10 C 220/2021-20 — Okresní soud v Semilech

Žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení částky 1 485 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 168,09 Kč. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, přičemž žalovaný tuto svou povinnost splnil dne 8. 2. 2017. V souladu se zněním zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích vznikla žalovanému povinnost hradit televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný neuhradil poplatky za dobu od února 2020 (včetně) do prosince 2020 (včetně), vznikl žalovanému vůči žalobkyni dluh v celkové výši 1 485 Kč (11 x 135 Kč) s kapitalizovaným úrokem ve výši 168,09 Kč (při splatnosti každého dílčího poplatku 135 Kč k 15. dni příslušného kalendářního měsíce). Žalovaný podal odpor proti ve věci vydanému elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 23. 11. 2021, č. j. EPR 252406/2021-5, v němž uvedl, že má za to, že nemůže být ve svobodné společnosti nucen platit za službu, kterou nekonzumuje. Konkrétně zmínil, že příslušné poplatky platil desetiletí, avšak posledních několik let nekonzumuje žádnou službu, kterou ČT nabízí. Zjevně má tedy za to, že jím popsaná situace postačuje k zániku povinnosti placení televizního poplatku. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 2. 2. 2022, č. j. 10 C 48/2021-12. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. je k stručnému závěru o skutkovém stavu a právním posouzení věci uváděno následující. Žalovaný prostřednictvím tiskopisu„ Přihláška televizního poplatníka“ přihlásil svůj televizní přijímač 8. 2. 2017, přičemž podle potvrzení České pošty, s. p. nebyly dosud údaje o přihlášení žalovaného jako poplatníka televizních poplatků žádným způsobem změněny. Soud má dále za prokázané, že dopisem ze dne  8. 3. 2021 byl žalovanému prostřednictvím České pošty zaslán přehled nezaplacených předpisů (za dobu od ledna do listopadu 2020 v celkové výši 1 485 Kč) a současně byl vyzván, aby uhradil dlužnou částku ve výši 1 485 Kč. Poukazováno bylo na to, že uvedená částka není dosud uhrazena, dále na právní úpravu televizních poplatků; výzva byla žalovanému doručena dle potvrzené poštovní dodejky do vlastních rukou 12. 3. 2021. K datu 24. 5. 2021 pak byla žalovanému shodným způsobem doručena již předžalobní výzva ze dne 18. 5. 2021, kde titulem k úhradě dlužných televizních poplatků byla označena povinnost k jejich úhradě až do prosince 2020. Zároveň žalobkyně nemůže z hlediska procesních zásad o pravidlech dokazování prokazovat negativní skutečnost, přičemž žalovaný o zaplacení televizního poplatku v uvedených měsících či později do doby rozhodnutí soudu ničeho netvrdil a neprokázal, resp. z jeho stanoviska zjevně vyplývá, že na těchto poplatcích ničeho neuhradil. Ze specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku soud zjistil, že kapitalizovaný úrok ke dni podání žaloby činí 168,09 Kč. Po právní stránce soud uzavřel, že věc se řídí příslušnými ustanovením zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jen„ zákon o poplatcích“). Podle § 3 odst. 2 zákona o poplatcích je poplatníkem televizního poplatku mj. fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle § 7 odst. 2 zákona o poplatcích, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 8 odst. 2 zákona o poplatcích je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, že se stal poplatníkem, v oznámení uvést údaje obsažené v § 8 odst. 3 písm. a) zákona o poplatcích. Podle odst. 6 je poplatník povinen písemně oznámit provozovateli změny o těchto skutečnostech. Podle odst. 8 písm. a) je povinen odhlásit se z evidence poplatků poplatník, který přestal být poplatníkem podle tohoto zákona. Z citovaných ustanovení vyplývá, že povinnost platit televizní poplatky se pojí s vlastnictvím televizního přijímače, přičemž skutkově nebylo zjištěno, a žalovaný to ani netvrdil, že by splnil povinnost k odhlášení z evidence poplatníků za současně splněné podmínky, že přestal být skutečně poplatníkem, tj. přestal být vlastníkem. Okolnost, že žalovaný nesleduje pořady žalobkyně, na uvedené povinnosti k úhradě televizního poplatku ničeho nemění. Na základě výše uvedeného shledal soud požadavek žalobkyně na zaplacení částky 1 485 Kč oprávněným. Podle § 10 zákona o poplatcích platí, že nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Z uvedeného důvodu byl s přihlédnutím k § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, oprávněným shledán též nárok žalobkyně na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 168,09 Kč. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo vůči neúspěšnému žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř.), které tvoří jednak soudní poplatek 400 Kč, a dále paušální náhrada ve výši 200 Kč (dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 100 Kč). Nebyly přiznány náklady právního zastoupení (viz nález Ústavního soudu ČR z 24. 7. 2013, sp. zn. I ÚS 3344/12). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalovanému stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaný aktivně ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdil) žádné relevantní důvody.