Okresní soud v Rokycanech 11 C 164/2026-18 – Neplatnost právního jednání

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne , datum, smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalobkyní poskytnuty peněžité prostředky, které se žalovaná zavázala spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím vrátit, což však nesplnila. RPSN činila dle sjednaných podmínek 2969 procent.2. Podáním doručeným soudu dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, náhrad nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce , částka, a částky , částka, . Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zcela nebo zčásti. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. vezme-li žalobce návrh zpět, soud řízení zcela, a byl-li návrh vzat zpět zčásti, v tomto rozsahu zastaví. Protože žalobkyně v uvedeném rozsahu vzala žalobu zpět, soud řízení v tomto rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.5. Soud provedl důkaz žalobkyní předloženou smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, , z níž zjistil, že smluvní strany uzavřely smlouvu, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku , částka, . Úrok, výše a počet splátek a poplatků byly sjednány tak, že roční procentní sazba nákladů činila 2969 procent. Žalobkyně dále doložila, že na základě předmětné smlouvy byla žalovanému vyplacena celkem částka , částka, . Žalovaná z poskytnuté částky nesplatila nic.6. Podle ustanovení § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1811 odstavce 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle ustanovení § 580 odstavce 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 2991 odstavce 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.7. Soud se ztotožňuje s argumentací v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , kde rozhodoval o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , a shledal obdobnou smlouvu absolutně neplatnou. Krajský soud v předmětném rozsudku, na rozdíl od soudu prvního stupně, podle kterého účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru a neplatné je pouze jejich ujednání o úrocích, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům a jako taková je jako celek podle § 588 věta první o. z. neplatná. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti a aplikace ustanovení § 577 o. z., je vyloučena. Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalovanému splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud ale měla žalovaná z poskytnutých , částka, vrátit s příslušenstvím odpovídajícímu roční procentní sazbě nákladů ve výši 2969 procent, tak nelze k jinému závěru dojít. Výši úroků je nutno posuzovat v době vzniku smluvního vztahu. Ve věci sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud judikoval, že co se týče občanskoprávní judikatury, tato považuje za nepřiměřenou úrokovou míru ve výši 60 %, jež podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Obdobně judikoval Nejvyšší soud ve věci sp. zn. , spisová značka, , kde uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Ve věci sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud shledal nemravnou úrokovou sazbu ve výši 66 % ročně. V předmětném případě činí úroková sazba 69,11 % ročně a RPSN úvěru činí 95,8 %. Takto sjednanou výši úroků a RPSN shledal soud jako rozpornou s dobrými mravy, neboť nelze odhlédnout od toho, že v době uzavření předmětné smlouvy činila obvyklá výše úroků i RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, cca 10 % ročně. Podle výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. I pokud by soud připustil, že při nebankovnímu úvěru a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbu úroků a RPSN ve výši okolo 30 %. Žalobkyní požadovaná sazba úroků a výše RPSN poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako zcela zjevně nepřiměřená (nemravná).8. Kromě výše úroku a roční procentní sazby nákladů je však třeba zohlednit i další okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena a přihlédnout i k jejímu dalšímu obsahu. Nelze pominout, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem a spotřebitelem, že byla uzavřena adhezním způsobem a že žalovaný na formuláři vypracovaném žalobkyní nemohl nic ovlivnit. Jednou z hlavních zásad soukromého práva je to, že uspořádání smluvních vztahů musí být spravedlivé a nemůže zakládat zřejmou nerovnováhu k tíži slabší strany, což v projednávané věci nebylo dodrženo a zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.9. S ohledem na výše uvedené soud posoudil doloženou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, žalovaná se tedy vyplacením jistiny pouze bezdůvodně obohatila o , částka, , přičemž z této částky dosud nic nezaplatila, proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku odpovídající poskytnuté a zároveň dosud nevrácené částky. Protože žalovaná částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, žalobkyni nevrátila ani po výzvě, prostřednictvím které žalobkyně po žalované požadovala dlužnou částku uhradit, byla žalovaná od následujícího dne po uplynutí lhůty uvedené v této výzvě v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě pouze v části na zaplacení zaslané peněžní částky spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k jejímu zaplacení stanovené k zaslané upomínce, a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.10. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 26,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,37 % a úspěchu žalované v rozsahu 36,63 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .