10 C 122/2020-28 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení podle žaloby podané dne [datum] byl nárok žalobkyně na peněžité plnění s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že je právní nástupkyní [právnická osoba] (dříve pod označením [právnická osoba]) – dále v odůvodnění rozsudku případně jen„ původní věřitel“, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum], její přílohy [číslo]. Původní věřitel a předchůdce žalované [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelý [datum], sjednali dne [datum] smlouvu o úvěru„ smlouva o úvěru [anonymizováno]“, jejichž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen„ produktové podmínky“), a konečně sazebník. [jméno] [příjmení] byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet] jednorázovým převodem na běžný účet dlužníka, sjednána byla úroková sazba 21,90% ročně a závazek dlužníka splácet poskytnutý úvěr, platit poplatky za bankovní služby (zejm. za vedení účtu, případně dle produktových podmínek na poplatky za upomínání). Původní věřitel úvěr zesplatnil k [datum] (tvrzeno bylo, že dle práva sjednaného v článku 45a VOP s ohledem na úmrtí dlužníka). Žalobkyně uplatnila v řízení nároky na zaplacení dále uvedených částek s tvrzením o jejich charakteru: 23 455,96 Kč jako dlužné jistiny úvěru 413,80 Kč jako dlužných úroků z úvěru kapitalizovaných ke dni [datum] (zesplatnění úvěru) úroků z prodlení 26,27 Kč kapitalizovaných ke dni [datum] úroku 21,9% ročně a úroku z prodlení 8,05% ročně, to vždy z dlužné jistiny úvěru 23 455,96 Kč od [datum] (míněno zjevně den následující po úmrtní původního dlužníka). Žalovaná je právní nástupkyní původního dlužníka, a to podle usnesení zdejšího soudu z 26. 11. 2014, č. j. 25 D 556/2014-48, dále touto nástupkyní byla pozůstalá matka [celé jméno žalované], [datum narození], původně také žalovaná, vůči níž však bylo řízení již dříve zastaveno pro nedostatek podmínky řízení – vzhledem k úmrtí této osoby dne [datum] (před podáním žaloby), tj. pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení. 2. Žalovaná s žalobou zjevně nesouhlasila, neboť podala odpor proti v řízení vydaném elektronickému platebnímu rozkazu. Namítala, že předmětná částka nebyla předmětem usnesení zdejšího soudu z 26. 11. 2014, č. j. 25 D 556/2014-48, dále že se lze domnívat, že nebyla-li pohledávka řádně a včas přihlášena do dědického řízení, je promlčena dle zák. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) v tříleté promlčecí lhůtě, když navíc smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena až [datum] – po uplynutí promlčecí doby. 3. Žalobkyně setrvala na žalobě, jelikož úvěr byl zesplatněn až [datum], právní vztah se řídí dřívějším obchodním zákoníkem, podle něhož promlčecí lhůta činí 4 roky (§ 397 obch. zák.) a začala běžet až zesplatněním úvěru k datu [datum] (k čemuž žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 9. 2. 2010 č. j. 33 Cdo 113/2008) a před podáním žaloby [datum] dosud neuplynula. 4. Podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud ve věci rozhodl pouze na základě listinných důkazů a bez nařízení jednání, jelikož charakter věci takový postup umožňoval, listinné důkazy byly dostačující a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, u žalované bylo možné takový souhlas dovodit dle § 101 odst. 4 o. s. ř. 5. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti. 6. Ze smlouvy o úvěru„ Expres“, uzavřené [datum] má soud za prokázané, že původní věřitel a [jméno] [příjmení], [rodné číslo] sjednali písemnou smlouvu, ve které se původní věřitel zavázal poskytnout [jméno] [příjmení] úvěr ve výši 30 000 Kč s datem čerpání nejprve od [datum]. Sjednána byla roční úroková sazba 21,90% ročně, vyjádřena byla RPSN – 34,3% ročně, sjednány byly měsíční splátky jistiny a úroku ve výši 752 Kč splatné k 1. dni v měsíci počínaje [datum], přičemž jejich počet činil 72 (pozn. soudu: proto splatnost poslední ze splátek připadala na [datum]). Úvěr měl číslo účtu [bankovní účet], splácen měl být formou zápočtu z běžného účtu č. [bankovní účet]. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 500 Kč. Podle článku III. bod 7 byla banka oprávněna požadovat po klientovi zaplacení smluvní pokuty dle platného Sazebníku Smlouva byla podepsána oběma smluvními stranami. Sazebník byl v řízení předložen v podobě typizovaného dokumentu zpracovaného původním věřitelem, neobsahoval jakékoli podpisy ani předem připravené (zamýšlené) místo, v němž by byl podpis stran obsažen. 7. Z VOP původního věřitele soud zjistil, že v článku 44c byly upraveny případy porušení smlouvy klientem, a to podle písmene f) také za situace, že se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoliv závazku vůči původnímu věřiteli. Následkem takového porušení smluvních povinností bylo dle článku 44d vznik oprávnění předchozího věřitele prohlásit svým rozhodnutím úvěr za ihned splatný a požádat klienta o jeho předčasné splacení (písm. b)). Podle článku 45a VOP bylo jako důsledek úmrtí klienta upraveno oprávnění předchozího věřitele pozastavit po dobu příslušného řízení o dědictví poskytování kteréhokoli produktu nebo služby anebo ke dni úmrtí klienta zesplatnit jeho závazky anebo ukončit kterýkoliv smluvní vztah, není-li sjednáno nebo zákonem stanoveno jinak. 8. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2014, č. j. 25 D 556/2014-48, které nabylo právní moci [datum], soud zjistil, že ve věci projednávání pozůstalosti po výše uvedeném [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], byla schválena dohoda o rozdělení pozůstalosti, podle které žalované připadla aktiva pozůstalosti včetně celku bytové jednotky. Výše pasiv pozůstalosti byla stanovena částkou 40 153 Kč, v jejich skladbě nebyla zmíněna pohledávka projednávaná v tomto sporném řízení. Uvedeno bylo, že ohledně dluhu pozůstalosti se dědici (kromě žalované, také pozůstala matka [celé jméno žalované]) dohodly, že odpovídají za dluhy zůstavitele podle zákona s vědomím, že jsou tak zavázaný společně a nerozdílně (§ 1704 o. z.), a že jejich dohoda o úhradě dluhu učiněna v pozůstalostním řízení platí jen mezi nimi, práv věřitelů se nedotýká (§ 1699 o. z.) 9. Z usnesení zdejšího soudu ze dne 18. 3. 2020, č. j. 25 D 556/2014-128, které nabylo právní moci [datum], soud zjistil, že po [jméno] [příjmení] byla projednána dodatečně vyšlá pozůstalost, a to mj. práva a povinnosti zůstavitele ve vztahu k účtu č. [bankovní účet], vedenému u předchůdce žalobkyně [právnická osoba] Projednána byla i pasiva pozůstalosti nově najevo vyšlá, mj. předmětný dluh vůči žalobkyni z titulu postoupené pohledávky od původního věřitele ze smlouvy o úvěru – úvěrový účet č. [bankovní účet] s dluhem ke dni úmrtí zůstavitele 23 869,76 Kč. Z obsahu usnesení jednoznačně plyne, že zákonní dědici (žalovaná a pozůstalá matka) neuplatnili v pozůstalostním řízení právo výhrady soupisu. 10. Z oznámení původního věřitele ze dne [datum] (tehdy pod označením [právnická osoba]) soud zjistil, že vůči [jméno] [příjmení] a úvěru č. [bankovní účet] (tj. z předmětné smlouvy) bylo učiněno prohlášení o okamžité splatnosti úvěru k datu [datum] pro opakované porušování smluvních podmínek, přičemž k tomu dni činila celková dlužná částka 23 302,51 Kč ve skladbě – nesplacená jistina 17 120,26 Kč, smluvní úrok ke dni [datum] ve výši 1 249,78 Kč, úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši 26,27 Kč, dlužné poplatky za vedení úvěrového účtu a za upomínání 395 Kč a náklady na upomínání 300 Kč, dále smluvní pokuta podle sazebníku 4 211, 20 Kč (jako 20% z celkové částky všech splátek splatných podle smlouvy ke dni prohlášení úvěru za splatný – ke dni [datum], konkrétně 20% z 28 splátek po 752 Kč). Původní dlužník byl vyzván k úhradě zesplatněné pohledávky z úvěrové smlouvy v částce 23 302,51 Kč o 10 dnů od doručení oznámení. 11. Smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum] a její přílohy [číslo] má soud za prokázané, že původní věřitel postoupil žalobkyni předmětnou pohledávku z úvěrového účtu č. [bankovní účet] vůči [jméno] [příjmení]. 12. S ohledem na dobu uzavření původní úvěrové smlouvy mezi původním dlužníkem a [jméno] [příjmení] dne [datum] byly právní poměry vzešlé z této smlouvy posuzovány podle tehdejší právní úpravy (§ 3028 odst. 3 o. z.), zejména dle zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.). 13. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, vznesenou žalovanou. Neshledal tuto námitku opodstatněnou, jak jest vysvětleno níže, zejm. pro čtyřletou, nikoli tříletou, promlčecí dobu, jež se uplatní v projednávané věci. 14. Podle § 100 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ [číslo]). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Podle odst. 2 téhož ustanovení se promlčují všechny práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Podle § 101obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je proml