10 C 176/2022-15 — Okresní soud v Semilech

Žalobkyně se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí 1 520 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je uveden ve výroku I tohoto rozsudku. Zdůvodnění svého nároku opírala o tvrzení, že žalovaná se dne 11. 12. 2020 na lince v rámci hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně – [anonymizována dvě slova] [územní celek], [IČO], nemohla prokázat kontrolorovi platným jízdním dokladem. Podle přepravních podmínek předchůdce žalobkyně a příslušné právní úpravy je proto povinna zaplatit přirážku 1 500 Kč a neuhrazené jízdné 20 Kč. Aktivní legitimaci k podání žaloby dovozovala žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2021, uzavřené mezi ní jako postupníkem a uvedeným dopravním podnikem jako postupitelem. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli jí byla doručována do vlastních rukou postupem uvedeným v ust. § 49 o. s. ř.; po celou dobu řízení byla procesně nečinná. Za podmínek upravených v ust. § 115a o. s. ř. soud o věci samé rozhodl bez jednání, jen na základě listinných důkazů. Po skutkové stránce soud učinil ze zápisu o přepravní kontrole závěr, že žalovaná byla dne 11. 12. 2020 pověřenou osobou předchůdce žalobkyně kontrolována v dopravním prostředku předchůdce žalobkyně, při kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. V zápisu, který byl o kontrole sepsán, bylo obsaženo i poučení o způsobu úhrady dlužného jízdného a přirážky ve výši 1 500 Kč dle přepravních podmínek předchůdce žalobkyně. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná použitím dopravního prostředku předchůdce žalobkyně s ním uzavřela konkludentně přepravní smlouvu (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku - dále jen o. z.) a vznikla jí povinnost k úhradě jízdného, kterou nesplnila. Předchůdci žalobkyně vznikl oprávněný nárok na úhradu přirážky ve výši 1 500 Kč, přičemž výše této přirážky nepřevyšuje nejvyšší přípustnou výměru danou zákonem o drahách (§ 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Zároveň je důvodný nárok žalobkyně na zaplacení dlužného jízdného, který podle přepravních podmínek předchůdce žalobkyně činil k datu provedené kontroly nejnižší možnou částku 20 Kč Celkem je žaloba důvodná v plné výši nároku jistiny 1 520 Kč. Důvodným byl shledán i nárok na úrok z prodlení, a to podle § 1968 a § 1970 o. z. Žalovaná se nezaplacením částky 1 520 Kč dostala do prodlení, které nastalo dne následujícího po provedené kontrole 12. 12. 2020, avšak žalobkyně prodlení požadovala od pozdějšího data – 15. 12. 2020. Žalobkyni přísluší úrok z prodlení, jehož požadovaná výše nepřekračuje výši stanovenou právními předpisy (§ 1970 o. z., nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 7. 2021 má soud za prokázané aktivní legitimaci žalobkyně k uplatnění nároku v soudním řízení místo původní smluvní strany, která s žalovanou smlouvu o přepravě osob uzavřela. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.), které tvoří soudní poplatek 400 Kč a náklady právního zastoupení 900 Kč Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014. Jde o odměnu advokáta za tři úkony právní služby – vždy po 200 Kč (celkem 600 Kč), dále o 300 Kč jako náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba – vždy po 100 Kč, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) až c), bod 1., odst. 5 písm. a), vyhl. č. 177/1996 Sb.).