10 C 222/2020-74 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení podle žaloby podané 24. 7. 2020 byl nárok žalobkyně na zaplacení částky celkem 23 060 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení tak, jak je uveden ve výroku I tohoto rozsudku. Tvrzeno bylo, že jde v částce 14 920 Kč o mzdu za měsíc listopad a v částce 8 140 Kč o mzdu za část měsíce prosince (od 1. do 15.) roku 2019, kdy žalobkyně ještě byla v pracovním poměru u žalovaného, avšak nebyla jí mzda vyplacena. Žalovaný požadovanou částku neuhradil žalobkyni ani po předžalobní výzvě odeslané právním zástupcem žalobkyně na adresu žalovaného 17. 2. 2020. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s argumentací, že mzda byla žalobkyni uhrazena - konkrétně podle ústní dohody účastníků a k přání žalobkyně došlo k vyplacení hotovostních částek jednak 15 000 Kč (byť žalobkyně měla za měsíc listopad 2019 obdržet na mzdě pouze 14 920 Kč; 80 Kč považuje žalovaný za dar vůči žalobkyni) dne 16. 12. 2019, jednak 9 920 Kč dne 17. 12. 2019, a to oproti podpisu žalobkyně. Ústně bylo též sjednáno, že mzda za listopad a prosinec 2019 bude vyplacena před splatností mzdy. Krom toho žalovaný žalobkyni„ přeplatil“ o 5 000 Kč, když jí 8. 11. 2019 v hotovosti vyplatil zálohu na mzdu za listopad 2019, kterou opomněl zaúčtovat do mzdy za listopad. 3. Žalobkyně částku 15 000 Kč nepovažovala v žádném případě za plnění na mzdu, dále zdůrazňovala, že částku 9 920 Kč vůbec nepřijala, nepodepsala o tom ani výdajový pokladní doklad. Pokud přijala částku 15 000 Kč dne 16. 12. 2019, tak se tak stalo na základě domluvy účastníků o tom, že jde o platbu za práci přesčas (192 hodin) a za nevyčerpanou dovolenou (8-8,5 dne). Teprve po převzetí částky 15 000 Kč žalobkyně podepsala listinu – protokol z 16. 12. 2019, v němž bylo uvedeno, že účastníci vůči sobě nemají vzájemné pohledávky, avšak právě vyjma mzdy za měsíc listopad 2019 a za období 1. – 15. 12. 2019. Konečně částka 5 000 Kč byla dne 8. 11. 2019 žalobkyni vyplacena a z její strany převzata jako záloha na platbu za přesčasovou práci. 4. Poté žalovaný ještě doplnil, že ani v případě sjednání písemné dohody o ukončení pracovního poměru (podle jeho tvrzení v říjnu 2019), ani následně 16. 12. 2019 při předání hotovostní částky 15 000 Kč nespecifikoval nijak vůči žalobkyni, jaký je účel platby této částky ze strany žalovaného žalobkyni. Takovou specifikaci účelu platby nesdělil žalobkyni ani obecný zmocněnec žalovaného [příjmení] [příjmení], který s žalobkyní za žalovaného jednal o podpisu dohody o ukončení pracovního poměru i při výplatě hotovostní částky 15 000 Kč a který zároveň v řízení připustil, že žalobkyně při jednání se zmocněncem 16. 12. 2019 a při převzetí částky 15 000 Kč jednoznačně uvedla, že tuto platbu považuje za plnění za provedené přesčasy. Konečně doplnil, že částku 9 920 Kč předal žalobkyni dne 17. 12. 2019 osobně přímo žalovaný v prodejně na náměstí v [obec] za přítomnosti navržených svědkyň [příjmení] a [příjmení], a že tuto platbu každopádně žalobkyni prezentoval jako platbu mzdy za prosinec 2019. Žalobkyně ve chvíli převzetí částek 15 000 Kč a 9 920 Kč již vůči žalovanému neměla jiné nároky, než na výplatu mzdy. 5. Žalobkyně i poté popřela, že by částku 9 920 Kč od žalovaného vůbec převzala, nepodepsala ani doklad o tom, a zdůraznila, že už při jednání s žalovaným o ukončení pracovního poměru mu sdělila, že požaduje výplatu mzdy za listopad a prosinec 2019 na svůj účet. 6. Mezi účastníky bylo nesporné, a soud tak mohl dle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) vzít za svá skutková zjištění, že pracovní poměr mezi účastníky sjednaný písemnou pracovní smlouvou trval od 24. 6. 2019 do 15. 12. 2019, žalobkyně byla v pracovním poměru u žalovaného jako obsluhující personál provozovny (prodej zmrzliny, tříště, pečiva, kávy a baleného pití v sezóně) a pro prodej nábytku provozovaný zaměstnavatelem, že byla sjednána mzda (netradičně v pracovní smlouvě ujednána jako„ čistá“) 16 280 Kč měsíčně, že do doby, kdy byly vypláceny jednotlivé složky mzdy za období června, července, srpna, září, ale i října 2019, pak byly vypláceny výlučně jen na účet žalobkyně, nikdy v hotovosti, že spolu účastníci uzavřeli písemnou dohodu (s uvedeným datem 14. 10. 2019) o rozvázání pracovního poměru tak, že pracovní poměr skončí 15. 12. 2019. De facto shodně účastníci také tvrdili, že žalobkyni vznikl nárok na mzdu za listopad 2019 ve výši 14 920 Kč a za prosinec ve výši 8 140 Kč. Žalobkyně tyto částky uvedla již v žalobě, žalovaný se s tím obsahově nejméně ztotožnil, jak je patrné z jeho podání z 6. 12. 2020, v němž uvedl, že částkou 15 000 Kč žalobkyni dne 16. 12. 2019„ přeplatil“ o 80 Kč na mzdě za listopad, ohledně mzdy za prosinec uváděl (v rozdílu oproti tvrzení žalobkyně) ještě vyšší částku – 9 920 Kč. Konečně se účastníci skutkově shodli, že žalobkyně přijala od žalovaného hotovostní platbu 15 000 Kč, patrně 16. 12. 2019. 7. Sporné naopak zůstávalo, zda částka 15 000 Kč, převzatá v hotovosti dne 16. 12. 2019 žalobkyní od žalovaného (prostřednictvím jeho zmocněnce [příjmení]. [příjmení]), představuje platbu na předmětnou mzdu za listopad 2019, a zda vůbec žalobkyně převzala dne 17. 12. 2019 přímo od žalovaného částku 9 920 Kč, pokud ano, zda z titulu nároku na výplaty mzdy za prosinec 2019 (za účelem splnění povinnosti žalovaného k výplatě mzdy). 8. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti. 9. Z písemné pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky s datem 24. 6. 2019 soud zjistil, že ohledně odměňování bylo ujednáno, že žalobkyni přísluší za vykonanou práci odměna stanovená vnitřním předpisem,„ je však 16 280 Kč – měsíčně čistá mzda. Po dobu zkušební doby.“ Splatnost mzdy byla sjednána v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém na ni zaměstnanci vznikl nárok, pravidelný termín výplaty byl stanoven na 20. den v kalendářním měsíci, v němž je mzda splatná. Ohledně místa a způsobu výplaty mzdy bylo sjednáno, že splatná mzda bude žalobkyni vyplácena převodem na účet nebo proti potvrzení hotovosti. 10. Písemnou dohodou o rozvázání pracovního poměru má soud za prokázané, že se účastníci dohodli (uvedeno bylo, že dne 14. 10. 2019, když toto datum bylo uvedeno také v závěru jednostránkové listiny před podpisy stran) o skončení pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 24. 6. 2019, a to dohodou po uplynutí 2 měsíců od podpisu, zároveň konkrétně ke dni 15. 12. 2019. Uvedeno bylo též to, že ke dni skončení pracovního poměru obě strany vypořádají všechny oboustranné závazky a urovnají všechny vztahy, které vyplývají z pracovního poměru. 11. Listinnou nazvanou jako„ Protokol o předání svěřených věcí“ ze dne 16. 12. 2019 má soud za prokázané, že obě strany v něm zachytily vůli vyjadřující, že žalobkyně jako zaměstnankyně předala uvedeného dne veškeré svěřené věci (pozn. soudu – avšak nijak specifikované) zpět zaměstnavateli, a dále vyjádřily, že vůči sobě nemají žádných vzájemných pohledávek, vyjma mzdy za měsíc listopad 2019 a mzdy za období 1. – 15. prosince 2019, s výslovným ujednáním, že mzdy budou zaplaceny zaměstnavatelem na účet zaměstnance v obvyklých termínech. 12. Z formulářové listiny – příjmový pokladní doklad – soud zjistil, že obsahovala datum 16. 12. 2019, firma přijímající byla označena jménem a příjmením žalobkyně spolu s její adresou, částka uvedena na 15 000 Kč s přijetím od„ [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], DIČ (pozn. soudu – zjevně však bylo uvedeno IČO žalovaného) [číslo]“. Doklad obsahoval podpis v kolonce„ přijal“, podle názoru soudu nejprve propsaný skrze průklepovou část formuláře, poté teprve žalobkyní vytvořený přímo psací potřebou. U tohoto podpisu žalobkyně v rámci řízení potvrdila jeho pravost. V tomto dokladu nebyl žádným způsobem popsaný účel platby, byť formulář pro takový údaj obsahoval dostatečný prostor i jednoznačně nadepsanou linku. 13. Z další formulářové listiny – tentokrát výdajového pokladního dokladu – soud zjistil, že byl datován 17. 12. 2019, firmou vydávající prostředky byl uveden jménem, příjmením a sídlem žalovaný, vyplácenou částkou 9 920 Kč a osobou, které mělo být vypláceno, byla uvedena žalobkyně, jménem příjmením a adresou. V tomto dokladu byl jako účel platby zaznačen„ doplatek“. V kolonce„ vydal“ byl uveden vlastnoruční podpis nečitelného vyhotovení, v kolonce„ přijal“ pak podpis se zřetelnými písmeny„ [příjmení]“ a zbytkem textu nečitelným, s oddělenou čárkou shora na konci. Posledně popsaný podpis žalobkyně jako svůj v rámci řízení jednoznačně popřela. 14. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že hotovostní částku 15 000 Kč skutečně převzala, uvedla, že v den podpisu„ výpovědi“, převzala ji však vysloveně za práci přesčas a jako náhradu za cca 8,5 dne nevyčerpané dovolené. Jednala o tom jen s obecným zmocněncem žalovaného [příjmení], přičemž i jím bylo žalobkyni sděleno, že platba se týká odměny za práci přesčas a peněžité náhrady za nevyčerpanou dovolenou, zmocněnec žalobkyni před faktickým ukončením výkonu práce sdělil, že s žalovaným dojednal, že žalovaný žalobkyni přesčas