7 C 290/2025-38 — Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou

Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 26. 11. 2025, zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ve výši 500 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit formou pravidelných měsíčních splátek a dále za zavázal hradit sjednaný úrok ve výši 9,9 % p. a. z dlužné jistiny úvěru. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil na poskytnutý úvěr 204 265,06 Kč a k úhradě mu tak zbývá 295 734,94 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit sjednané poplatky, které zůstaly ke dni podání žaloby nehrazeny a které sestávají z poplatku za prohlášení úvěru za splatný, poplatku za vedení úvěrového účtu, poplatku za zaslané upomínky případně za sjednané pojištění. Žalovaný své závazky ze smlouvy o úvěru neplnil řádně a včas a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smluvními ujednáními prohlásil veškeré pohledávky za žalovaným ze smlouvy za okamžitě splatné ke dni 21. 2. 2025. Sjednaný úrok činil ke dni 23. 9. 2025 částku ve výši 10 678,43 Kč a zákonný úrok prodlení ke stejnému datu 19 645 Kč. Ke dni 23. 9. 2025 činila dlužná částka 331 164,98 Kč a sestávala z jistiny ve výši 295 734,94 Kč, poplatků ve výši 5 105,73 kč, úroku ve výši 10 678,43 Kč a úroků z prodlení ve výši 19 645,88 Kč. Právní předchůdce žalobce tuto svou pohledávku za žalovaným postoupil postupní smlouvou ze dne 18. 9. 2025 (viz čl. 9) na žalobce a ten krom shora uvedených částek požaduje po žalovaném smluvní úrok z částky 295 734,94 Kč jdoucí od 24. 9. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 298 232,67 Kč jdoucí od 24. 9. 2025 do zaplacení.Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to na základě scoringových a sociodemografických modelů, zkoumal jeho platební morálku lustrací v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí a v interních databázích a nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly neschopnosti žalovaného úvěr splácet.Protože žalovaný byl k nařízenému jednání řádně předvolán a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – , Anonymizováno, půjčka, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným 4. 6. 2019 smlouvu o úvěru, na základě, které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému 500 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet formou 120 pravidelných měsíčních anuitních splátek ve výši 7 231,88 Kč.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, která vyhovovala i požadavkům občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a následujících a požadavkům zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.Věřitel z této smlouvy svým povinnostem dostál, když dle ujednání poskytl žalovanému dohodnutou částku. Naopak žalovaný své smluvní povinnosti z těchto závazků porušil, neboť řádně a včas jistinu z úvěru a poplatek za úvěr nesplatil. A protože v řízení bylo prokázáno, že následně byla předmětná pohledávka za žalovaným dle § 1879 občanského zákoníku postoupena na žalobce, uložil nyní soud žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku k rukám žalobce. Dle § 1880 občanského zákoníku přitom platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník (zde žalobce) také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Proto soud vyhověl žalobě i v části požadující po žalovaném úroky a zákonné úroky z prodlení, neboť ověřil, že na žádané úroky má žalobce právo vyplývající přímo ze smlouvy o úvěru a na úroky z prodlení pak vznikl původnímu věřiteli a posléze žalobci nárok dle § 1970 občanského zákoníku. Soud přitom přezkoumal, že výše žádaných úroků z prodlení nepřekračuje výši stanovenou příslušnýmiprávními předpisy, zejména nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které v § 2 stanoví, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.Žalobce byl v tomto řízení plně úspěšný, proto mu soud v souladu s ustanovením § 142a o.s.ř. přiznal náklady řízení v částce 60 912,40 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 11 930 Kč, odměny advokáta za 4 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (4x 9 660 Kč a 4x 450 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH ve výši 8 492,40 Kč.