10 C 220/2020-15 — Okresní soud v Semilech

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu 3 036 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je uveden ve výroku I tohoto rozsudku. Zdůvodnění svého nároku opíral o tvrzení, že žalovaný se dne [datum] a [datum] na linkách trolejbusu [číslo] vše v rámci hromadné dopravy provozované žalobcem, nemohli prokázat kontrolorovi platným jízdním dokladem. Podle přepravních podmínek žalobce a příslušné právní úpravy je proto povinen zaplatit přirážku 2 x 1 500 Kč, přičemž žalobce uplatnil vůči žalovanému také nárok na neuhrazené jízdné, tj. 2 x 18 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli mu byla doručována do vlastních rukou postupem uvedeným v ust. § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.); po celou dobu řízení byla procesně nečinný. Za podmínek upravených v ust. § 115a o. s. ř. soud o věci samé rozhodl bez jednání, jen na základě listinných důkazů. Po skutkové stránce soud učinil z listinných důkazů – zápisů o přepravní kontrole ([číslo]) – závěr, že žalovaný byl ve dnech uvedených v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku pověřenou osobou žalobce opakovaně kontrolován v dopravních prostředcích žalobce, při kontrolách se neprokázal platným jízdním dokladem. V zápisech, které byly vždy jednotlivě o každé z kontrol sepsány, bylo obsaženo i poučení o způsobu úhrady dlužného jízdného a přirážky ve výši 1 500 Kč dle přepravních podmínek žalobce. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný použitím dopravního prostředku žalobce s ním uzavřel konkludentně přepravní smlouvu (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - dále jen o. z.) a vznikla mu povinnost k úhradě jízdného, kterou nesplnil. Žalobci vznikl oprávněný nárok na úhradu přirážky ve výši 2 x 1 500 Kč, přičemž výše této přirážky nepřevyšuje nejvyšší přípustnou výměru danou zákonem o drahách (§ 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Zároveň je důvodný nárok žalobce na zaplacení dlužného jízdného, který podle přepravních podmínek žalobce ve shora uvedených dnech činil v nejnižší možné částce 18 Kč Celkem je žaloba důvodná v plné výši nároku jistiny 3 036 Kč. Důvodným byl shledán i nárok na úrok z prodlení, a to podle § 1968 a § 1970 o. z.. Žalovaný se nezaplacením částky 1 500 Kč (případně 1 518 Kč) dostal do prodlení, které nastalo v případě jízdného i přirážky vždy dne následujícího po provedené kontrole, avšak žalobce jej uplatnil vždy až po uplynutí více než 1 měsíce provedené kontrole. Od tohoto dne pak žalobci přísluší úrok z prodlení, jehož požadovaná výše nepřekračuje výši stanovenou právními předpisy (§ 1970 o. z., nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Ve věci úspěšnému žalobci bylo vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.), které tvoří soudní poplatek 400 Kč a paušální náhrada hotových výdajů 2 x 300 Kč za předžalobní upomínku a podání žaloby.