Okresní soud v Rokycanech 13 C 322/2024-96 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí , částka, s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a nákladů za služby spojené s užíváním bytu. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v budově č. , hodnota, , jež je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále jen „byt“), který žalovaný užíval na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným. K ukončení nájemního vztahu došlo dne , datum, . Žalovaný dluží žalobkyni nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu za rok , Anonymizováno, v celkové výši , částka, , nedoplatek za tyto služby za rok , Anonymizováno, ve výši , částka, , dlužné nájemné za rok , Anonymizováno, ve výši , částka, , a nedoplatek na ceně služeb spojených s užíváním bytu ve výši , částka, . Pro případ prodlení s placením peněžitého dluhu na nájemném a souvisejících službách byl mezi stranami v nájemní smlouvě sjednán úrok z prodlení ve výši 0,12 % ročně za každý den prodlení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky žalobkyní opakovaně vyzýván, avšak doposud neuhradil ničeho.2. Soud provedl rozsáhlé pátrání po pobytu žalovaného, neboť lustrací v Informačním systému základních registrů bylo zjištěno, že žalovanému skončil trvalý pobyt na území České republiky ke dni , datum, . S ohledem na skutečnost, že se soudu nepodařilo zjistit aktuální faktické bydliště žalovaného ani místo jeho pobytu ke dni zahájení řízení a další šetření by bylo spojeno s velkými obtížemi, ustanovil soud žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , opatrovníka z řad advokátů. Opatrovník žalovaného se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Z výpisu z katastru nemovitostí pro LV č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , vedeného ke dni , datum, , má soud za prokázané, že žalobkyně byla vlastnicí bytové jednotky č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, v domě č. p. , Anonymizováno, ve , Anonymizováno, . Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelkou a žalovaným jako nájemcem, soud zjistil, že předmětem nájmu byl uvedený byt o výměře , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, Nájem byl sjednán na dobu určitou od , datum, do , datum, s možností automatického prodloužení. Měsíční nájemné činilo , částka, , zálohy na služby činily , částka, měsíčně. Pro případ prodlení bylo mezi stranami sjednáno právo žalobkyně coby pronajímatelky na smluvní úrok ve výši 0,12 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smlouva byla opatřena podpisy smluvních stran a její součástí je protokol o předání bytu datovaný ke dni , datum, . Z listiny označené jako výpověď nájmu bytu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vypověděla nájem z důvodu neuhrazeného nájemného, záloh na služby a nedoplatku na vyúčtovaných službách. V listině vyčíslila dlužnou částku na , částka, . Z vyúčtování služeb za byt č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala za období roku , Anonymizováno, nedoplatek , částka, a za období od , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, do , datum, nedoplatek , částka, . Předžalobní výzvou ze dne , datum, pak žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky , částka, , sestávající z tvrzeného dluhu , částka, a nákladů na odstranění poškození bytu ve výši , částka, . Podací lístek , právnická osoba, prokazuje podání doporučené zásilky určené žalovanému na adresu , adresa, dne , datum, .5. Dle ust. § 2235 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.6. Dle ust. § 2246 odst. 1 o. z. si strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.7. Dle ust. § 2247 odst. 1 o. z. si strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel.8. Na základě právního posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Žalovaný se na základě nájemní smlouvy stal nájemcem bytu ve vlastnictví žalobkyně a zavázal se hradit sjednané nájemné i zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Soud vzal za prokázané, že žalovaný neuhradil nedoplatek za služby za rok , Anonymizováno, ve