7 C 224/2024-48 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou uplatněnou u soudu dne 26. 6. 2024 zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, , (dříve , Anonymizováno, .), sídlem , Anonymizováno, , na základě smlouvy orevolvingovém úvěru ze dne 1. 12. 2023 (viz čl. 25), v konečné výši 62 490,40 Kč. Finanční prostředky byly poukázány právním předchůdcem žalobce na účet žalovaného č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, . Úvěr měl být splacen nejpozději do 15. 4. 2024, ale žalovaný do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdce žalobce smlouvou p postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce (viz čl. 32).Právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, když klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátky a těchto 10 % se musí rovnat minimálně životnímu minimu ve výši 3 410 Kč.Protože se žalovaný, který byl k jednání řádně předvolán, k jednání nedostavil a nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnutou částku. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z těchto závazků porušil, neboť řádně a včas poskytnutý úvěr nesplatil, a protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovaným dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 16 729,60 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 2 500 Kč, odměny advokáta za tři úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 3 620 Kč a 3x 300 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 2 469,60 Kč.