3 C 143/2025-89 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 7. 7. 2025 žalobu ve věci výše rubrikované a domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, a poskytl mu revolvingový úvěr s možností postupného čerpání až do výše 61400 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dále dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 1.07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si dále při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy službu “, název, ”, za poplatek 322,08 Kč. Žalovaný si dále při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy službu “, název, ”, za poplatek 495 Kč. Žalovaný si rovněž při sjednávání smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy službu “, název, ”, za poplatek 128,64 Kč. Žalobce poskytl žalovanému 8500 Kč dne 25. 5. 2024, dále 3531 Kč dne 22. 8. 2024, dále 2303 Kč dne 4. 9. 2024 a dále 1020 Kč dne 4. 10. 2024, vždy převodem na jeho bankovní účet , č. účtu, . Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými denními splátkami, splatil však pouze 6885,72 Kč, a dluží tak jistinu 8468,24 Kč, dále poplatek za vyplacení tranší úvěru 19,39 Kč, dále úrok 9328,20 Kč, dále poplatek za dohodnutou službu Klidné spaní 87,84 Kč, dále poplatek za dohodnutou službu Presto 157,41 Kč, dále poplatek za dohodnutou službu Informační SMS servis 23,04 Kč Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení k zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobce uplatnil smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení. Za dobu od 31. 10. 2024 do 29. 1. 2025 tak dluží na smluvní pokutě 601,53 Kč. Žalobce tak požadoval 18084,11 Kč + 601,53 Kč a dále úroky z prodlení vyjádřené procentní sazbou 12 % p. a. z 8755,91 Kč, za dobu od 27. 6. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se ničím nebránil.3. Z předložených listin, zejména z nepodepsané smlouvy, kopie občanského průkazu a průvodních vysvětlujících listin (informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru) soud zjistil, že žalovaný jednal za pomoci prostředků elektronické komunikace na dálku se žalobcem o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z předložených důkazů plyne zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Předložená smlouva však neobsahuje podpis ani jiný nezaměnitelný identifikátor žalovaného (např. číselný kód, heslo, parafu apod.). Tudíž nelze mít za prokázané, že skutečně došlo k uzavření smlouvy. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření, kdy mu byl v prostoru klientského profilu nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“, potom to ničím neprokázal. Takový postup není soudu znám ani z úřední činnosti, a soud tedy může vycházet pouze z prokázaných tvrzení.4. Vedle toho žalobce neprokázal, že by splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka tak, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Předložil soudu pouze interní doklad nazvaný Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., v němž uvedl, že žalovaný žije v 2členné domácnosti, má ověřený měsíční příjem 68900 Kč (nebo 22000 Kč), neuvedl žádné měsíční výdaje, žalobce odhadl jeho minimální měsíční výdaje na 4505 Kč a dovodil tak disponibilní příjem 17400 Kč. Takový interní doklad vyhotovený samotným žalobcem není dostatečným důkazem o posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr, s odbornou péčí. Nelze ověřit, z čeho žalobce vycházel při zjištění výše příjmů žalovaného. Ani jiné skutečnosti nedokládají schopnost dlužníka splácet – např. dlouhodobé splácení, jak je soudu známo z jiných případů. Takové poznatky nemá soud ani z úřední činnosti – ze soudní evidence plyne, že již před r. 2024 byl žalovaný evidován u tohoto soudu jako žalovaný a povinný v dalších řízeních (7 C 267/2023, 6 EXE 348/2022, 6 EXE 136/2022, 6 EXE 799/2021, 6 EXE 152/2021, 6 EXE 52/2019 a mnoha dalších), vesměs pro drobnější částky. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu neplatnou i z důvodu nesplnění popsané povinnosti, ve smyslu konstantní judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Získané informace pak mají posoudit s odbornou péčí, nikoliv je pouze shromáždit a dále nehodnotit.5. Ze zprávy , právnická osoba, soud ověřil, že na účet žalovaného bylo převedeno 15354 Kč čtyřmi platbami, jak žalobce tvrdil.6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) Věřitel však poskytl žalovanému plnění bez platné smlouvy, a proto lze uvažovat pouze o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako nároku na vrácení bezdůvodně vyplacené (a dosud nesplacené) částky 15354 Kč. Žalova