10 C 31/2022-145 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na peněžité plnění s příslušenstvím ve výši uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] ze dne 19. 2. 2019. Podle ní se žalobkyně zavázala, dále svůj závazek splnila poskytnout žalované úvěr ve výši 200 000 Kč, žalovaná však řádně ve sjednaných splátkách po 3 008,77 Kč měsíčně tento úvěr a úrok z něj ve výši 4,9% nesplácela, proto žalobkyně dluh zesplatnila k datu 6. 11. 2019. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení byla procesně nečinná, byť jí soud doručoval rozhodné písemnosti včetně žaloby způsobem uvedeným v § 49 (resp. v případě usnesení v § 50) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalované bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 28. února 2022, č. j. 10 C 31/2022-36. Jím byla totiž žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byla upozorněna, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Na základě listinných důkazů učinil soud dále uvedená dílčí skutková zjištění. Ze smlouvy o hotovostním úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ č. [anonymizováno] uzavřené mezi účastnicemi dálkovým přístupem dne 19. 2. 2019 soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč, kdy úvěr měl být žalované poskytnut na její účet [anonymizováno] s číslem [bankovní účet] dle podmínek smlouvy, Podmínek a Sazebníku, a žalovaná se jej zavázala splatit spolu se smluvním úrokem 6,9% ročně nejpozději do dne 8. 3. 2026 ve 84 měsíčních anuitních splátkách ve výši 3 008,77 Kč, splatných vždy k 8. dni každého kalendářního měsíce. Dle výpisu z uvedeného účtu soud dále zjistil, že žalované byl úvěr poskytnut dne 19. 2. 2019 platbou pod označením transakce UG [bankovní účet]. Žalovaná řádně nesplácela, kdy neuhradila splátky za měsíce srpen až říjen 2019, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila, o čemž informovala žalovanou dopisem ze dne 8. 10. 2019, čím se stal dluh ke dni 6. 11. 2019 splatný. Žalovaná tak dluží jistinu ve výši 192 611,86 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ke dni splatnosti – 2 331,44 Kč, dále úrok z úvěru a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 10. 8. 2020 na částku 22 374,08 Kč, jakož i poplatky ve výši 250 Kč. Výzvou ze dne 12. 8. 2020 včetně podacího archu bylo prokázáno sdělení o právním zastoupení žalobkyně a splnění povinnosti zaslání předžalobní upomínky (§ 142a o. s. ř.). Při právním hodnocení vzal soud v úvahu zejm. úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dále v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel (pozn. soudu – míněno poskytovatel spotřebitelského úvěru) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Po skutkové a právní stránce na základě shora prezentovaných důkazů soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované na účet úvěr ve výši celkem 200 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách, zahrnujících i sjednaný úrok z úvěru (pozn. soudu – podle obsahu smlouvy až 6,9% ročně) ve výši dle smlouvy a smluvních podmínek. Žalovaná však úvěr – splátky k úhradě dlužné jistiny a úroků z úvěru – řádně nehradila, resp. v řízení netvrdila a neprokazovala opak, stejně jako neuváděla žádných skutečností, pro které by měla být žalovaná částka (a to v jednotlivé skladbě dílčích nároků) alespoň nižší, než tvrdila žalobkyně. Přitom žalobkyně v řízení tvrdila a prokázala právní titul uplatněného nároku i jeho příslušenství, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované uhradit dlužnou jistinu 192 611,86 Kč, úrok ve výši kapitalizované k 10. 8. 2022 na částku 24 705,50 Kč, dále počínaje datem 11. 8. 2020 úrok z úvěru v sazbě (žalobkyní požadované jen) 4,9% ročně úrok z prodlení ve výši 10% ročně – oboje vždy z dlužné jistiny 192 611,86 a poplatky ve výši 250 Kč. Dlužno podotknout, že soud neshledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně před poskytnutím úvěru. V tomto směru vzal v úvahu, že žalobkyně měla k dispozici údaje o 6 měsíců trvajícím pravidelném kreditním příjmu žalované na její účet [anonymizováno] – ve výši 18 200 Kč od [právnická osoba] s. r. o., přihlédla k platební morálce již dříve poskytnutých úvěru se splátkou 1 200 Kč měsíčně a vzala v potaz i potencionální splátky 3 008,77 Kč měsíčně, jakož i to, že žalovaná byla řádně zaměstnána, v žádosti o úvěr prezentovala, že nemá jiné závazky, bez vyživovací povinnosti k další osobě. Náklady na bydlení žalované žalobkyně kalkulovala z koeficientů nákladů na bydlení v daném regionu dle dat Českého statistického úřadu. Za zprávy [právnická osoba] s. r. o. nad to soud zjistil, že žalovaná zde byla zaměstnána již od 6. 1. 2017, a to i v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Dále z jiných u stejného soudu projednávaných věcí (sp. zn. 5 C 33/2022 a 12 C 22/2022) si soud ověřil, že v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy měla žalovaná s žalobkyní sjednánu sice další smlouvu – o kontokorentním úvěru č. [anonymizováno], avšak ta byla uzavřena jen krátce před předmětnou – 9. 2. 2019, jistina činila jen 40 000 Kč a měsíční splátka 847,91 Kč, v tomto směru tak nešlo o závazek, který by měl mít negativní vliv na výsledek hodnocení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 7 705 Kč, a jednak náklady právního zastoupení, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 192 611,86 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny) činí odměna advokáta za jeden úkon 8 820 Kč (§ 7 bod 5 AT). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), celkem 26 460 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 900 Kč (3 x 300, § 13 odst. 4 AT). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 5 745,60 Kč (0,21 x (26 460 + 900)). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení by