednání řádně předvolán, ale nepožádal včas z důležitého důvodu o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 117140 uzavřené mezi účastníky řízení dne 6. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 KčDle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, které vyhovovaly i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému finanční prostředky. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z těchto závazků porušil, neboť řádně a včas poskytnuté finanční prostředky nesplácel. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a na úroky z prodlení pak vznikl žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci smluvní pokutu v požadované výši dle ustanovení § 2048 a násl. o. z.Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 2 252 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům po 100 Kč (3x 300 Kč a 3x 100 Kč) a 21 % DPH ve výši 252 Kč.