výši , částka, , nedoplatek za služby za rok , Anonymizováno, ve výši , částka, , dlužné nájemné za rok , Anonymizováno, ve výši , částka, a nedoplatek za služby za rok , Anonymizováno, ve výši , částka, . Žalovanému proto vznikla povinnost zaplatit žalobkyni celkem , částka, .9. Podle § 1970 o. z. může věřitel při prodlení dlužníka s plněním peněžitého dluhu požadovat úrok z prodlení. Nebyla-li jeho výše platně ujednána, řídí se nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 2 odst. 1 tohoto nařízení odpovídá úrok z prodlení ročně repo sazbě České národní banky pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Ke dni , datum, činil zákonný úrok z prodlení 14,75 % ročně, tj. 0,040 % denně. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, vyslovil, že ustanovení § 1970 o. z. upravuje jak úrok z prodlení v zákonné výši, tak smluvní. Podle tohoto ustanovení úrok z prodlení ve výši podle prováděcího předpisu (zákonný) nastupuje bez jakéhokoliv ujednání stran, strany si však mohou výši úroku z prodlení také sjednat (§ 1970 věta druhá o. z.). Je-li účelem nájemní smlouvy zajištění bytových potřeb nájemce (a členů jeho domácnosti), jsou však strany takové smlouvy při sjednávání výše úroků z prodlení pro případ prodlení s placením nájemného omezeny relativně kogentní úpravou nájmu bytu vyplývající z § 2235 odst. 1 o. z., případně úpravou v § 2239 o. z. Nejvyšší soud poukázal na to, že nájemce bytu je v rámci úpravy nájmu bytu a domu v občanském zákoníku chráněn, jedním z projevů této zvláštní ochrany je relativní kogentnost právní úpravy (§ 2235 odst. 1 o. z.) a ochrana vůči smluvní pokutě a nepřiměřeným smluvním ujednáním (§ 2239 o. z.). Optikou této ochrany je pak třeba poměřovat všechna ujednání stran týkající se nájmu. I při prodlení s placením nájemného za nájem bytu se uplatní obecná úprava důsledků prodlení obsažená v občanském zákoníku pro závazkové vztahy, nicméně s přihlédnutím k relativně kogentní úpravě nájmu bytu. Nejvyšší soud v citovaném rozsudku dále uvedl, že podle § 2239 o. z. nelze utvrdit žádnou povinnost nájemce sjednáním smluvní pokuty. Smluvní pokutu si tedy nelze sjednat ani pro případ prodlení s placením nájemného. A protože smluvní úroky z prodlení a smluvní pokuta jsou instituty velmi blízké, funkčně téměř totožné (srovnej Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, s. 1048 – 1080), nelze si sjednat pro případě prodlení s placením nájemného nejen smluvní pokutu, ale ani smluvní úrok z prodlení, neboť by tím byl obcházen výslovný zákaz upravený v § 2239 o. z. Na základě toho Nejvyšší soud uzavřel, že při prodlení s placením nájemného je nájemce bytu povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a smluvní úrok z prodlení nelze sjednat nad tuto výši.10. V projednávané věci soud zjistil, že v čl. IV nájemní smlouvy si účastníci sjednali pro případ prodlení žalovaného právo žalobkyně coby pronajímatelky na smluvní úrok ve výši 0,12 % z dlužné částky za každý den prodlení (tj. 43,8 % ročně), tedy ve výši podstatně převyšující zákonný úrok z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 14,75 % ročně). K takovému ujednání však nelze s poukazem na výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu přihlížet (§ 2239 o. z.) a sjednání smluvního úroku z prodlení je tudíž neplatné. Žalobkyni tak vůči žalovanému náleží toliko úrok z prodlení v zákonné výši, tj. ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.11. V rozsahu přesahujícím takto přiznaný zákonný úrok z prodlení, tedy v rozsahu ve výši 0,08 % denně z částky , částka, od , datum, do zaplacení coby rozdílu neplatně sjednaného smluvního úroku z prodlení ve výši 0,12 % denně požadovaného žalobkyní a úroku z prodlení stanoveného nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ke dni , datum, ve výši 14,75 % ročně (přepočteného pro lepší přehlednost na 0,040 % denně), nezbylo soudu než žalobu zamítnout.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 36 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do , datum, , a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .