10 C 163/2021-18 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na peněžité plnění s příslušenstvím, vše tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Nárok byl odůvodněn tvrzením o uzavření Smlouvy o úvěru reg. [číslo] dne [datum] mezi účastníky, podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 160 000 Kč. Žalovaný nehradil včas a řádně pravidelné sjednané splátky, proto ke dni 20. 4. 2020 žalobkyně dle smluvní úpravy prohlásila úvěr za splatný, přičemž ke dni 16. 2. 2021 činil závazek žalovaného vůči žalobkyni částky 47 486,86 Kč na jistině, částky 4 836 Kč a 3 173,27 Kč na kapitalizovaném smluvním úroku z úvěru a na úroku z prodlení za dobu od 21. 4. 2020 do 16. 2. 2021; od 17. 2. 2021 pak žalobkyně žalobou požadovala i úrok z úvěru v sjednané sazbě 15,4% ročně a úrok z prodlení ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a nař. vlády č. 351/2013 Sb.) z dlužné jistiny 47 486,86 Kč až do zaplacení. Žalovanému byla žaloba doručena do vlastních rukou dne 21. 9. 2021, spolu s ní převzal i elektronický platební rozkaz č. j. EPR 43826/2021-6, v němž mu bylo mimo jiné uloženo, aby se do 30 dnů od uplynutí lhůty k podání případného odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřil k žalobě ve věci samé. Žalovaný byl rovněž poučen, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé písemně včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, a proto soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)). Žalovaný se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu (tj. do 30 dnů od 6. 10. 2021) písemně ve věci samé nevyjádřil, ani soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil. Pouze v odporu proti platebnímu rozkazu uváděl, že není schopen uhradit celou dlužnou částku včetně úroku najednou, proto„ podává námitky k plnění a žádá o možnost splátek“, což však nelze považovat za vyjádření ve věci samé, neboť nejde o stanovisko ke skutkovým tvrzením žalobkyně, jimiž byl nárok odůvodněn. Proto soud postupoval podle § 153a odst. 3 o. s. ř. a rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, když ze zákona se má za to, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznal (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). S ohledem na předmět řízení (peněžité nároky z titulu smlouvy o úvěru) nebrání v daném případě vydání rozsudku pro uznání omezení uvedené v § 153a odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci by případně o takovém nároku mohli uzavřít smír. K vydání rozsudku pro uznání nebylo ve smyslu ust. § 153a odst. 4 o. s. ř. nařízeno jednání. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení tvoří jednak o soudní poplatek 1 900 Kč, a dále náklady právního zastoupení 6 195,20 Kč. Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014 (dále případně jen„ AT“). V části řízení do podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jde o odměnu advokátky za tři úkony právní služby – vždy po 500 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) až c), bod 3., odst. 5 písm. a) AT). V další fázi řízení jde o odměnu za jeden úkon ve věci samé (ze dne 2. 11. 2021 písemné vyjádření), při výši odměny 3 020 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5 AT), dále o náhradu hotových výdajů spojených s tímto úkonem – 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT). Konečně náklady řízení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 1 075,20 Kč (0,21 x (1 500 + 300 + 3 020 + 300)). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému při souhlasném stanovisku žalobkyně stanovena místo obvyklé třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.) ve splátkové formě. Jelikož však žalovaný k žádosti o stanovení splátek nevysvětlil, natož, aby doložil, zohlednitelné důvody, pro které by mu měly být splátky povoleny, a zároveň žalobkyně souhlasila se splátkami toliko za podmínky jejich nejnižší možné měsíční výše 3 000 Kč, rozhodl soud o splátkách tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku. Pokud žalovaný tyto splátky plnit nebude, ztratí jejich výhodu, tedy žalobkyně se bude do splatnosti další splátky po některé z neuhrazených domáhat úhrady celého dluhu najednou.