53 C 11/2025-54 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1 Žalobce podal dne 24. 6. 2025 žalobu ve věci výše rubrikované. Domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 13. 5. 2022 uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , zavázal se tak ke zřízení běžného účtu , č. účtu, a k poskytnutí úvěru 20000 Kč, splatného do 2,5 let od uzavření smlouvy. Dne 13. 5. 2022 mu poskytl dohodnutý úvěr bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný se zavázal splatit úvěr 48 měsíčními splátkami po 1136 Kč (úroková sazba 62,11 % p. a.) splatných vždy ve 12. den v měsíci, od června 2022. Žalovaný porušil toto ujednání a ocitl se v prodlení se splácením. Splatil pouze 879,00 Kč dne 14. 6. 2022, dále 257 Kč dne 11. 7. 2022, dále 879 Kč dne 11. 7. 2022, dále 257 Kč dne 12. 7. 2022 a dále vždy 1136,00 Kč ve dnech 10. 8. 2022, 12. 9. 2022, 10. 10. 2022, 15. 11. 2022, 14. 12. 2022, 13. 1. 2023, 10. 2. 2023, 17. 3. 2023, 11. 4. 2023, 16.05.2023, 15.06.2023, 10.07.2023, 15.09.2023, 16.11.2023 a 11. 12. 2023. Ocitl se v prodlení delším 30 dnů u splátek č. 15, 16, 17, 18, 19, a proto vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu 2495 Kč dle ujednání 6.1 smlouvy (6x 499 Kč) a náhradu nákladů vzniklých žalobci v důsledku prodlení, 1200 Kč, tj. 6x 200 Kč za každou splátku v prodlení delším 15 dnů, dle ujednání 6.2 smlouvy, když žalovaný byl v takovém prodlení ještě u 1. splátky. Pro prodlení žalovaného delší 65 dnů (u splátky č. 16 splatné 12. 9. 2023) pak došlo k automatickému sesplatnění celého úvěru (ve smyslu ujednání 6.3 smlouvy) dne 16. 1. 2024. Proto přirostly nezaplacené úroky k jistině úvěru (dle ujednání 6.4 smlouvy) a vznikla tak nová jistina 20013,06 Kč splatná 16. 1. 2024. Žalovaný se opět ocitl v prodlení s jejím zaplacení, a tak vznikl žalobci nárok na další smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, od 18. 1. 2024 do zaplacení. Žalovaný splatil 7x po 1136 Kč, ve dnech 11. 3. 2024, 10. 4. 2024, 10. 5. 2024, 11. 6. 2024, 10. 7. 2024, 12. 9. 2024 a 11. 1. 2025. Dluží žalobci 12061,06 Kč jako novou jistinu, 2495 Kč jako smluvní pokutu (dle ujednání 6,1 smlouvy), smluvní pokutu 7505 Kč (dle ujednání 6.5 smlouvy, což je součet smluvních pokut 0,1 % z částky 20013,06 Kč od 18. 1. 2024 do 11. 3. 2024 ve výši 1080,54 Kč, z částky 18877,06 Kč od 12. 3. 2024 do 10. 4. 2024 ve výši 566,40 Kč, z částky 17741,06 Kč od 11. 4. 2024 do 10. 5. 2024 ve výši 532,20 Kč, z částky 16605,06 Kč od 11. 5. 2024 do 11. 6. 2024 ve výši 531,52 Kč, z částky 15469,06 Kč od 12. 6. 2024 do 10. 7. 2024 ve výši 448,63 Kč, z částky 14333,06 Kč od 11. 7. 2024 do 12. 9. 2024 ve výši 917,12 Kč, z částky 13197,06 Kč od 13. 9. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 792 Kč a z částky 12061,06 Kč od 12. 11. 2024 do vyhotovení žaloby (24. 6. 2025). Dále mu dluží úrok 62,11 % p. a. a od 11. 2. 2024 požadovaný pouze ve výši 15 % p. a. z částky 17355,56 Kč od 18. 1. 2024 do 10. 5. 2024 kapitalizovaný částkou 1290,18 Kč, z částky 16605,06 Kč od 11. 5. 2024 do 11. 6. 2024 kapitalizovaný částkou 203,52 Kč, z částky 15469,06 Kč od 12. 6. 2024 do 10. 7. 2024 kapitalizovaný částkou 171,68 Kč, z částky 14333,06 Kč od 11. 7. 2024 do 12. 9. 2024 kapitalizovaný částkou 351,36 Kč, z částky 13 197,06 Kč od 13. 9. 2024 do 11. 11. 2024 kapitalizovaný částkou 303 Kč a z částky 12061,06 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok tak činí celkem 2319,74 Kč. Žalobce požadoval sjednanou úrokovou sazbu 62,11 % p.a. a dále od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 11.02.2024) již jen 15 % p. a. s odkazem na § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. úrokovou sazbu ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Připomněl, že dle bodu 2.2.smlouvy je výše úroku limitována 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy (54528 Kč), tedy na částku 65 433 Kč. Úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně žalobce zčásti kapitalizoval, a to z částky 23708 Kč za dobu od 18. 1. 2024 do 11. 3. 2024 částkou 517,32 Kč, z částky 22 572,00 Kč za dobu od 12.3. 2024 do 10.04.2024 ve výši 273,60 Kč, z částky 21 436,00 Kč za dobu od 11. 4. 2024 do 10.05.2024 ve výši 259,80 Kč, z částky 20 300,00 Kč za dobu od 11. 5. 2024 do 11.06.2024 ve výši 262,40 Kč, z částky 19 164,00 Kč za dobu od 12. 6. 2024 do 10.07.2024 ve výši 224,46 Kč, z částky 18 028,00 Kč za dobu od 11. 7. 2024 do 12.09.2024 ve výši 466,56 Kč, z částky 16 892,00 Kč za dobu od 13. 9. 2024 do 11.11.2024 ve výši 409,80 Kč, tj. celkem 2413,94 Kč, a dále jej vyjádřil procentní sazbou z částky 15 756,00 Kč za dobu od 12. 11. 2024 do zaplacení.2 Žalovaný se ničím nebránil.3 Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku)4 Soud ověřil z úvěrové smlouvy dohodu stran výše popsanou (výši a splatnost úvěrů, výši úroků, oprávnění věřitele účtovat klientovi poplatky za prodlení a smluvní pokutu a sesplatnění nesplácených úvěru při prodlení se splácením, delším 90 dnů. Poskytnutí úvěru soud ověřil z výpisu z bankovního účtu. Dále z něho plyne, že žalovaný splácel úvěry až do ledna 2025. Žalobce prokázal, že splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se nespolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným, ale vycházel i z jeho pracovní smlouvy (výdělek 28631 Kč v průměru za posledních 8 měsíců). Prověřil si jeho osobní a majetkové poměry i v databázi SOLUS a NRKI, insolvenčním rejstříku, platnost průkazu totožnosti v rejstříku ministerstva vnitra. Svědčí o tom i následné dlouhodobé fungování úvěrového vztahu. Žalovaný sice nedodržoval splatnost, ale víceméně pravidelně, dlouhodobě splácel. Proto soud na smlouvu hledí jako na smlouvu platnou ve smyslu aktuální judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pok