10 C 219/2021-27 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl peněžitý nárok žalobkyně na zaplacení 195 487,70 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení tak, jak je uveden ve výroku I tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že účastnice 6. 11. 2020 uzavřely smlouvu o dílo pod označením [anonymizováno], na základě které žalobkyně žalované dodala systém [anonymizováno], avšak žalovaná neuhradila za provedení díla část ceny ve výši celkem 195 487,70 Kč. Neučinila tak ani poté, kdy dluh uznala co do důvodu i výše. Požadovaná částka byla postupně vyúčtována v položkách korespondujících jednotlivým částkám uvedeným v pěti odrážkách výroku I tohoto rozsudku (s výjimkou první částky, kde původně bylo vyúčtováno 60 500 Kč, z čehož neuhrazeno zůstalo 45 000 Kč), splatnost částek pak postupně nastala v datech předcházejících dnům, od kterých je shora stanoven dílčí okamžik úročení jednotlivých částek úrokem z prodlení. Žalované byla žaloba doručena do vlastních rukou dne 22. 11. 2021, spolu s ní převzala i elektronický platební rozkaz č. j. EPR 266373/2021-5 ze dne 22. 11. 2021, v němž jí bylo mimo jiné uloženo, aby se do 30 dnů od uplynutí lhůty k podání případného odporu proti platebnímu rozkazu písemně vyjádřila k žalobě ve věci samé. Žalovaná byla rovněž poučena, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé písemně včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává, a proto soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)). Žalovaná se ve lhůtě 30 dnů ode dne uplynutí lhůty k podání odporu (tj. do 30 dnů od 7. 12. 2021, konkrétně tedy do 6. 1. 2022) písemně ve věci samé nevyjádřila, neboť vyjádření ve věci podala až den po uplynutí této zákonné lhůty, konkrétně podáním doručeným do datové schránky soudu 7. 1. 2022. Také soudu nesdělila, jaký vážný důvod jí ve včasném podání vyjádření k žalobě bránil. Proto soud postupoval podle § 153a odst. 3 o. s. ř. a rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, když ze zákona se má za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznala (§ 114b odst. 5 o. s. ř.). S ohledem na předmět řízení (neuhrazená část ceny díla dle smlouvy o dílo, tj. nárok z dvoustranného právního jednání dle § 2586 a násl. zák. č. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) nebrání v daném případě vydání rozsudku pro uznání omezení uvedené v § 153a odst. 2 o. s. ř., neboť účastníci by případně o takovém nároku mohli uzavřít smír. K vydání rozsudku pro uznání nebylo ve smyslu ust. § 153a odst. 4 o. s. ř. nařízeno jednání. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 7 820 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 23 250 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 195 487,70 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 8 940 Kč (§ 7 bod. 5 AT). V posuzovaném případě představuje odměna advokáta, který v řízení učinil 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) AT), když s jednoduchou předžalobní výzvou k plnění se však pojí jen polovina odměny, celkem 22 350 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 900 Kč (3 x 300, § 13 odst. 3 AT).