7 C 251/2023-36 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 22. 8. 2023, zaplacení žalované částky, neboť 19. 8. 2022 uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce (viz čl. 5), na základě, které žalovanému poskytl 10 000 Kč, které žalovanému zaslal na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky žalobci zaplatit poplatek ve výši 2 275 Kč. Zápůjčka a poplatek za poskytnutí zápůjčky byly splatné 13. 9.2022. Žalovaný, ale své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, resp. na svůj závazek ničeho neuhradil. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobci, zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením za zaslání pěti výzev k plnění po 500 Kč. Celková výše dluhu žalovaného činí jistina ve výši 10 000 Kč, poplatek ve výši 2 275 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, a to od 14.9.2022 do 15. 8. 2023, což činí 3 350 Kč (celkem 18 125 Kč).Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, které si ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, tyto posoudil a dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.Protože se žalovaný, který byl k jednání řádně a včas předvolán, nedostavil a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Dle § 2390 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o půjčce.Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba, poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupení pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, ale žalovaný své smluvní povinnosti z tohoto závazku porušil, neboť řádně a včas poskytnutý úvěr nesplatil. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném zákonné úroky z prodlení, jejichž výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 2 000 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 300 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.