7 C 206/2025-88 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou uplatněnou u soudu dne 15. 8. 2025 zaplacení žalované částky z titulu nezaplacení úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , na základě smlouvy o , právnická osoba, č. 3232751 ze dne 14. 5. 2021 ve výši 200 000 Kč, ve které se žalovaný zavázal tento úvěr splatit ve 120 ti pravidelných měsíčních splátkách po 2 869 Kč s 11,99 % roční úrokovou sazbou. Žalovaný svou povinnost nesplnil a poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel. Protože byl žalovaný s úhradou dluhu v prodlení, právní předchůdce žalobce dne 10. 1. 2025 dluh zesplatnil. Právní předchůdce žalobce, společnost , Anonymizováno, , postoupil pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2025 na společnost , Anonymizováno, . a ta postoupila tuto pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2025 na žalobce (viz čl. 36). Žalovaná částka tak sestává z nesplacené jistiny ve výši 160 163,29 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 317,16 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 475,24 Kč a z příslušenství představující smluvní úrok z úvěru ve výši 11,99 % ročně z jistiny jdoucí ode dne 15. 4. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z jistiny jdoucí ode dne 15. 4. 2025 do zaplacení.2. Právní předchůdce žalobce při poskytování úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného, kdy kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze , právnická osoba, . Dále porovnal příjem žalovaného a jeho odhadnuté výdaje, přičemž na základě výpočtu získal částku disponibilních zdrojů. Žalovaný zároveň úvěr dlouhodobě řádně splácel (celkem uhradil částku ve výši 113 237,92 Kč). Byl proto úvěruschopný.3. Protože byl žalovaný k nařízenému jednání řádně předvolán a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).4. Ze smlouvy o , právnická osoba, č. 3232751, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 14. 5. 2021 (viz čl. 42-46), soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností , Anonymizováno, smlouvu, na základě, které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 120 ti měsíčních splátkách po 2 869 Kč s úrokovou sazbou ve výši 11,99 % ročně.5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnutou částku. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z těchto závazků porušil, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a příslušenství nesplatil. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla pohledávka za žalovaným dle § 1879 občanského zákoníku postoupena postupně na žalobce, uložil nyní soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a na úroky z prodlení pak vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnými právními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, který v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.8. Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s § 142a o. s. ř. přiznal náklady řízení v částce 37 013,70 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 8 010 Kč, odměny advokátky za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 7 540 Kč a 3x 450 Kč) dle § 7 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 5 033,70 Kč.