10 C 154/2022-16 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 2 536 Kč jako příspěvku (ve výši 2 236 Kč) z titulu § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. za vozidlo [registrační značka], [VIN kód], ke kterému žalovaný jako vlastník/provozovatel neměl v době od 15. 1. 2020 do 9. 2. 2020 sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, resp. v částce 300 Kč jako nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb.). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na státní příslušnost žalovaného – [země] – se soud zabýval svojí pravomocí věc projednat a rozhodnout a použitím příslušného hmotně právního předpisu. S ohledem na to, že žalovaný má hlášené bydliště na území ČR, navíc porušil právní úpravu shora citovaného zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, je dána pravomoc (příslušnost) soudu ČR podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 Brusel I bis, rozhodným právem je dle čl. odst. 1 nařízení č. 864/2007 Řím II právo české. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) soud rozhodl ve věci bez jednání, na základě listinných důkazů. Ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. je k stručnému závěru o skutkovém stavu a právním posouzení věci uváděno následující. Žalobkyně jako příjemkyně příspěvků vlastníků, popř. provozovatelů motorových vozidel, které jsou provozovány bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to na základě zák. č. 168/1999 Sb. zjistila, že automobil uvedený v prvním odstavci odůvodnění neměl v tam uvedenou dobu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle registru vozidel (jak soud ověřil dotazem na [stát. instituce], dopravní odbor) je provozovatelem a vlastníkem vozidla pro uvedenou dobu zaznamenán žalovaný, kterému proto žalobkyně zaslala výzvu z 8. 7. 2020 k zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1, 2 ve výši dle § 4 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. a stanovila splatnost příspěvku 2 236 Kč (26 dní po 86 Kč) a poplatku spojeného s uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 cit. zák., § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb.) ve výši 300 Kč, tj. celkem 2 536 Kč do 60 dnů od doručení výzvy. Zásilka byla žalovanému jako doporučená pod podacím číslem [anonymizováno] odeslána v den vyhotovení výzvy, přičemž dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se má za to, že zásilka došla žalovanému třetí pracovní den poté, tj. v úterý dne 14. 7. 2020, 60-i denní lhůta k plnění stanovená žalobkyní pak uplynula v pondělí 14. 9. 2020. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, tudíž žalobkyni soud přisoudil nejen částku 2 536 Kč, ale dle § 1968 a § 1970 o. z. i úrok z prodlení z této částky ode dne následujícího po splatnosti stanovené ve výzvě (což by bylo k 15. 9. 2020), resp. od 23. 9. 2020, tj. od pozdějšího data uvedeného žalobkyní v žalobě (které soud nemůže přesáhnout ve prospěch žalobkyně a v neprospěch žalovaného, jak vyplývá z § 153 odst. 2 o. s. ř.), ve výši 8,25% (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Ve věci úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.), které tvoří soudní poplatek 400 Kč a náklady právního zastoupení 1 089 Kč Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – vždy po 200 Kč (celkem 600 Kč), dále o 300 Kč jako náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba – vždy po 100 Kč, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) až c), bod 1., odst. 5 písm. a), vyhl. č. 177/1996 Sb.), a konečně o náhradu za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. o částku 189 Kč (0,21 x 600 + 300)). Důvod pro aplikace § 14b AT ohledně opakovaných návrhů shodné žalobkyně soud shledal s přihlédnutím k podobným věcem řešeným zdejším soudem (např. 6 C 38/2022, 6 C 46/2022, 10 C 53/2022, 10 C 59/2022, 5 C 20/2022, 5 C 22/2022, 10 C 92/2022, 10 C 151/2022 atd.). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný aktivně ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.