10 C 184/2021-68 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení peněžitého plnění s příslušenstvím tak, jak je vše uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Podle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO] uzavřela s žalovaným dne 21. 12. 2015 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 170 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách 3 400 Kč, spolu s úrokem 13,40% ročně a dalšími poplatky. Protože žalovaný neplatil splátky řádně a včas, stal se úvěr splatný dne 19. 1. 2019 a žalovaný dluží na jistině 169 874,27 Kč, dále do 28. 1. 2021 kapitalizované příslušenství - na úroku 9 585,27 Kč a na úroku z prodlení 18 297,66 Kč, na poplatcích 2 944 Kč. K dlužné jistině žalobkyně v řízení požadovala také úrok z prodlení 10% ročně a úrok z úvěru 13,40% ročně – vždy z částky dlužné jistiny od 29. 1. 2021. Aktivní legitimaci k podání žaloby dovozovala žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 1. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl procesně nečinný. 3. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 10. 11. 2021, č. j. 10 C 184/2021-12. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkové okolnosti. 5. Ze„ smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidaci Plus“ (dále případně jen Smlouva) bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel dne 21. 12. 2015 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 170 000 Kč za účelem úhrady závazků žalovaného u [právnická osoba] a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 74 měsíčních splátkách po 3 400 Kč (resp. s výší poslední splátky 159,92 Kč) vždy k 15. dni v měsíci. První splátka byla splatná 15. 1. 2016. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 13,40% ročně. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 795 Kč, dále byly sjednány poplatky za další případné čerpání úvěru prostřednictvím obchodního místa, sjednaného telefonem banky přečerpaného kartou atd. Podle ujednání v čl. III Smlouvy, týkajícího se účelu úvěru, měly být peněžní prostředky účelově poskytnuty ve výši 169 423,51 Kč na splacení úvěru u [právnická osoba], konkrétně pak převodem na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], ve zbytku pak převodem na účet č. [bankovní účet] bez konkrétního účelu. Žalovaný se rovněž zavázal zaplatit výše uvedený jednorázový poplatek za vyřízení úvěru a měsíční poplatek za pojištění neschopnosti splácet úvěr. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, Sazebník a Podmínky obsahující smluvní ujednání společná ke všem smluvním vztahům. Podle odst. 13 a 14 Produktových podmínek byla předchůdkyně žalobkyně oprávněná prohlásit úvěr za splatný při porušení smluvních povinností žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr. 6. Z obsahu historického výpisu úvěrového účtu [bankovní účet] soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 170 000 Kč na uvedený účet u [právnická osoba] převodem částky 169 423,51 Kč dne 21. 12. 2015, ve zbytku 576,49 Kč byl úvěr připsán na účet žalovaného. Dohodnuté splátky 3 400 Kč měsíčně však nehradil řádně a včas, resp. v řízení netvrdil a neprokazoval opak, přičemž žalobkyně jaké právní nástupkyně úvěrujícího nemůže v řízení z hlediska zásad důkazního břemene prokazovat negativní skutečnost v podobě neplnění splátek úvěru žalovaným. Dále z výpisu z uvedeného úvěrového účtu soud zjistil, že ke dni 25. 1. 2021 činila neuhrazená jistina 169 874,27 Kč a do tehdy splatný smluvní úrok 9 585,27 Kč, úrok z prodlení 18 297,66 a dlužné poplatky 2 944 Kč. 7. Dopisem ze dne 21 11 2019 sdělila předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že s ohledem na absenci řádných splátek i po zaslané upomínce prohlásila úvěr za splatný ke dni 19. 11. 2019. Zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, který v dlužné jistině a úrocích z úvěru ke dni zesplatnění úvěru, stejně jako v poplatcích a nákladech na upomínání vyčíslila tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci odůvodnění. Vyzvala žalovaného, aby tyto částky zaplatil do 5. 12. 2019. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky, datovaného dnem 2. 2. 2021 má soud za prokázané, že původní úvěrující oznámila žalovanému, že předmětnou pohledávku ze Smlouvy postoupila na žalobkyni, uvedla kontaktní údaje na žalobkyni a žádost, aby žalovaný veškeré peněžité plnění na úhradu dluhu zaslal již na účet žalobkyně [číslo]. 9. Soud věc po právní stránce posoudil podle dále citované právní úpravy. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokut postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že mezi předchůdkyní žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, ve které se úvěrující zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 170 000 Kč. Úvěrující své smluvní povinnosti splnila, žalovaný však dohodnuté splátky nesplácel, a proto úvěrující v souladu se smlouvou úvěr prohlásila za splatný ke dni 19. 11. 2019. Ujednání o zesplatnění úvěru za domluvených podmínek shledal soud v souladu s úpravou úvěrové smlouvy dle § 2395 o. z. Žalovaný ke dni 21. 1. 2021, kdy došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, dlužil z titulu Smlouvy peněžitá plnění. Konkrétně neuhrazená jistina činila 169 874,27 Kč a do tehdy splatný smluvní úrok 9 585,27 Kč, úrok z prodlení 18 297,66 a dlužné poplatky 2 944 Kč, resp. v řízení netvrdil ani neprokázal, že by povinnost k úhradě těchto částek mu nevznikla, případně byla nižší, než prezentovala žalobkyně, která z hlediska zásad důkazního břemene nemůže v řízení prokazovat negativní tvrzení (tj. tvrzení, že žalovaný splátky nehradil). Žalobě tedy bylo vyhověno, včetně kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení, dohodnutého úroku 13,40% ročně a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z dlužné jistiny 169 874,27 Kč ode dne 29. 1. 2021 do zaplacení (§ 1968, § 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Aktivní legitimaci žalobkyně prokázala oznámením o postoupení pohledávky, vyhotoveným původní úvěrující. 13. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 6 913 Kč, a jednak náklady právního zastoupení, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 172 818,27 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny jako součtu dlužné jistiny úvěru 169 874,27 Kč a dlužných poplatků 2 944 Kč) činí odměna advokáta za jeden úkon 8 020 Kč (§ 7 AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), celkem 24 060 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojen