10 C 115/2020-82 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobce na určení vlastnického práva svědčícího jeho sestře [jméno] [příjmení], narozené [datum] (dále v odůvodnění rozsudku případně jen„ sestra žalobce“), ke dni jejího úmrtí 25. 9. 2008, a to k části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], vymezené geometrickým plánem specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že v katastru nemovitostí zapsaným vlastníkem celého pozemku [parcelní číslo] je žalovaná, avšak faktickým uživatelem předmětné části pozemku [anonymizováno], nově označené jako pozemek p. [číslo] byla dlouhodobě již od 60. let 20. století rodina žalobce a jeho sestry, tedy jejich prarodiče a posléze rodiče. Sousední pozemek k pozemku [parcelní číslo], totiž pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], nabyla na základě dědického práva a podle rozhodnutí Státního notářství v [obec], a to jednak č. j. [spisová značka] a jednak č. j. [spisová značka], sestra žalobce, již tehdy žijící v [země]. K nabytí vlastnického práva došlo ke dni úmrtí rodičů žalobce a [jméno] [příjmení], tedy [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], konkrétně ke dnům 21. 12. 1990 a 19. 4. 1991. Sestra žalobce byla ke dni nabytí vlastnictví k sousednímu pozemku [parcelní číslo] v přesvědčení, že součástí tohoto pozemku je také inkriminovaná část pozemku [parcelní číslo], neboť tuto část, jako součást pozemku [číslo], rozkládajícího se mezi pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] jako součást pozemku [číslo], užívali coby svoji vlastní již předchůdci žalobce a [jméno] [příjmení] [jméno] tom dle žalobce svědčily okolnosti v podobě, kdy již otec žalobce [celé jméno žalobce] vystavěl koncem 70. let 20. století na pozemku stavbu kůlny, vysadil zde celou řadu dřevin, tuto část pozemku pravidelně udržoval sekáním, a rovněž sám a na své náklady zajišťoval funkčnost odvodňovacího rigolu, který byl vybudován v rámci melioračních prací na přilehlých polích a jehož smyslem a účelem bylo zajistit odvod stékající povrchové dešťové vody z těchto polí tak, aby voda nestékala na pozemky ve vlastnictví rodiny žalobce a jeho sestry. Po smrti rodičů umožnila sestra žalobce obhospodařovat a udržovat pozemek [parcelní číslo] samotnému žalobci, resp. vykonávala své vlastnické právo také tím, že sama nemovitosti užívala a obhospodařovala, platila příslušné daně a v době, kdy se dostavovala na pobyty do České republiky ze [země], pravidelně tyto nemovitosti, včetně předmětné sporné části pozemku [parcelní číslo], užívala a starala se o něj. Zároveň se začala připravovat na výstavbu nového domu na pozemku p. [číslo] k čemuž nechala zpracovat architektonickou studii. Každopádně po celou dobu od nabytí vlastnictví k pozemku [parcelní číslo] v rámci dědického práva sestra žalobce měla vůli nakládat s předmětnou částí pozemku [parcelní číslo] jako s vlastní, užívala ji, spravovala a chránila před poškozením. V jejím přesvědčení, že jí svědčí vlastnické právo i ke sporné části pozemku [parcelní číslo], ji udržoval fakt, že skutečný vlastník pozemku p. [číslo] zejména jeho sporné části, k němu nijak nevykonával vlastnické právo, pozemek neudržoval ani neobhospodařoval. Sestra žalobce nakonec ke dni 14. 7. 2008 uzavřela s žalobcem darovací smlouvu, na základě které převedla část původního pozemku [parcelní číslo] do vlastnictví žalobce, šlo o část oddělenou geometrickým plánem [číslo] 2008, v němž bylo nově oddělené a darované části pozemku přiděleno [parcelní číslo]. Při uzavírání darovací smlouvy sestru žalobce zastupoval [jméno] [příjmení], a vzhledem k tomu, že sestra žalobce nebyla přímo účastna při podpisu smlouvy a obsah geometrického plánu [číslo] 2008 jí nebyl znám, nemohla se dozvědět o tom, že inkriminovaná část parcely [parcelní číslo] není součástí tehdejšího pozemku [parcelní číslo]. Žalobce zároveň tvrdil, že jeho sestra předmětnou část pozemku [parcelní číslo] fakticky ovládala, když tato část byla až do její smrti faktickou součástí hospodářství, které náleželo k domu [adresa]. Jak sestrou žalobce, tak žalobcem bylo toto hospodářství trvale udržováno v rámci vytyčené hranice mezi hospodářstvím a sousedními pozemky prostřednictvím mezníků a hraničních kamenů, které byly umístěné právě na hranici, která vede mezi pozemkem žalované, tedy [parcelní číslo] a mezi pozemkem [parcelní číslo]. Naopak hranice mezi pozemkem [parcelní číslo] a pozemkem (ve vlastnictví nyní žalobce) [parcelní číslo] (poznámka soudu: resp. však mezi pozemkem [parcelní číslo]) nikdy