Okresní soud v Rokycanech 6 C 49/2026-39 – Náklady řízení

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které mu poskytla revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem, který byl stanoven na částku , částka, . Tuto částku žalovaný fakticky načerpal. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši , částka, , svůj závazek však porušil, neboť řádně a včas neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne , datum, . Žalobkyně žalovaného ohledně úhrady dlužné částky upomínala, naposledy předžalobní upomínkou ze dne , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav věci: Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá, že na základě předmětné smlouvy byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou s úvěrovým rámcem , částka, , pevnou zápůjční úrokovou sazbou 57,99 % ročně a minimální měsíční splátkou , částka, , splatnou vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný neuhradil minimální splátku splatnou dne , datum, . Žalobkyně jej proto upomínkou ze dne , datum, vyzvala k úhradě dlužné splátky. Protože žalovaný ani v dodatečné lhůtě neplnil, žalobkyně jej druhou upomínkou ze dne , datum, opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru. Upomínky byly zaslány na elektronickou adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovaný na ně nereagoval. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dopisem ze dne , datum, žalovanému oznámila zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě vyčísleného dluhu nejpozději do , datum, . Dopis byl téhož dne podán k poštovní přepravě jako doporučená zásilka na smluvenou korespondenční adresu žalovaného. Žalovaný dluh ani v poskytnuté lhůtě neuhradil.5. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného z údajů získaných od žalovaného, z jeho bankovní transakční historie a z příslušných registrů (jednalo se o výstup z registru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , z lustrace v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v registru SOLUS). Zohlednila měsíční příjem ve výši , částka, , náklady na bydlení , částka, , náklady domácnosti , částka, , finanční závazky , částka, a rezervu , částka, . Po zohlednění těchto položek vycházel měsíční disponibilní zůstatek žalovaného ve výši , částka, , tedy ve výši postačující k úhradě sjednané minimální splátky , částka, . Soud proto neshledal, že by žalobkyně poskytla úvěr v rozporu s povinností posoudit úvěruschopnost žalovaného.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a úvěr smí poskytnout jen tehdy, nevyplývají-li z výsledku posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele jej splácet. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona je smlouva uzavřená v rozporu s touto povinností neplatná. Soud má s ohledem na shora uvedená skutková zjištění za prokázané, že žalobkyně zákonné povinnosti při posouzení úvěruschopnosti dostála.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, , který žalovaný vyčerpal. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Žalobkyně jej na prodlení se splátkou splatnou dne , datum, dvakrát písemně upozornila, poskytla mu dodatečnou možnost dluh uhradit a upozornila jej na možnost zesplatnění úvěru (§ 124 zákona o spotřebitelském úvěru). Protože žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně úvěr v souladu se smluvním ujednáním zesplatnila. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru, zaplatit smluvní úrok, náklady spojené s upomínkami a smluvní pokutu ve výši uplatněné v žalobě. Soud neshledal, že by žalobkyně při uzavření smlouvy porušila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení. Žalovaný nesplnil zesplatněný dluh ani v žalobkyní poskytnuté lhůtě do , datum, , a od následujícího dne se proto dostal do prodlení. Žalobkyni tak podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.9. Soud proto žalobě vyhověl v celém rozsahu, a to co do jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů upomínek, smluvní pokuty i úroku z prodlení.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t.