10 C 219/2020-20 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 920 Kč jako příspěvku (ve výši 620 Kč) z titulu § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. za vozidlo [registrační značka], [VIN kód], ke kterému žalovaný jako provozovatel neměl v době od 24. 10. 2018 do 27. 3. 2019 sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, resp. v částce 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb.). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud rozhodl ve věci bez jednání, na základě listinných důkazů. Ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. je k stručnému závěru o skutkovém stavu a právním posouzení věci uváděno následující. Žalobkyně jako příjemkyně příspěvků vlastníků, popř. provozovatelů motorových vozidel, které jsou provozovány bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to na základě zák. č. 168/1999 Sb. zjistila, že automobil uvedený v prvním odstavci odůvodnění neměl v tam uvedenou dobu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle registru vozidel je provozovatelem vozidla pro uvedenou dobu zaznamenán žalovaný, kterému proto žalobkyně zaslala výzvu z 17. 5. 2019 k zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1, ve výši dle § 4 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. a stanovila splatnost příspěvku 620 Kč (155 dní po 4 Kč) a poplatku spojeného s uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 cit. zák., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.) ve výši 300 Kč, tj. celkem 920 Kč do 30 dnů od doručení výzvy. Podle podacího čísla byla zásilka žalovanému odeslána v den vyhotovení výzvy 17. 5. 2019, přičemž dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se má za to, že zásilka došla žalovanému třetí pracovní den po 17. 5. 2019, tj. 22. 5. 2019, 30 denní lhůta k plnění stanovená žalobkyní pak uplynula 16. 6. 2019. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, tudíž žalobkyni soud přisoudil nejen částku 920 Kč, ale i dle § 1968 a § 1970 o. z. úrok z prodlení z této částky ode dne následujícího po splatnosti stanovené ve výzvě (což by bylo k 17. 6. 2019), resp. od pozdějšího data uvedeného žalobkyní v žalobě (které soud nemůže přesáhnout ve prospěch a v neprospěch žalovaného, jak vyplývá z § 153 odst. 2 o. s. ř.), ve výši 10 % (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Ve věci úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.), které tvoří soudní poplatek 400 Kč a náklady právního zastoupení 1 089 Kč Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – vždy po 200 Kč (celkem 600 Kč), dále o 300 Kč jako náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba – vždy po 100 Kč, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) až c), bod 1., odst. 5 písm. a), vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně o náhradu za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. o částku 189 Kč (0,21 x 600 + 300)). Důvod pro aplikace § 14b AT ohledně opakovaných návrhů shodné žalobkyně soud shledal s přihlédnutím k podobným věcem řešeným zdejším soudem (např. 6 C 85/2020, 6 C 92/2020, 12 C 77/2020, 10 C 106/2020, 10 C 11/2020, 10 C 125/2020, 10 C 132/2020 atd.).