10 C 194/2021-13 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok na peněžité plnění uvedené ve výroku I tohoto rozsudku z titulu poskytnutí tzv. služeb třetích stran žalovanému ze strany předchůdkyně žalobkyně – [anonymizováno] [právnická osoba] podle smlouvy uzavřené ohledně telefonního [číslo]. Za tyto služby předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému celkem 3 565 Kč. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně dovozovala ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s předchůdkyně žalobkyně 6. 6. 2019. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 115a o. s. ř. soud rozhodl ve věci bez jednání, na základě listinných důkazů. Ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. je k stručnému závěru o skutkovém stavu a právním posouzení věci uváděno následující. Z účastnické smlouvy ze dne 27. 3. 2015 vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřeli účastnickou smlouvu [číslo] (zákaznická smlouva [číslo]) k telefonnímu číslu [číslo]. Šlo o smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, se závazkem předchůdkyně žalobkyně poskytovat žalovanému dohodnuté služby elektronických komunikací a další nabízené služby, které si strany sjednají a závazek žalovaného za tyto služby zaplatit sjednanou cenu. Nedílnou součástí smluv byly Všeobecné podmínky žalobkyně a Ceník služeb. Vyúčtováními a podrobným výpisem služeb č. variabilního symbolu [číslo], a to ze dne 6. 6. 2015 (č. daňového dokladu [číslo]), z 6. 7. 2015 (č. daňového dokladu [číslo]), z 6. 8. 2015 (č. daňového dokladu [číslo]) a z 6. 9. 2015 (č. daňového dokladu [číslo]) předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému služby poskytované třetími osobami prostřednictvím služeb elektronických komunikací (SMS platby a [anonymizována dvě slova]), v částkách 3 Kč, 749 Kč, 879 Kč a 1 934 Kč, tj. v celkové částce 3 565 Kč. Splatnost jednotlivých vyúčtování nastala ke dni 24. 6. 2015, 24. 7. 2015, 24. 8. 2015 a 24. 9. 2015. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že ceny služeb předchůdkyni žalobkyně uhradil. Služby takto poskytované nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ale službami, které nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. Předchůdkyně žalobkyně nebyla poskytovatelem služeb třetích stran, ale pouze umožňuje přístup k těmto službám, zajišťuje provoz mezi volajícím v jeho síti a poskytovatelem služeb třetích stran, zajišťuje pro poskytovatele výběr plateb za jimi poskytnuté služby, přitom neodpovídá za obsah a kvalitu těchto služeb. Tyto služby tedy umožňuje předchůdkyně žalobkyně objednat a využít účastníkům na základě svých Všeobecných podmínek. Služby samotné však nabízejí svým jménem společnosti, kterým jsou Českým telekomunikačním úřadem přidělena příslušná telefonní čísla (zejména 900, 901, 902, 906, 909) zpoplatněná zvláštní sazbou zřetelnou i z čísla samotného. Žalovaný tyto služby využil a u poskytovatele je nereklamoval. Cena těchto služeb za dané zúčtovací období je uvedena v samostatné části pravidelného vyúčtování za služby, odděleně od služeb elektronických komunikací. Poskytovatelé služeb třetích stran dali souhlas a oprávnění předchůdkyni žalobkyně, aby platby od účastníků vybírala. S tím byl žalovaný seznámen v čl. 3 .2.3 Všeobecných podmínek, dle kterého je žalobkyně oprávněna k účtování ceny za tyto služby. Žalovaný má tedy povinnost cenu za služby poskytnuté třetími stranami zaplatit žalobkyni. S ohledem na uvedené tedy byla žaloba shledána v naprosto převažující míře důvodnou, a to zejm. ohledně jistiny. Opodstatněný je i nárok na úrok z prodlení, a to podle § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně jej ale uplatnila z celé částky 3 565 Kč výslovně ode dne 25. 6. 2015 a tvrdila, že jde o první den prodlení u nejmladšího vyúčtování ceny služeb. Jejímu tvrzení nicméně nekoresponduje shora zjištěná splatnost jednotlivých vyúčtování, která nastala vždy k 24. dni měsíců červen – září 2015 z jednotlivých částek. Proto z těchto jednotlivých částek mohl být úrok z prodlení přisouzen až ode dne následujícího po splatnosti každého jednotlivého výše zmíněného vyúčtování. Naopak v přesahujícím nároku byla žaloba výrokem II zamítnuta. Aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek z 6. 6. 2019 (§ 1895 a násl. o. z.). Ve věci ve zcela převažující míře úspěšné žalobkyni (žaloba byla zamítnuta jen o část nároku, a to pouze v příslušenství) bylo vůči neúspěšné žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení tvoří jednak o soudní poplatek 1 000 Kč, a dále náklady právního zastoupení 1 089 Kč Tyto byly určeny dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby, a to konkrétně ve znění od 1. 7. 2014 (dále případně jen„ AT“). Do doby podání návrhu (který žalobkyně podala na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech - např. sp. zn. 10 C 195/2019, 10 C 71/2020, 10 C 144/2020, 10 C 248/2020 nebo 10 C 26/2021 – přičemž předmětem řízení bylo plnění nepřevyšující 50 000 Kč, tudíž soud aplikoval ustanovení § 14b AT) jde o odměnu advokátky za tři úkony právní služby – vždy po 200 Kč, dále o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 14b odst. 1 písm. a) až c), bod 1., odst. 5 písm. a) AT). Konečně jde na nákladech právního zastoupení o náhradu za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokátky, tj. o částku 189 Kč (0,21 x (600 + 300)). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.).