Okresní soud v Rokycanech 11 C 39/2026-27 – Neplatnost právního jednání

25.834 Kč s přísl.

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne , datum, smlouva o zápůjčce, na základě které byly žalobkyní poskytnuty peněžité prostředky, které se žalovaná zavázala spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím vrátit, což však nesplnila. RPSN činila dle sjednaných podmínek 1689 procent.Žalovaná potvrdila, že žalobkyně žalované zaslala , částka, , avšak namítala, že úroky se jí zdají příliš vysoké a dále uvedla, že zápůjčku částečně splatila platbami ze dne , datum, a , datum, , kdy uhradila částky , částka, a , částka, .Žalobkyně se k jednání nedostavila, z jednání se omluvila.Soud provedl důkaz žalobkyní předloženou smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, , z níž zjistil, že smluvní strany uzavřely smlouvu, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku , částka, . Úrok, výše a počet splátek a poplatků byly sjednány tak, že roční procentní sazba nákladů činila 1689 procent. Žalobkyně dále doložila, že na základě předmětné smlouvy byla žalovanému vyplacena celkem částka , částka, . Žalovaná z poskytnuté částky splatila , částka, .Podle ustanovení § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1811 odstavce 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Dle ustanovení § 580 odstavce 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ustanovení § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ustanovení § 2991 odstavce 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Soud se ztotožňuje s argumentací v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , kde rozhodoval o odvolání proti rozsudku zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, , a shledal obdobnou smlouvu absolutně neplatnou. Krajský soud v předmětném rozsudku, na rozdíl od soudu prvního stupně, podle kterého účastníci uzavřeli platnou smlouvu o úvěru a neplatné je pouze jejich ujednání o úrocích, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva se zjevně příčí dobrým mravům a jako taková je jako celek podle § 588 věta první o. z. neplatná. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti a aplikace ustanovení § 577 o. z., je vyloučena. Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalovanému splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud ale měla žalovaná z poskytnutých , částka, vrátit s příslušenstvím odpovídajícímu roční procentní sazbě nákladů ve výši 1689 procent, tak nelze k jinému závěru dojít. Výši úroků je nutno posuzovat v době vzniku smluvního vztahu. Ve věci sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud judikoval, že co se týče občanskoprávní judikatury, tato považuje za nepřiměřenou úrokovou míru ve výši 60 %, jež podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry. Obdobně judikoval Nejvyšší soud ve věci sp. zn. , spisová značka, , kde uvedl, že v rozporu s dobrými mravy je výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejího sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Ve věci sp. zn. , spisová značka, Nejvyšší soud shledal nemravnou úrokovou sazbu ve výši 66 % ročně. V předmětném případě činí úroková sazba 69,11 % ročně a RPSN úvěru činí 95,8 %. Takto sjednanou výši úroků a RPSN shledal soud jako rozpornou s dobrými mravy, neboť nelze odhlédnout od toho, že v době uzavření předmětné smlouvy činila obvyklá výše úroků i RPSN, za které banky v daném období poskytovaly úvěry na spotřebu, cca 10 % ročně. Podle výše citovaného rozsudku Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. I pokud by soud připustil, že při nebankovnímu úvěru a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbu úroků a RPSN ve výši okolo 30 %. Žalobkyní požadovaná sazba úroků a výše RPSN poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako zcela zjevně nepřiměřená (nemravná).Kromě výše úroku a roční procentní sazby nákladů je však třeba zohlednit i další okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena a přihlédnout i k jejímu dalšímu obsahu. Nelze pominout, že smlouva byla uzavřena mezi profesionálem a spotřebitelem, že byla uzavřena adhezním způsobem a že žalovaný na formuláři vypracovaném žalobkyní nemohl nic ovlivnit. Jednou z hlavních zásad soukromého práva je to, že uspořádání smluvních vztahů musí být spravedlivé a nemůže zakládat zřejmou nerovnováhu k tíži slabší strany, což v projednávané věci nebylo dodrženo a zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.S ohledem na výše uvedené soud posoudil doloženou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, žalovaná se tedy vyplacením jistiny pouze bezdůvodně obohatila o , částka, , přičemž z této částky již splatila celkem , částka, , proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku odpovídající poskytnuté a zároveň dosud nevrácené částky. Protože žalovaná částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, žalobkyni nevrátila ani po výzvě, prostřednictvím které žalobkyně po žalované požadovala dlužnou částku uhradit, byla žalovaná od následujícího dne po uplynutí lhůty uvedené v této výzvě v prodlení. Soud proto vyhověl žalobě pouze v části na zaplacení zaslané peněžní částky spolu s úrokem z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k jejímu zaplacení stanovené k zaslané upomínce, a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třicetidenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná uvedla, že v kratší lhůtě by nebyla schopna dlužnou částku uhradit.Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žalované, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení, neboť ta žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala.