10 C 63/2021-286 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobce na určení, že je spoluvlastníkem pozemku p. [číslo] pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba pro rodinnou rekreaci evidenční [číslo] pozemku p. [číslo] vše v obci a k. ú. [obec] (pozn. soudu – dále v odůvodnění rozsudku případně jen„ předmětné nemovitosti“), se spoluvlastnickým podílem o velikosti ½. Žalobce tvrdil, že se žalovanou 31. 8. 2013 uzavřel manželství, čímž vzniklo jejich společné jmění manželů. Dne 23. 9. 2013 podala žalovaná příslušnému soudu návrh na zúžení společného jmění manželů až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, žalobce se k takovému návrhu připojil a o zúžení SJM bylo pravomocně rozhodnuto ke dni 14. 1. 2014 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 12. 2013, č. j. 98 C 251/2013 – 10. Ovšem v mezidobí žalovaná dne 8. 11. 2013 uzavřela kupní smlouvu, kterou nabyla s účinností ke dni 14. 11. 2013 pozemek [parcelní číslo] o výměře 788 m2 a pozemek [parcelní číslo] o výměře 694 m2 – v odůvodnění rozsudku případně jen„ předmětné pozemky“ (nynější výměra 671 m2, resp. u druhého pozemku 531 m2). Účastníci se rozhodli na předmětných pozemcích vystavět objekt pro rodinnou rekreaci, výstavbu financovali částečně každý ze svých vlastních finančních prostředků, dále z hypotečního úvěru na základě úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 20. 3. 2014 mezi účastníky a [právnická osoba] V důsledku výstavby chaty došlo ke změně výměr předmětných pozemků, dále ke vzniku pozemku [parcelní číslo] o výměře 117 m2, jehož součástí je uvedená stavba pro rodinnou rekreaci ev. [číslo] v k. ú. a obci [obec]. Od roku 2017 se postupně vztahy účastníků zhoršovaly, citově se odcizili a v roce 2020 se dohodli, že budou usilovat o ukončení manželství rozvodem. V rámci zájmu dohodnout se na všech okolnostech s rozvodem spojených se rozhodli, že přistoupí k prodeji předmětných nemovitostí, o nichž žalovaná uznala, že žalobce je jejich spoluvlastníkem. Ke dni 3. 12. 2020 žalovaná uzavřela smlouvu o realitním zprostředkování, jejímž předmětem by byl převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem, nicméně v lednu 2021 se pro zhoršení vztahů účastníků žalobce rozhodl k odvolání souhlasu s prodejem nemovitostí a jednáním realitní kanceláře. Následovalo vyhrocení situace v podobě vyměněných zámků dveří objektu žalovanou, povolání policie ČR žalovanou proti žalobci, bránění žalobci v užívání předmětných nemovitostí. Z uvedeného důvodu žalobce podal návrh na předběžné opatření, kterému bylo zdejším soudem vyhověno v části na uložení povinnosti žalované zdržet se nad rámec spoluvlastnického podílu ve výši ½ nakládání s předmětnými nemovitostmi a zdržet se jednání bránícího žalobci v užívání těchto nemovitostí (usnesení ze 4. 2. 2021, č. j. 4 Nc 641/2021 – 25, potvrzené usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 3. 2021); žalobci bylo uloženo podat předmětnou žalobu. Žalobce vyzdvihl, že společné jmění manželů účastníků bylo zúženo rozsudkem, který nabyl právní moci 14. 1. 2014, poté však nedošlo k vypořádání zúženého jmění, tedy předmětu SJM, který se do okamžiku zúžení SJM vytvořil. Nastala proto zákonná fikce, že nemovité věci jsou v podílovém spoluvlastnictví obou účastníků, jejich podíly jsou shodné (§ 741 písm. b) zák. č. 89/2012 Sb.). Součástí nevypořádaného SJM přitom byly předmětné pozemky, které žalovaná zakoupila smlouvou z 8. 11. 2013, neboť je zakoupila v době, kdy SJM ještě nebylo zúženo. Podle žalobce nerozhoduje stav zápisu v katastru nemovitostí, kde je jako výlučný vlastník zapsána pouze žalovaná (která jako jediná kupní smlouvu uzavřela); v této souvislosti žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 47/2011 (s citací, že je-li účastníkem smlouvy o převodu nemovitosti jen jeden z manželů a bude-li do katastru nemovitostí zapsán jako vlastník on, přesto se druhý manžel, i když nebyl účastníkem kupní smlouvy, stane bezpodílovým spoluvlastníkem nabyté nemovitosti, nebyl-li mezi manžely modifikován rozsah SJM smlouvou nebo rozhodnutím soudu či nebyly-li dány jiné důvody pro uplatnění tzv. zákonné výluky). Dále žalobce tvrdil, že chata, dostavěná až v roce 2016, byla výsledkem společného záměru účastníků s výše popsaným způsobem financování, vybudována také se společným úmyslem ji využívat pro rodinnou rekreaci a trávit v ní společný čas jako rodina. Vzhledem k době, kdy účastníci začali svůj záměr realizovat (byli novomanželi), rozhodně nemohli mít úmysl, aby žalovaná měla nemovitosti pouze pro sebe. I po rozpadu manželství účastníků tito určitou dobu nemovitosti pravidelně užívali, žalovaná po určitou dobu ničeho vůči užívání nemovitosti žalobcem nenamítala. Jelikož chata ev. [číslo] se nachází na pozemku, který byl na podzim 2013 nabyt do SJM účastníků, pak se ve smyslu zásady superficies solo cedit stala součástí tohoto pozemku, jehož je žalobce spoluvlastníkem o velikosti podílu 1/2, tudíž je ve stejném rozsahu i spoluvlastníkem předmětné chaty. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví shledával žalobce v tom, že přestože byly nemovitosti nabyty za trvání manželství do SJM účastníků, je výlučným vlastníkem v katastru nemovitostí zapsána pouze žalovaná; ta navíc usiluje o prodej nemovitostí a brání žalobci v jejich užívání. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Předmětné pozemky kupní smlouvou z 8. 11. 2013 zakoupila ze svých výlučných prostředků (nejprve bez skutkové specifikace jejich původu), tudíž dle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) se nestaly součástí SJM. Následně postavenou roubenku rovněž nabyla – zdůrazněno, že po právním moci rozsudku o zúžení SJM až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti - do svého výlučného vlastnictví, a to zhotovením věci, konkrétně prováděním stavby dodavatelsky na základě smluv o dílo uzavíraných výlučně žalovanou. I žalovaná se zpočátku dovolávala výše uvedené zásady superficies solo cedit, s argumentací, že chatu stavěla na pozemku ve svém výlučném vlastnictví. Poté v řízení podrobněji namítala, že žalobce v žalobě netvrdí, že by účastníci měli úmysl zakoupit předmětné pozemky do SJM, a vychází jen z toho, že byly zakoupeny v době před zúžením jejich SJM. Namítala, že žalobce měl před uzavřením manželství značně vysoké dluhy, bylo proti němu vedeno exekuční řízení a s žádnými svými finančními prostředky nemohl nakládat. To ostatně vedlo oba účastníky k tomu, že před uzavřením manželství navštívili notářku JUDr. [příjmení] s požadavkem na uzavření předmanželské smlouvy formou notářského zápisu, bylo jim však doporučeno – s ohledem na probíhající exekuce – požádat až po uzavření manželství soud o zúžení SJM. Vzhledem k tomu žalovaná po sňatku podala 23. 9. 2013 návrh na zúžení SJM až na věci tvořící vybavení společné domácnosti. Záměrem účastníků tudíž nikdy nebylo cokoliv vlastnit společně, ať už v režimu SJM nebo v režimu spoluvlastnictví. Žalobce nyní pouze využívá skutečnost, že mezi podáním návrhu na zúžení SJM a rozhodnutím soudu o tomto zúžení uplynuly více než 3 měsíce, v rámci nichž žalovaná nabyla – dle ní do výlučného vlastnictví – předmětné pozemky. Kupní cena za ně činila 215 000 Kč, přitom žalovaná k datu uzavření manželství měla na svém (nejprve v tvrzeních blíže nespecifikovaném) účtu 98 571 Kč, poté na něj 23. 9. 2013 vložila dar od matky, který obdržela již před uzavřením manželství, ve výši 120 000 Kč (prostředky v původní měně 6 000 EUR, které si matka žalované nechala mimořádně vyplatit od svého zaměstnavatele, žalovaná nejprve tuto částku směnila na české koruny a vložila na svůj účet). Ze zmíněného nespecifikovaného účtu hradila žalovaná na kupní ceně pozemku dvě splátky, a to 30. 10. 2013 částku 20 000 Kč a 11. 11. 2013 částku 195 000 Kč. Krom toho v období od uzavření manželství do splátek na kupní cenu byly na účet žalované připsány také splátky z půjčky, kterou (z prostředků získaných ze smlouvy ze dne 9. 7. 2012 o vypořádání mezi ní a sestrou [jméno] [příjmení], na základě něhož obdržela celkem 25 000 EUR) poskytla ve výši 670 000 Kč dne 15. 8. 2012 [jméno] [jméno] (dále jen„ dlužníkovi“), který postupně tuto půjčku vracel (vkládal je na účet žalované, a to – i v době od uzavření manželství účastníků do doby úhrad na kupní cenu – částkami 20 000 Kč dne 16. 9. 2013, 33 000 Kč dne 17. 9. 2013, 3x po 20 000 Kč dne 1. 10., 16. 10. a 1. 11. 2013). Žalovaná tak měla naprostý dostatek svých finančních prostředků ve výlučném vlastnictví, aby kupní cenu za předmětné pozemky uhradila. Učinila tak za peníze (majetek – pohledávky vůči bance) z majetku ze svého výlučného vlastnictví. Dalším výlučným příjmem žalované byl příjem z bytu v [anonymizováno], který je v jejím výlučném vlastnictví. K argumentaci o výluce ze SJM ohledně předmětných pozemků žalovaná kromě odkazu na zákonnou úpravu vyzdvihla také rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 22. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1480/2013 (odkazující ostatně na předchozí rozsudek z 7. 1. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3596/2006), podle něhož věc, která byla pořízena za trvání bezpodílového sp