13 C 240/2025-36 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 14 435 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované. Tvrdila, že dne 8. 3. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla téhož dne žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a dne 14. 3. 2024 další finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala celkovou dlužnou částku žalobkyni vrátit a zaplatit jí za to poplatek ve výši 2 665 Kč, se splatnostní dne 7. 4. 2024. Žalovaná však v uvedeném termínu svůj dluh řádně a včas nezaplatila. Proto se žalobkyně po žalované domáhala úhrady jak dlužné jistiny zápůjčky ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 2 665 Kč. Nadto žalobkyně požadovala po žalované i náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením žalované ve výši 2 500 Kč představující náklady na 5 písemných výzev k zaplacení a také smluvní pokutu ve výši 1 770 Kč a zákonné úroky z prodlení jdoucí z částky 12 665 Kč (jistina úvěru a poplatek) od 8. 4. 2024 do zaplacení. Žalovaná na dluh uhradila 2 800 Kč, jež žalobkyně započetla na dluh na smluvní pokutě.2. K výzvě soudu ohledně doplnění tvrzení a důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalobkyně sdělila, že žádná tvrzení doplňovat nebude. Dále uvedla, že žádá po žalované vrátit vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostala, dále uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a nahradit náklady řízení3. Soud vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se ve stanovené lhůtě přes výzvu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených žalobcem.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 3. 2024 a jejího dodatku ze dne 14. 3. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil, že žalovaná uzavřela se žalobkyní s pomocí prostředků elektronické komunikace na dálku smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelovou zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit ji poplatek ve výši 1 365 Kč. To vše se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni nejpozději do 7. 4. 2024. Dodatkem ke smlouvě došlo k navýšení zapůjčené částky o 4 000 Kč a k navýšení poplatku na částku 2 665 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že v případě prodlení žalované s úhradou dlužných částek přirůstá poplatek k jistině zápůjčky, žalovaná je dále povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a rovněž je povinna uhradit poplatky dle sazebníku, zejména za každou písemnou (listinnou) upomínku ve výši 500 Kč. A žalobkyně měla také v případě prodlení žalované právo účtovat žalované zákonné úroky z prodlení.5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně provedla platby na účet žalované ve výši 6 000 Kč dne 8. 3. 2024 a ve výši 4 000 Kč dne 14. 3. 2024.6. Z výpisu z účtu žalované vedeném u , právnická osoba, má soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, je účtem žalované a na tento účet byla dne 8. 3. 2024 poukázána žalobcem částka 6 000 Kč a dne 14. 3. 2024 částka 4 000 Kč.7. Z upomínek ze dnů 14. 4. 2024, 21. 4. 2024, 28. 4. 2024, 7. 5. 2024 a 22. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaná byla žalobkyní k úhradě dlužné částky s příslušenstvím opakovaně vyzývána.8. Soud z předžalobní výzvy zjistil, že žalovaná byla znovu zvláště vyzvána žalobkyní k úhradě dlužné částky včetně příslušenství s tím, že byla výslovně upozorněna na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Výzva ze dne 19. 3. 2025 byla žalované zaslána doporučeným způsobem, jak plyne ze souvisejícího poštovního podacího lístku z téhož dne.9. Ze zprávy banky žalované má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.10. Po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru.11. V řízení se nepodařilo prokázat, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně, jakkoliv zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně poskytla dne 8. 3. 2024 žalované částku 6 000 Kč a dne 14. 3. 2024 další částku 4 000 Kč. Žalovaná uhradila na dluh 2 800 Kč, více neuhradila, ačkoliv byla k tomu žalobkyní opakovaně vyzývána, a to i tzv. předžalobní výzvou.12. Žaloba je částečně důvodná.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření platné smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť smlouva uzavřená mezi účastníky je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Před jejím uzavřením nedošlo k náležitému přezkoumání úvěruschopnosti žalované dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, resp. žalobkyně na svou povinnost tvrzení a důkazní ohledně této skutečnosti v tomto řízení výslovně rezignovala.15. Proto žalované vznikla povinnost pouze vrátit částku odpovídající poskytnuté jistině zápůjčky ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalované byla na jistině úvěru poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaná již žalobkyni na dluh uhradila 2 800 Kč, uložil ji soud ve zbývající části tj. 7 200 Kč povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit.16. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalované. Bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala své možnosti k vrácení jistiny úvěru. A protože tak neučinila, soud uzavřel, že ji nic nebrání a je schopna vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobkyni vznikl až poté, co by žalovaná v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatila. V podrobnostech soud odkazuje na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.17. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého poměřoval úspěch a neúspěch účastníků řízení. Do celkového úspěchu i neúspěchu procesních stran byl dle ustálené judikatury (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) započten i rozsah přiznaného, resp. nepřiznaného příslušenství. V dané věci byl po zohlednění žádaného příslušenství úspěch i neúspěch obou procesních stran téměř srovnatelný, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.