7 C 204/2025-41 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 24. 6. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , na základě smlouvy o půjčce č. 306719855 uzavřené dne 21. 9. 2006 ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek v částce 6 640 Kč. Celkovou částku ve výši 16 640 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce splatit v 52týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka měla být zaplacena 20. 9. 2007. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, čímž porušil své závazky. Právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 na žalobce. Nárok žalobce sestává z dlužné jistiny ve výši 7 349,76 Kč, dlužného souhrnného poplatku ve výši 4 557,72 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 141,80 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 907,48 Kč od 22. 7. 2024 do 31. 12. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 11 907,48 Kč od 1. 1. 2025 ve výši repo sazby stanovené ČNB a platné vždy pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž k prodlení došlo zvýšené o 7 % bodů.2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Protože byl žalovaný k nařízenému jednání řádně předvolán a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).3. Soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla dne 21. 9. 2006 uzavřena smlouva o půjčce č. 306719855, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout v hotovosti 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 16 640 Kč, přičemž 6 640 Kč z této částky představoval souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky. Převzetí hotovosti stvrdil žalovaný podpisem této smlouvy (na č. l. 11 soudního spisu). Soud dále vyšel z žalovaným nezpochybněného tvrzení žalobce, že žalovaný na smlouvu o půjčce uhradil celkem 4 732,52 Kč.4. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. 10. 2024 a z oznámení o postoupení (na č. l. 12-16, 24 soudního spisu) soud zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobce. Právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky (č. l. 17 a 19 soudního spisu).5. Po právní stránce soud posoudil smluvní vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013.6. Podle § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. (dále jen „zákon č. 321/2001 Sb.“), se spotřebitelským úvěrem rozumělo poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. z.“) platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.8. Podle § 658 odst. 1 obč. z. dále platilo, že při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.9. V posuzované věci právní předchůdce žalobce platně uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 321/2001 Sb. ve spojení s § 657 obč. z. Právní předchůdce žalobce nebyl povinen posuzovat před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, neboť tato povinnost nebyla právnímu předchůdci žalobce v zákoně č. 321/2001 Sb. stanovena. Soud se proto touto otázkou blíže nezabýval. Právní předchůdce žalobce svým povinnostem z této smlouvy dostál a poskytl žalovanému dohodnutou částku. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti porušil, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a souhrnný poplatek nesplatil. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla pohledávka za žalovaným podle § 1879 o. z. postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Podle § 1880 o. z. dále platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném souhrnný poplatek (který představuje úrok podle § 658 odst. 1 obč. z., neboť jde o úplatu za poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovanému) a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádaný úrok má žalobce právo vyplývající přímo z úvěrové smlouvy a na žádané zákonné úroky z prodlení vznikl nárok původnímu věřiteli podle § 517 odst. 2 obč. z. a posléze žalobci podle § 1970 o. z. Soud dále přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, a to nařízením vlády č. 142/1994 Sb. (do 31. 12. 2013) a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (od 1. 1. 2014).10. Právo na náhradu nákladů řízení náleží podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobci, který byl v řízení zcela úspěšným. Náklady řízení žalobce v celkové výši 2 615 Kč sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 400 Kč (§ 14b odst. 1 advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč [§ 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu], náhrady za 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), a také náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč.