10 C 67/2021-46 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 50 000 Kč jako kupní ceny za osobní automobil, který prodala žalovanému smlouvou z 18. 5. 2020. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, tvrdil, že je kupní cena uhrazena, neboť ji zaplatil ve splátkách, jež byly mezi účastníky sjednány. Platil je v hotovosti v bydlišti žalované. Soud věc projednal dne 7. 6. 2022, a to v nepřítomnosti žalobkyně, jelikož tato se k jednání bez omluvy nedostavila a nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)). Soud v tomto řízení podle § 120 odst. 3 o. s. ř. mohl vzít díky shodným tvrzením účastníků za svá skutková zjištění to, že mezi nimi byla 18. 5. 2020 uzavřena písemně kupní smlouva, podle níž žalobkyně prodala osobní vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], tmavě zelené metalízy, r. v. 2003, číslo technického průkazu [anonymizováno] [číslo] žalovanému za kupní cenu ve výši 50 000 Kč. Úhrada této kupní ceny byla sjednána tak, že se mělo díti ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně do každého 30. dne v měsíci, avšak pod ztrátou výhody splátek. První splátka měla být uhrazena do 30 dnů od podpisu smlouvy, tedy do 30 dnů od 18. 5. 2020 (k 17. 6. 2020). Naopak mezi účastníky bylo sporné, zda tato kupní cena byla skutečně uhrazena. Žalovaný, kterého tížilo důkazní břemeno ohledně tvrzení o splnění smluvní povinnosti zaplatit kupní cenu, k tomu neoznačil žádné důkazy, byť byl soudem při prvním a jediném jednání poučen, že při takové situaci, kdy důkazy o úhradě kupní ceny označí, mu hrozí neúspěch ve věci. Soud tedy musel vycházet z toho, že nesporně mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, podle které žalovaný nabyl předmětný automobil, ale nebylo prokázáno, že by splnil sjednanou povinnost k úhradě kupní ceny ve výši 50 000 Kč, a to jakýmkoliv způsobem. Jednak byla sjednána ztráta výhody splátek, takže již neuhrazením první splátky by se žalovaný ocitl v prodlení, pročež by žalobkyně mohla požadovat plnění celého dluhu najednou (§ 1931 o. z.), jednak i kdyby bylo zohledněno to, že bylo sjednáno plnění ve splátkách, tak při částce 3 000 Kč měsíčně z 50 000 by šlo zhruba o 16,6 měsíčních splátek, a tedy tento splátkový kalendář by nepochybně od 18. května 2020 do dne rozhodování o žalobě již byl uplynulý. Žalovaný neprokázal zaplacení kupní ceny a splnění smluvní povinnosti k její úhradě. Po právní stránce soud vycházel z ustanovení § 2085 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který praví, že jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou. Za kupní smlouvu se vždy považuje smlouva o dodání spotřebního zboží, které je nutné sestavit nebo vytvořit. Je tedy zjevné, že smlouva mezi účastníky sjednaná dne 18. 5. 2020 odpovídá ustanovení § 2085 odst. 1 o. z. jako koupě movité věci. Touto smlouvou podle shodných tvrzení účastníků bylo také jednoznačně mezi stranami sjednáno, že ujednaná kupní cena 50 000 Kč bude hrazena ve splátkách způsobem mezi účastníky domluveným, tedy se splatností první splátky do 30 dnů po uzavření kupní smlouvy, tzn. do 17. června 2020, a následně do 30. dne každého kalendářního měsíce. To koresponduje § 1958 odst. 1 o. z., jenž praví, že je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalovaný měl sjednaným způsobem i bez výzvy žalobkyně svoji povinnost k úhradě kupní ceny splnit, avšak tvrzení o tom neprokázal, přičemž v civilním sporném řízení soud vychází z toho, že účastníci mají povinnost tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.), a pokud ji nesplní, pak je logické, že bude rozhodnuto v jejich neprospěch. Žalobkyně unesla svá břemena tvrzení i důkazního, předestřela soudu dostatek skutkových okolností o uzavřené kupní smlouvě a o tom, že jí vznikl nárok na zaplacení 50 000 Kč. Žalovaný neprokázal, že by kupní senu uhradil. Žalobě tedy bylo (úvodní částí výroku I.) vyhověno. Pokud jde o náklady řízení, pak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že ve věci úspěšný účastník má vůči neúspěšnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady u žalobkyně představuje částka 1 250 Kč jako polovina vyměřeného soudního poplatku, protože žalobkyni bylo pravomocně přiznáno osvobození od soudních poplatků a další částkou je 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů za podanou žalobu, přičemž tato paušální náhrada je právně podložena ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhláškou č. 254/2015 Sb., konkrétně jejím ustanovením § 1 odst. 1, 3 písm. a). Konečně pokud jde o výrok II. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného zaplatit České republice soudní poplatek, tak tato povinnost vyplývá z ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Citované ustanovení uvádí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatků osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení, nebo není-li též od poplatků osvobozen. Byl-li žalovaný v řízení neúspěšný, pak zbývající část poplatku mu byla uložena k zaplacení. Lhůta k plnění předmětu řízení, povinnosti k náhradě nákladů řízení i k zaplacení soudního poplatku byla žalované stanovena obvyklá třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, část věty před středníkem o. s. ř.).