8 C 459/2004-1527 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně napadla žalobou podle části páté o. s. ř. rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Semily ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž bylo rozhodnuto podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. a ve smyslu zákona č. 243/1992 Sb. o tom, že není vlastnicí nemovitostí uvedených v přílohách [číslo] napadeného rozhodnutí a nemá nárok na náhradu podle příslušných předpisů. Žalobkyně o sobě tvrdila, že jako dědička po zemřelém [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] je oprávněnou osobou podle § 2 zákona č. 243/1992 Sb., když veškeré podmínky tohoto ustanovení byly splněny jejím právním předchůdcem a jsou obšírně odůvodněny v žalobním návrhu. Zejména byla splněna podmínka spočívající v tom, že se právní předchůdce žalobkyně neprovinil proti československému státu a splněny byly i ostatní podmínky citovaného ustanovení. Kromě nemovitých věcí žalobkyně požadovala i vydání inventáře zámku [část obce]. 2. Ostatní účastníci vespolně označili uplatněný nárok za nedůvodný a navrhli, aby soud rozhodnutí Pozemkového úřadu Semily potvrdil a žalobu zamítl. Jejich námitky se koncentrovaly zejména k vyvrácení tvrzení žalobkyně, že se její právní předchůdce neprovinil proti československému státu v rozhodném období. 3. [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] uplatnil před Pozemkovým úřadem v Semilech restituční nárok v rozsahu konfiskace majetku vymezeného rozhodnutím Úřadu okresního národního výboru v [obec] dne [datum], č. 10177/45. V průběhu řízení před správním orgánem žadatel zemřel a účastnicí řízení se stala žalobkyně, jejíž postavení výlučné závětní dědičky bylo osvědčeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 5. 2001, č. j. 18 D 431/2000-149. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu v Semilech ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo rozhodnuto o tom, že žalobkyně není vlastnicí nemovitostí uvedených v příloze rozhodnutí, které byly původně zapsány v zemských deskách pod [číslo] vložky č. 619 pozemkové knihy. Zároveň bylo vysloveno, že žadatelka nemá nárok na náhradu podle zákona č. 229/1991 Sb. a zákona č. 243/1992 Sb. Pozemkový úřad své rozhodnutí odůvodnil tím, že [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] k datu uplatnění svého nároku nesplňoval zákonem stanovené podmínky, neboť byl rakouským občanem a ještě neexistoval zákon č. 243/1992 Sb. Ke konfiskaci jeho majetku došlo podle Dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., listiny prokazující čsl. občanství žadatele vydané v roce 1947 podle Dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. však svojí formou i obsahem neodpovídají předepsanému vzoru a neprocházejí spisovou agendou Ministerstva vnitra. Domnívá se, že osvědčení o státní a národní spolehlivosti nemohlo být vystaveno osobě hlásící se za zvýšené ohrožení republiky, bez prokazatelného nátlaku, k německé národnosti a příslušnosti a uvedené v seznamu SdP. Z uvedeného měl Pozemkový úřad za prokázané, že se [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] provinil proti ČSR a jejímu lidu a nelze prokázat skutečnost ve smyslu § 2 odst. 1 dekretu č. 33/1945 Sb., tedy že se [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] aktivně účastnil boje za osvobození Československé republiky nebo že trpěl pod fašistickým či nacistickým terorem. 4. O žalobě bylo již třikrát rozhodnuto prvostupňovým soudem, dva rozsudky byly odvolacím soudem zrušeny a poslední rozhodnutí odvolací soud potvrdil rozsudkem ze dne 18. 6. 2019, č. j. 30 Co 1/2018-1220. Oba rozsudky pak byly zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, č. j. 28 Cdo 313/2020-1445, který věc vrátil k novému projednání se závazným právním názorem, že [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] nebyl oprávněnou osobou podle § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb. 5. Po právní stránce soud návrh žalobkyně posoudil jako žalobu podle části páté o. s. ř., kdy ust. § 244 odst. 1 o. s. ř. uvádí, že rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. 6. Podle § 246 odst. 1 o. s. ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou. V daném případě je žalobkyně oprávněnou osobou k podání žaloby. 7. Včasnost podané žaloby soud hodnotil podle § 247 odst. 1 o. s. ř., podle kterého žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout. Žalobkyni bylo rozhodnutí Pozemkového úřadu doručeno 24. 3. 2003 a byla poučena o možnosti do 30 dnů od doručení podat žalobu na přezkoumání rozhodnutí u Krajského soudu v Hradci Králové. Žalobkyně tak učinila dne 17. 4. 2003, přičemž usnesením citovaného soudu ze dne 20. 4. 2003, č. j. 30 Ca 45/2003-58, byla žaloba odmítnuta a žalobkyni se dostalo poučení o tom, že je oprávněna do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí podat žalobu k Okresnímu soudu v Semilech. Usnesení jí bylo doručeno 27. 5. 2003 a žaloba byla k Okresnímu soudu v Semilech podána dne 19. 6. 2003, tedy včas. 8. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a podle zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb. Podstatou sporu byla především otázka, zda byl či nebyl [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] podle § 2 odst. 1 zák. č. 243/1992 Sb. oprávněnou osobou k uplatnění restitučního nároku k odňatému majetku podle zák. č. 229/1991 Sb. Podle uvedeného ustanovení je oprávněnou osobou občan ČSFR, který ztratil majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 nebo č. 108/1945, a který se neprovinil proti československému státu a nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., zákona č. 194/1949 nebo zákona č. 34/1953 Sb., pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., a jehož majetek v rozsahu určeném zvláštním předpisem přešel na stát. 9. Jednou z podmínek uvedených v § 2 odst. 1 zák. č. 243/1992 Sb. je opětovné nabytí československého občanství podle citovaných předpisů. V řízení bylo k prokázání této skutečnosti doloženo rozhodnutí ze dne 16. 12. 1947, č. j. A 4605-16/12-47-VI/2, kterým Ministerstvo vnitra vydalo osvědčení o zachování státního občanství [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] podle § 2 odst. 2 Ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Na základě tohoto rozhodnutí bylo dne 22. 12. 1947 Magistrátem hl. m. Prahy vydáno osvědčení o československém st. občanství [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] pod [číslo jednací]. Jak uvedl Nejvyšší soud ve svém rozsudku č. j. 28 Cdo 313/2020-1445, o zachování československého občanství [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] nebylo řádným (právním předpisem stanoveným) způsobem rozhodnuto, neboť osvědčení Ministerstva vnitra ze dne 16. 12. 1947, č. j. A-4605-16/12-47-VI/2, z hlediska formálních i obsahových náležitostí atributům rozhodnutí podle ustanovení § 2 odst. 2 dekretu č. 33/1945 Sb. nevyhovuje, protože nemělo formu výměru a nebylo odůvodněno, jak vyžadovalo vládní nařízení č. 8/1928 Sb. Blíže k tomu soud odkazuje na body 44 až 48 odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 313/2020-1445. Absence náležitostí správního rozhodnutí uvedené osvědčení (dis) kvalifikuje jako paakt, jenž nemohl vyvolat zákonem předvídaný právní účinek, tj. že věcně příslušný správní orgán (Ministerstvo vnitra) rozhodlo o zachování československého občanství právního předchůdce žalobkyně. Tím nedošlo k naplnění jedné ze čtyř v úvahu přicházejících podmínek upravených v § 2 odst. 1 zák. č. 243/1992 Sb., tj. že slovy zákona„ nabyl zpět občanství“ podle některého z předpisů v tomto ustanovení citovaných a [titul] [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] není proto oprávněnou osobou, které vzniklo právo na vrácení majetku zkonfiskovaného dekretem prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Protože soud je tímto právním názorem Nejvyššího soudu vázán podle § 243g odst. 1 věta první o. s. ř. a skutkový stav se na základě provedených důkazů po vrácení věci soudu prvního stupně nezměnil, nezbylo, než žalobu zamítnout podle § 250i o. s. ř., neboť přezkoumávané rozhodnutí Pozemkového úřadu Semily ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], kterým