13 C 78/2026-27 – Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 155 857,95 s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný a právní předchůdci žalobkyně společnost , právnická osoba, , uzavřeli dne 27. 9. 2022 smlouvu o půjčce číslo 2209328045, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Žalovaný měl na úhradu dluhu zaplatit celkem 44 142,05 Kč, přičemž zbývající část dluhu nevrátil.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ze smlouvy o půjčce číslo 2209328045 ze dne 27. 9. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tento dluh splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 2 848 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje 25. 10. 2022. Účastníci si sjednali úrokovou sazbou ve výši 8,2 % ročně.5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného podle standardních postupů, když vycházel z příjmu 35 000 Kč, který ověřil podle plateb připisovaných na účet žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti zhodnotil výdaje ve výši 24 949 Kč, když z toho činily výdaje na splátky půjček 2 664 Kč, výdaje na bydlení 13 580 Kč, na živobytí 4 250 Kč a ostatní výdaje ve výši 4 000 Kč. Podle vyhodnocení právního předchůdce žalobkyně zbývalo žalovanému celkem 6 339 Kč měsíčně a byl tedy schopen úvěr splácet.6. Z výpisu z běžného účtu za období od 1. 8. 2022 do 31. 8. 2022, přílohy č. 5 protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce při ohodnocení úvěruschopnosti vycházel z tohoto výpisu z účtu s tím, že ve výpisu z účtu není žádný jiný příjem, než příjem pocházející z poukázaných peněžních prostředků z jiného účtu žalovaného, a to z účtu číslo , č. účtu, .7. Z mimořádného výpisu z účtu 3404825002/CZK za období od 20. 5. 2021 do 6. 10. 2025 má soud za prokázané, že žalovaný neměl pravidelný měsíční příjem ve výši 35 000 Kč. Z výpisu z účtu vyplývá, že mezi tímto účtem a zejména účtem , č. účtu, probíhaly vzájemné převody, přičemž oba účty byly ve vlastnictví žalovaného. Z výpisu z účtu také vyplývá, že žalovaný měl dva významné příjmy za prodej automobilu a také příjem 872 072,06Kč, avšak rozhodně se nejedná o pravidelné měsíční příjmy, navíc byly žalovanému na účet připsány až po poskytnutí půjčky. Z výpisu z účtu nevyplývá, že by byl žalovaný zaměstnán či vykonával podnikatelskou činnost, ze které by mu plynuly pravidelné příjmy.8. Z prohlášení okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k úhradě dluhu ze dne 12. 8. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně zesplatnil dluh ze smlouvy o úvěru číslo 2209328045 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu.9. Z výpisu minutové půjčky má soud za prokázané, že žalovaný dlužil právnímu předchůdci žalobkyně ke dni 7. 8. 2025 na jistině částku 155 857,95 Kč, společně s poplatky 998 Kč, úrokem 8189,71 Kč a s úrokem z prodlení 525,67 Kč.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky 12/2023/21 ze dne 1. 10. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni.11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně úvěr nevrátil. Ke dni 7. 8. 2025 dlužil na jistině částku 155 857,95 Kč, společně s poplatky 998 Kč, úrokem 8 189,71 Kč a s úrokem z prodlení 525,67 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni.12. Soud nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka ještě před uzavřením smlouvy, když se spolehl pouze na informace poskytnuté žalovaným a neprověřil si jeho osobní a majetkové poměry. Žalobkyně tuto skutečnost neprokázala ani na výzvu soudu. Právní předchůdce žalobkyně se spolehl pouze a výhradně na příjmy deklarované za výpisu z účtu, přičemž zcela opomenul fakt, že jediné příjmy žalovaného pocházely z převodu peněz z jiného účtu žalovaného. Žádný skutečný příjem se na příloze číslo 5, výpisu z účtu, který byl přílohou posouzení úvěruschopnosti, nenachází. Přesto právnímu předchůdci žalobkyně nebránilo nic v tom, aby z takto prokázaných příjmů stanovil průměrnou výši měsíčního příjmu žalovaného ve výši 35 000 Kč. Žalovanému nebyl poukazován pravidelný měsíční příjem, například z pracovního poměru či podobně. Soud upozorňuje na fakt, že mezi jednotlivými účty žalovaného probíhaly obousměrné finanční transakce a nelze vůbec dovodit, jaký byl skutečný příjem žalovaného.13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Žaloba je částečně důvodná.18. Smluvní strany uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky. Právní předchůdce žalobkyně poskytl úvěr, aniž by řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože poskytl úvěr v rozporu se zákonem je úvěrová smlouva ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl. Protože žalovaný dosud uhradil pouze část dluhu, rozhodl soud tak, že mu přikázal vydat žalobkyni jakožto právnímu nástupci původního věřitele celé bezdůvodné obohacení ve výši 155 857,95 Kč. V ostatních nárocích soud žalobu zamítl, neboť vychází z neplatných ustanovení smlouvy.19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.