13 C 254/2025-26 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 10. 2025 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 073,59 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se jedná o nesplacené úvěry poskytnuté na základě smluv uzavřených dne 14. 5. 2024 a 3. 5. 2024 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě těchto smluv částku ve výši 8 000 Kč a 10 000 Kč a žalovaný uvedené peněžní prostředky řádně nevrátil. Současně po žalovaném požadovala i zákonné úroky z prodlení z této částky, smluvní pokuty, poplatky, neboť žalovaný uvedenou částku na výzvu žalobkyně řádně a včas nevrátil.2. Řízení bylo v části týkající se zákonného úroku z prodlení z částky 1 817 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, částky 7 531,96 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 052 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a částky 7 672,63 Kč částečně zastaveno usnesením č.j. 13 C 254/2025-18 ze dne 10. 11. 2025, neboť žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět.3. Na výzvu soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že takové důkazy nemá k dispozici, a proto požaduje pouze plnění, které bylo žalovanému poskytnuto.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.6. Ze smluv o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 5. 2024 a ze dne 3. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedené peněžní prostředky a úroky vrátit, do 30 dnů od jejich poskytnutí.7. Z potvrzení o provedených platbách soud zjistil, že na účet žalovaného bylo z účtu právního předchůdce žalobkyně poukázáno dne 14. 5. 2024 a dne 3. 5. 2024 v součtu 18 000 Kč.8. Ze smluv o postoupení pohledávky ze dne 20. 8. 2024 a ze dne 30. 8. 2024 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla společností , právnická osoba, . postoupena společnosti , právnická osoba, Ta jí následně postoupila žalobkyni.9. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalobkyně vyzvala dne 22. 7. 2025 žalovaného k úhradě dlužné částky, a to do 7 dnů od odeslání výzvy a upozornila jej na možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Současně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky. Výzva byla žalovanému odeslána tentýž den.10. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Právní předchůdce žalobkyně – společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 18 000 Kč. Z předložených důkazů neplyne zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Pohledávky za žalovaným byly smluvně postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno. K úhradě dlužné částky byl žalovaný žalobkyní vyzván výzvou ze dne 22. 7. 2025, jež byla doporučeným způsobem odeslána žalovanému tentýž den. Výzva obsahovala i upozornění na následnou možnost vymáhání dluhu soudní cestou. Žalovaný na dluh uhradil 11 131 Kč.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Žaloba je částečně důvodná13. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na kterou dopadala i právní úprava daná zákonem 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv nebyla přezkoumávána, výdajová stránka a další finanční či úvěrové zatížení zkoumáno nebylo. Proto soud považuje uzavřenou smlouvu za neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle tohoto ustanovení pak uložil žalovanému pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu úvěru. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Na straně žalovaného tak ke dni připsání peněžních prostředků došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 18 000 Kč podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, protože žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu má žalobkyně nárok na vrácení této částky. Vzhledem k tomu, že žalovaný na dluh již žalobkyni uhradil 11 131 Kč, rozhodl soud tak, že žalobkyně má právo na zaplacení zbývajících částek na jistinách, a to částky 1 817 Kč a 5 052 Kč. Soud proto žalobě v rozsahu uvedených jistin vyhověl.14. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 z 20. 4. 2022 je v případě aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovena nová splatnost ohledně vrácení poskytnuté jistiny, která se odvíjí od možností spotřebitele, zde žalovaném. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokazoval své možnosti k vrácení jistiny úvěru. Žalovaný se nijak nevyjádřil ani nic netvrdil. Soud tedy, i s ohledem na výši přiznané částky, uzavřel, že žalovaný je schopen vrátit dlužnou jistinu ve lhůtě odpovídající procesně stanovené obecné pariční lhůtě, tedy do tří dnů od právní moci rozsudku. Jde tedy o nově soudem stanovenou splatnost přiznané částky, přičemž nárok na příslušenství v podobě úroků z prodlení by žalobkyni vznikl až poté, co by žalovaný v této lhůtě splatnosti uvedenou částku nezaplatil. V podrobnostech soud odkazuje na uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Ve zbývající části byla žaloba s ohledem na neplatnost smlouvy jako nedůvodná zamítnuta.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 699 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 884 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 073,59 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.