v terénu vytyčena nebyla, pravý vlastník pozemku [parcelní číslo] se o předmětnou část tohoto pozemku nijak nestaral, na této části pozemku nezřídil ani neudržoval zpevněnou cestu, své vlastnické právo k uvedené části pozemku ani žádným jiným způsobem neprojevoval a nevykonával. Žalobce měl za to, že sestra žalobce vydržela vlastnické právo k předmětné části pozemku [parcelní číslo], označeného geometrickým plánem podle výroku I. tohoto rozsudku p. [číslo] to v podstatě po uplynutí 10 let od nabytí vlastnického práva k pozemku [parcelní číslo] v rámci dědického práva, neboť byla od toho okamžiku oprávněnou držitelkou i pozemkové části [parcelní číslo]. Zároveň dle žalobce byla jeho sestra vlastníkem pozemku ještě ke dni svého úmrtí 25. 9. 2008, jelikož až do té doby byla v dobré víře, že jí předmětná část pozemku [parcelní číslo] náleží jako vlastníku a vlastnické právo také vykonávala. V závěru řízení žalobce vyzdvihl, že provedeným dokazováním lze vyvodit, že přístupová cesta po [parcelní číslo] k domu [adresa] a přilehlým pozemkům jako rodinnému hospodářství od nepaměti, nejméně od 60. let minulého století, končila na úrovni domu [adresa], a následná část pozemku [parcelní číslo] byla po celou uvedenou dobu součástí hospodářství, kde žili prarodiče a posléze rodiče žalobce a jeho sestry. Sestra ani žalobce se až do smrti sestry nedozvěděli, že předmětná část pozemku [parcelní číslo] k těmto rodinným nemovitostem nepatří. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení podporoval žalobce tvrzením, že jej jediným dědicem po své sestře, tudíž by se v případě vyhovění žalobě stal dědicem i ve vztahu k vymezené části pozemku [parcelní číslo]. 2. Žalovaná obec navrhla, aby žaloba byla zmítnuta. Měla za to, že nejsou splněny zákonné podmínky pro vydržení ani části předmětného pozemku. Sestra žalobce nežila v ČR, nehospodařila na pozemku, nemohla vykonávat práva vztahující se k němu. Žalobce v řízení neprokázal, že by jeho sestra ke dni 28. 6. 1991 (vydání dědických rozhodnutí) byla přesvědčena o tom, že součástí pozemku [parcelní číslo] je i předmětná část pozemku [parcelní číslo], děděné pozemky byly vypsány v rozhodnutích, pozemek [parcelní číslo] zde nefiguroval, přitom již tehdy existoval a vlastnické právo již svědčilo žalované; pokud sestra žalobce tyto údaje z veřejného seznamu neznala, neomlouvá ji to. Vlastnické právo žalované k předmětnému pozemku sestra žalobce ani žalobce až do roku 2020 nezpochybňovali, žalobce naopak 4. 11. 2013 požádal žalovanou o odkup části předmětného pozemku p. [číslo] při tom stvrzoval vlastnické právo žalované. Vzhledem k darovací smlouvě ze 14. 7. 2008 a k ní připojenému geometrickému plánu musela nejpozději z něj sestra žalobce seznat situování pozemku, navíc není rozhodné, zda byla účastna podpisu darovací smlouvy a zda se fakticky měla možnost seznámit s geometrickým plánem, byla totiž zastoupena v plném rozsahu a úkony zástupce se na ni vztahují. Nelze ani uvažovat o mimořádném vydržení; sestra se měla v roce 1991 stát vlastnicí sousedního pozemku, avšak už v roce 2008 se nejpozději dozvěděla o situování pozemků z geometrického plánu, lhůta 20 let neuplynula. Po provedeném řízení žalovaná zdůraznila, že vyšlo najevo, že se sestra žalobce ani žalobce o rozsah vlastnictví nestarali, že již v 70. letech 20. století žalobce řešil se zástupci [územní celek] a [příjmení] požadavek na zbudování cesty k domu obcí. Nebylo prokázáno, že by sestra žalobce předmětnou část pozemku obhospodařovala, do ČR jezdila maximálně 1 x za 2 roky. Důkazem o vydržení není ani architektonická studie K. [příjmení]. 3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkové okolnosti. 4. Výpisem z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] a [územní celek] (č. l. 25 – 26) bylo prokázáno (a ostatně mezi účastníky nesporné), že s účinky vzniku práva vlastnického ze zákona č. 172/1991 Sb. (pozn. soudu, tj. od 24. 5. 1991) – dle jeho § 1 a dle seznamu z 27. 3. 1996 je výlučným vlastníkem předmětného pozemku [parcelní číslo] vedena žalovaná. Pozemek měl k 8. 3. 2021 evidovanou výměru 1 247 m2, v druhu byl ostatní plochou, ve způsobu využití – ostatní komunikace. S výjimkou poznámky spornosti, zaznačující podání předmětné žaloby, a poznámky ve změně výměr obnovou operátu nebyly k datu 8. 3. 2021 v katastru nemovitostí zaznamenány jiné poznámky, nebyla uvedena věcná práva sloužící ve prospěch nemovitosti ani tuto zatěžující. 5. Z rozhodnutí Státního notářství v [obec] vydaných dne 28. 6. 1991, a to jednak č. j. [spisová z