10 C 56/2022-50 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na peněžité plnění s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že jde o nárok z titulu Smlouvy o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] kterou účastnice mezi sebou uzavřely, žalované byl poskytnut úvěrový rámec, ze kterého také čerpala úvěr, nesplácela jej však řádně, proto úvěr žalobkyně prohlásila dle smluvních podmínek za splatný ke dni 31. 5. 2021, přičemž k tomuto datu činila nesplacená část jistiny 28 216,60 Kč, další část nároku žalobkyně pak dle ní představoval úrok z úvěru kapitalizovaný do data zesplatnění úvěru – k 31. 5. 2021 na částku 2 704,37 Kč, úrok z prodlení z částky dlužného obchodního úroku – kapitalizovaný k 29. 10. 2021 na částku 83,57 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaný k datu 29. 10. 2021 na částku 872,69 Kč, poplatek za vedení karty v celkové výši 294 Kč (měsíčně 49 Kč), poplatky za odeslání upomínek k úhradě dluhu 1 800 Kč a ještě 600 Kč (dle všeobecných podmínek 600 Kč za jednu upomínku), a konečně 600 Kč coby poplatek za přečerpání úvěrového rámce. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení byla procesně nečinná. Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalované bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 8. 4. 2022, č. j. 10 C 56/2022-14. Jím byla totiž žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byla upozorněna, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Z listinných důkazů zjistil soud níže uvedené skutkové okolnosti, které právně hodnotil dle dále uvedených ustanovení, tudíž soud přijal následně popsaný skutkový a právní závěr. Předesílána je citace právní úpravy, pod kterou soud projednávaný případ o hmotněprávní stránce podřadil. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Ze Smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] o vydání a užívání karty (dále případně jen„ Smlouva“) vzal soud za prokázané, že účastnice dne 11. 12. 2019 tuto Smlouvu uzavřely, součástí Smlouvy byly i Podmínky – Všeobecné produktové podmínky obsahující smluvní ujednání společná všem smluvním vztahům. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, žalované dle ní byl poskytnut úvěrový rámec do výše 30 000 Kč. Zcela jednoznačně šlo o Smlouvu o úvěru dle shora cit. § 2395 o. z., na základě které žalovaná jako úvěrovaná měla právo obdržet od žalobkyně coby úvěrující peněžní prostředky do určité částky – úvěrového rámce 30 000 Kč. Smlouvou má také soud za prokázané, že byla sjednána roční úroková sazba 22,99 %, povinnost žalované splácet úvěr spolu s úrokem tak, že splátka v měsíci měla činit aspoň 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce, datum splatnosti splátek bylo vždy stanoveno v dílčích výpisech poskytovaných žalované ze strany žalobkyně. Přímo ve Smlouvě případně ve Všeobecných produktových podmínkách bylo ujednáno, že žalovaná bude povinna hradit poplatek za vedení karty 49 Kč měsíčně (za dobu trvání smluvního vztahu dle výpisů z účtu neuhrazen v částce 294 Kč) za vzniklých sjednaných okolností hradit 600 Kč za zaslání každé upomínky (toto zachyceno též v sazebníku poplatků, přičemž dle výpisu z účtu byly žalované odeslány upomínky celkem za částku na poplatku 1 800 Kč a 600 Kč) dále 300 Kč za přečerpání úvěrového rámce (což se stalo ve dvou případech podle výpisů z účtu, proto žalobkyně důvodně uplatnila též částku 600 Kč. Podle článku IV., odst. 5 a 6 Smlouvy mohla žalobkyně prohlásit kterékoliv dluhy žalované za ihned splatné a požádat žalovanou o předčasné splacení mj. v případě, že se žalovaná ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky žalobkyně. Dle výpisů z účtu žalovaná zjevně neplnila řádně jednotlivé splátky vyčíslené v závislosti na rozsahu čerpání úvěrového rámce, tudíž žalobkyně oprávněně dle shora citované smluvní úpravy prohlásila úvěr za splatný (k 31. 5. 2021), o čemž žalovanou informovala korespondencí z 1. 6. 2021. K uvedenému datu činila dlužná jistina úvěru podle stavu výpisu z účtu 28 216,60 Kč, poplatky 3 294 Kč a úroky 2 704,37 Kč. Z výpisů z účtu a předložených upomínek, jakož i z celé platební historie k předmětnému účtu (Smlouvě) [číslo] pak vyplývá oprávněnost všech dílčích nároků žalobkyně, jak byly zmíněny v prvním odstavci odůvodnění rozsudku. Soud tak žalobě vyhověl, a to jak v částce dlužné jistiny 28 216,60 Kč, tak i ohledně poplatků za vedení karty a za upomínky či za přečerpání úvěrového rámce (1 800 + 600 + 600 + 294), jakož i ohledně příslušenství v podobě úroku z úvěru (sjednán smluvně na 22,99 % ročně, kapitalizován na 2 704,37 Kč – to do zesplatnění úvěru), úroku z prodlení ve výši 83,57 Kč z kapitalizovaného úroku z úvěru, a to až k datu 29. 10. 2021, a konečně úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného k datu 29. 10. 2021 na částku 882,69 Kč. Následně od 30. 0. 2021 soud shledal opodstatněným nárok žalobkyně na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 28 216,6 Kč a z částky kapitalizovaného úroku z úvěru (za dobu do zesplatnění pohledávky) ve výši 2 704,37 Kč – tj. celkem z částky 30 920,97 Kč od 30. 10. 2021 (když do předchozího data byl úrok z prodlení za dobu po zesplatnění pohledávky výše uvedeným způsobem kapitalizován). Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů prvostupňového řízení, neboť tímto rozsudkem se u něj tato fáze řízení končí. Ve věci úspěšné žalobkyni bylo podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči neúspěšné žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, představovaných jednak soudním poplatkem 1 408 Kč, a jednak náklady právního zastoupení 9 728,40 Kč, které byly určeny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb, ve znění účinném ke dni učinění jednotlivých úkonů právní služby (dále případně jen AT). Při tarifní hodnotě 31 510,60 Kč (§ 8 odst. 1 AT, neboť předmětem řízení byl peněžitý nárok v této výši jistiny – tj. v součtu částky jistiny úvěru 28 216,60 Kč, poplatků za vedení karty 294 Kč a poplatků za upomínky či přečerpání úvěru v částce celkem 3 000 Kč) činí odměna advokáta za jeden úkon 2 380 Kč (§ 7 bod 5.). V posuzovaném případě dosáhla odměna advokáta, který v řízení učinil 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, žaloba; § 11 odst. 1 písm. a), d) AT), celkem 7 140 Kč. Dále jde o náhradu hotových výdajů spojených s každým z úkonů – vždy po 300 Kč - tj. celkem 900 Kč (3 x 300, § 13 odst. 4 AT). Konečně náklady právního zastoupení podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. tvoří náhrada za DPH v sazbě 21% (zák. č. 235/2004 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2013) z odměny i hotových výdajů advokáta, tj. částka 1 688,40 Kč (0,21 x (7 140 + 900)). Lhůta k plnění předmětu řízení i povinnosti k náhradě nákladů řízení byla žalované stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.). Ke stanovení delší lhůty či k plnění ve splátkách soud neshledal v okolnostech případu ani v soudu známých poměrech účastníků (k nimž žalovaná ve prospěch jiné než třídenní lhůty k plnění aktivně ničeho netvrdila) žádné relevantní důvody.