3 C 249/2025-84 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

1. Žalobce podal dne 17. 12. 2025 žalobu ve věci výše rubrikované a domáhal se splacení úvěru. Tvrdil, že dne 6. 3. 2025 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl mu úvěrový rámec do výše 30200 Kč. Žalovaný vyčerpal úvěr 5500 Kč dne 6. 3. 2025. Žalovaný projevil souhlas se smlouvou formou SMS, zadáním pětimístného verifikačního kódu (rodné číslo žalovaného) a zaplacením verifikační platby 1 Kč na účet žalobce. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s úrokem 1,07 % denně z nesplacené jistiny a s poplatky za zvolené služby, za vyplacení tranše úvěru 109,45 Kč, za Klidné spaní (102,48 Kč), Presto (165 Kč) a Informační SMS servis (26,88 Kč). Protože nesplácel úvěr, sesplatnil jej žalobce dohodnutým způsobem dne 7. 7. 2025. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal ke smluvní pokutě 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobce požadoval smluvní pokutu za dobu od 6. 4. 2025 do 5. 7. 2025, 96,59 Kč.2. Žalovaný se ničím nebránil.3. Převod 5500 Kč na bankovní účet žalovaného dokládá potvrzení , Anonymizováno, .4. Z předložených listin, zejména z nepodepsané smlouvy a průvodních vysvětlujících listin (informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů, předpis denních splátek, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, scan občanského průkazu žalovaného) soud zjistil, že žalovaný jednal za pomoci prostředků elektronické komunikace na dálku se žalobcem o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Předložená smlouva neobsahuje podpis ani jiný projev vůle žalovaného (např. číselný kód či jiný identifikační znak). Z předložených důkazů neplyne zaplacení verifikační platby, přidělení verifikačního kódu žalovanému ani zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.5. Žalobce tvrdil, že splnil zákonnou povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost dlužníka tak, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Tvrdil, že dne 5. 3. 2025 jej prolustroval v databázi neplatných dokladů MV, registrech ISIR, CEE a BRKI, vždy s negativním výsledkem. Toto tvrzení nebylo zpochybněno ani doloženo. Dále žalobce tvrdil, že možná také vycházel z předložených výpisů z bankovního účtu žalovaného a z výplatních pásek jako dokladů o jeho pravidelném příjmu. Toto nejisté tvrzení neprokázal.Dále žalobce tvrdil, že ověřil měsíční příjem žalovaného 25000 Kč a že ten plyne z výpisu o posouzení úvěruschopnosti.Z tohoto interního záznamu žalobce soud zjistil, jakéže informace o sobě poskytl žalovaný žalobci: že žije v 3členné domácnosti, má měsíční příjem 15700 Kč, na půjčky měsíčně vynaloží 2000 Kč, na bydlení 2000 Kč a vedle toho ještě 1000 Kč na další nezbytné výdaje. Posuzovatel počítal ještě s rezervou pro výdaje 500 Kč a usoudil, že žalovaný má disponibilní příjem 9700 Kč a posouzení úvěruschopnosti dopadlo úspěšně (zjevně ve smyslu schopen splácet). Jiné doklady o posouzení schopnosti splácet již nebyly soudu předloženy.Proto soud nemá za prokázané splnění výše uvedené povinnosti. Žalobce sice posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr (s kladným výsledkem), ale s odbornou péčí to nemělo nic společného. Není rozhodné, že v žalobě uvedl žalobce jinou výši zjištěného příjmu žalovaného, než jakou uvedl v interním dokladu o posouzení schopnosti splácet. Podstatné je, že ani obsah interního výpisu o posouzení úvěruschopnosti neumožňuje soudu jiný závěr - zjevně bez vypovídací hodnoty (o příjmech domácnosti či spolubydlících), zjevně zčásti nedůvěryhodný (o nákladech na bydlení), zčásti alarmující (o výši příjmu a současně vydáních na splátky jiných půjček). Proto soud hodnotí smlouvu jako neplatnou, ve smyslu konstantní judikatury vyšších soudů, vyjádřené, například, v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021-80: Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z § 87 odst. 1 s. ú. vyplývalo do 29.5.2022, že šlo o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jednalo o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Získané informace pak mají posoudit s odbornou péčí, nikoliv je pouze shromáždit a dále nehodnotit. V současnosti (od 29. 5. 2022) pak jde u § 87 odst. 1 s. ú. o neplatnost výslovně absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu.6. Vedle toho žalobce neprokázal uzavření smlouvy. Předložená listina neobsahuje projev vůle žalovaného (podpis či jiný identifikační znak). Jiné důkazy k tomu nebyly předloženy. Soud neví z úřední činnosti, zdali byl žalovanému přidělen verifikační kód, event. jaký, ani zdali jej žalovaný použil k vyjádření souhlasu se smlouvou. Za situace, kdy se žádný z účastníků nedostavil k soudu, žalovaný nepotvrdil tvrzení žalobce a ani žalobce je neprokázal, tak nezbývá než uzavřít, že se neprokázalo uzavření úvěrové smlouvy. Proto nelze žalobci přiznat nároky založené smlouvou – poplatky, úroky ani smluvní pokutu.7. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. (ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) Věřitel však poskytl žalovanému plnění bez platné smlouvy, a proto lze uvažovat pouze o nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako nároku na vrácení bezdůvodně vyplacené (a dosud nesplacené) částky 5500 Kč. Žalovaný nesplácel, a tak dluží žalobci 5500 Kč. Povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení plyne z ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů: Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch