3 C 204/2025-64 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 26. 8. 2025 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 14. 1. 2023 uzavřel věřitel , právnická osoba, . se žalovaným úvěrovou smlouvu č. 0423882. Téhož dne poskytl žalovanému dohodnutých 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutou částku a zaplatit mu dále dohodnutý úrok 8 % ročně (za dohodnutou dobu splácení celkem 761 Kč) a poplatek za poskytnutí úvěru 7350 Kč, platbu za administrativní činnost při vyhodnocení úvěrového případu 2077 Kč a platbu za možnost splácení v hotovosti v místě bydliště 2700 Kč, celkem tedy 27888 Kč, vše pravidelnými anuitními splátkami po 1992 Kč, s poslední splátkou dne 14. 3. 2024. Dále spolu sjednali úročení a smluvní pokutu Žalovaný přestal splácet 17. 7. 2023 a dluží tak 7674,39 Kč na jistině, 206,01 Kč na úroku, 3619 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 1038 Kč na poplatku za administrativní činnost, 1350 Kč na poplatku za splácení v místě bydliště, dále úrok za dobu od 15. 3. 2024 do 20. 2. 2025 kapitalizovaný částkou 728,17 Kč a dále od 21. 2. 2025 vyjádřený 8procentní sazbou a počítaný z jistiny. Dále je v prodlení, a tak dluží 7500 Kč na smluvní pokutě, dále i úrok z prodlení 14,75 % p. a., jednak kapitalizovaný částkou 1395,98 Kč, jednak dále běžící a vyjádřený procentní sazbou. Žalobce je právním nástupcem původního věřitele, když ten mu postoupil svoji pohledávku. Postoupení bylo oznámeno žalovanému.2. Dále žalobce tvrdil, že dne 19. 4. 2023 uzavřel věřitel , právnická osoba, . se žalovaným další úvěrovou smlouvu, č. 0440375, opět na 15000 Kč, za stejných podmínek, s poslední splátkou dne 19. 6. 2024. Téhož dne poskytl žalovanému dohodnutých 15 000 Kč. Žalovaný přestal splácet 17. 7. 2023 a dluží tak 10855,70 Kč na jistině, 402,01 Kč na úroku, 5218 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru, 1483,72 Kč na poplatku za administrativní činnost, 1928,57 Kč na poplatku za splácení v místě bydliště, dále úrok za dobu od 20. 6. 2024 do 20. 2. 2025 kapitalizovaný částkou 907,57 Kč a dále od 21. 2. 2025 vyjádřený 8procentní sazbou a počítaný z jistiny. Dále je v prodlení, a tak dluží 7500 Kč na smluvní pokutě, dále i úrok z prodlení 14,75 % p. a., jednak kapitalizovaný částkou 1757,49 Kč, jednak dále běžící a vyjádřený procentní sazbou. Žalobce je právním nástupcem původního věřitele, když ten mu postoupil svoji pohledávku. Postoupení bylo oznámeno žalovanému.3. Žalovaný se ničím nebránil.4. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku)5. Žalobce prokázal svoje tvrzení oběma úvěrovými smlouvami (uzavření smlouvy, smluvené podmínky a platby, včetně potvrzení o vyplacení poskytnuté částky žalovanému v hotovosti a ujednání o smluvní pokutě 0,1 % denně z dlužné splátky, maximálně však 500 Kč z jedné splátky), upomínkou o zaplacení, postupní smlouvou o postoupení pohledávek žalobci a oznámením žalovanému o postoupení pohledávek.6. Žalobce prokázal, že původní věřitel splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným a zaznamenané v obou žádostech o úvěr, ale prověřil si jeho osobní a majetkové poměry i v insolvenčním rejstříku, bankovním a nebankovním registru klientských informací a SOLUS. Dále si vyžádal i doklady o výdělku žalovaného (pracovní smlouvu). Soudu je známo z úřední činnosti, že žalovaný v době uzavření měl již několik dalších dluhů a byl účastníkem několika exekucí, vesměs se však jednalo o nízké částky. O zodpovědném posouzení jeho schopnosti splácet, s odbornou péčí, svědčí i následné fungování úvěrových vztahů – žalovaný splácel úvěry až do července 2023. Důvodem pro nesplácení tak zjevně nebyla počáteční neschopnost splácet. Proto soud na smlouvy hledí jako na smlouvy platné ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.Právní nástupnictví žalobce bylo doloženo postupní smlouvou a vyrozuměním žalovaného o tomto postupu.7. Posuzovaný případ je sporem ze smluv o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobce splnil svoji povinnost, když poskytl žalovanému oba úvěry. Žalovaný porušil svoji povinnost, když nesplácel dohodnuté splátky. Proto je povinen je splatit. Žalovaný je v prodlení se zaplacením. Proto je povinen zaplatit i smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta dosáhla v obou úvěrových případech maximální přípustné výše (vždy 7500 Kč). Věřiteli vznikl nárok i na úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši r