12 C 62/2020-148 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 4. 2020 domáhala stanovení služebnosti na dobu neurčitou za úplatu 500 Kč ročně přes pozemek par. [číslo] ve prospěch současného a každého další vlastníka stavby rodinného domu [adresa] nacházející se na pozemku par. č. st. [anonymizováno], která je součástí pozemku par. [číslo] kdy všechny nemovitosti jsou v obci a k. ú. [obec]. Služebnost cesty nechť je zřízena jako právo chodit a jezdit přes služebný pozemek jakýmikoliv vozidly. Vlastník nemovitosti, jemuž svědčí oprávnění ze služebnosti cesty, nechť je povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy dle míry spoluužívání s ostatními vlastníky a oprávněnými. Žalobu odůvodnila tvrzením, že je žalovaný vlastníkem pozemku par. [číslo] přičemž přes tento pozemek vede přístupová cesta k rodinnému domu [adresa]. Tato cesta byla zřízena v roce 2008 za doby trvání manželství účastníků, manželství bylo rozvedeno dne 24. 9. 2010 a pozemek, na něm byla zřízena cesta, zůstal ve vlastnictví žalovaného, neboť na pozemek byly darovány peníze od jeho příbuzné. Přístupová cesta slouží k tomu, aby se žalobkyně mohla dostat na svůj pozemek a k rodinnému domu na něm stojícímu, žalobkyně cestu využívá, vstup ke stavbě nelze zajistit jinak. Žalovaný odmítl zřízení věcného břemene, žalovaná proto požaduje stanovení služebnosti cesty podle § 1274 zákona 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“). 2. Žalovaný ve vyjádření ze dne 10. 7. 2020 k žalobě uvedl, že nárok neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Dané odůvodnil tvrzením, že pozemek, jenž hodlá žalobkyně zatížit služebností, je veden jako trvalý travní porost. [adresa] ve vlastnictví žalobkyně má přístupovou cestu přes pozemkovou parcelu jejího bratra a sestry [číslo] na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec]. Dům žalobkyně a dům [adresa] na pozemku sourozenců byly postaveny rodiči žalobkyně, domy sousedily, byla k nim vybudována jedna přístupová cesta, která byla ta trvání manželství využívána denně a je doposud jako cesta k oběma domům. Hranice pozemku před provedenou digitalizací před cca patnácti lety umožňovala vybudování příjezdové cesty po pozemku žalobkyně, tato ji však nevybudovala a svou liknavostí pak byla hranice pozemků nově vyměřena, čímž byla zabrána i část jejího pozemku a mezník posunut. Žalobkyně tak svou nedbalostí způsobila ztížení přístupu na její pozemek, z tohoto důvodu by měl být požadavek na zřízení služebnosti zamítnut. Cesta i přístup k domu žalobkyně je vybudován po pozemku p. [číslo] kdy přes pozemek sourozenců přímo navazuje na hlavní asfaltovou silnici. Přes pozemek žalovaného sice vede cesta, ale ta není napojena na dům, je nepohodlná, nenavazuje na hlavní silnici a nelze se po dní až k domu dostat. Vybudování cesty po pozemku žalovaného je neúčelné, když lze využít jiný přístup. Požadavek žalobkyně nesplňuje zákonné předpoklady, kdy mohla žádat nejprve bratra a sestru o zřízení služebnosti, když je zcela evidentní snazší přístup k domu a podstatně kratší cesta a napojení z hlavní silnice. Cesta přes pozemek sourozenců je již vydlážděna a přímo napojena na dům žalobkyně pevným spojením. Náklady na realizaci cesty přes pozemek žalovaného by byly větší, než přes pozemek sourozenců a rapidně by zasáhly do vlastnického práva žalovaného tak, že znehodnocují celý pozemek, neboť služebnost je žádána na celý pozemek, tedy jej zatíží v celé své ploše. Pozemek sourozenců by však nebyl nijak znehodnocen, když zde komunikace již je. Tedy škoda na majetku žalovaného by pak převýšila zřejmě výhodu cesty. Dále žalovaný namítl, že žalobkyně má svůj pozemek spojen s veřejnou komunikací, aniž by tedy narušila vlastnická práva sousedních pozemků, může si příjezd realizovat po svém vlastním pozemku, neboť pozemek [číslo], který je v jejím vlastnictví, je sousedící s veřejnou komunikací. 3. Ve vyjádření ze dne 30. 8. 2020 žalobkyně doplnila, že nežádala sourozence o využití cesty nebo zřízení věcného břemene na jejich pozemku par. [číslo] neboť jejich pozemek je veden jako louka stejně jako pozemek žalobkyně a pozemek žalovaného, nikde není písemně uvedeno, že příjezdová cesta k domu [adresa] je rovněž příjezdovou cestou k domu [adresa], dům žalobkyně stojí ve svahu. V době, kdy se stavěl, se materiál přivážel shora po louce, žádný normální člověk nebude vozit materiál na kolečku do značného kopce. Terénní úpravy se prováděly až po dokončení stavby domu. Žádný osobní automobil do doby jejich nastěhování k domu nejezdil, neboť osobní automobil měl v té době pouze její otec, který zásadně parkoval v garáži. Návštěvy přijíždějící autem parkovaly na obecní cestě pod domem, která nebyla v té době téměř používána. Do domu [adresa] se stěhovali v r. 1993 a v té době byl před domem pouze trávník a žádná příjezdová cesta, chodník před domem byl zhotoven v r. 1997, v té době na pozemku par. [číslo] žádná zpevněná cesta nebyla, bratr ji realizoval postupně v průběhu následujících let. Žalovaný byl s jejím bratrem v opakovaných sporech, ten jim proto zakazoval po jeho pozemku jezdit a chtěl, aby si zřídili vlastní cestu. Žalovaný toto nerespektoval, proto její bratr na svém pozemku v r. 2004 vykopal příkop a navršil val, čímž příjezd k domu [adresa] znemožnil. Věcné břemeno lze zřídit pouze tehdy, jestliže nelze přístup ke stavbě zajistit jinak. Jiná možnost byla, a to právě přes pozemek [číslo], proto bylo zbytečné o věcné břemeno žádat, neboť by se v této věci vystavila jistému neúspěchu. Cesta k domu po pozemku par. [číslo] za doby bydlení žalovaného v domě [adresa] byla neprůjezdná 6 let. Od roku 2010, kdy se žalovaný z domu odstěhoval, využívala cestu přes pozemek [číslo], neboť byla jako přístupová k domu [adresa] zřízena a za tímto účelem od r. 2008 používána. Její bratr dokončil svoji cestu v r. 2017 a ve výjimečných případech jim dovolil po ní jezdit. Propojení bratrovy cesty a chodníku před naším domem využívali hlavně jejich společní sourozenci k parkování i před jejím domem. Po novém vyměření pozemků v r. 2019 bratr svoji cestu zkrátil po novou hranici svého pozemku. Chodník prodlužovat k hranici pozemku [číslo] nechce, neboť cestu na pozemku [číslo] neužívá, prostor uvolněný po odstraněné dlažbě a jejím podkladu osázela rostlinami. O věcné břemeno na cestu na pozemku [parcelní číslo] nechce žádat ani v současné době, neboť nemůže poskytnout důkazy, že tuto cestu užívá a že k nemovitosti [adresa] není možný jiný přístup. Není možné přivézt uhlí k domu [adresa], a to konkrétně ke sklepu na uhlí, po cestě přes pozemek [adresa], protože nákladní automobil se z této strany domu ke sklepu nedostane. I její rodiče museli vozit uhlí na kolečku a ve sklepě se muselo přehazovat do vzdálenějších rohů ručně. Zbytečná dřina, špína a všudypřítomný uhelný prach byly jednou částí důvodů, proč po nastěhování se do domu pořídili kotel na dřevo. Dřevo bylo po několik let skládáno rovněž na obdobném místě, potom na louce nad domem. Ani nákladní automobil se dřevem nemohl ke sklepu zajet. Pouze v jednom roce složil řidič mechanickou rukou dřevo za roh směrem ke sklepu. V současné době, kdy je dodavatel schopen uhlí složit pásem až do sklepa, kdy se blíží seniorskému věku, trpí bolestmi zad, otoky nohou a bolestmi od křečových žil, nemá fyzické schopnosti na to, aby skládala uhlí do sklepa ručně, se nebude vracet k metodám zásobování topivem běžným v 80. letech minulého století. K užívání cesty na pozemku žalovaného doplnila, že žádost o prodej pozemku [parcelní číslo] odůvodnil žalovaný zajištěním dopravní obslužnosti k domu [adresa]. Přístupová cesta k domu byla vybudována v roce 2008 a je užívána dodnes. Ani jejím rodičů, ani jí nebylo vyhověno k odprodeji části pozemku na cestu, potají byl pozemek prodán žalovanému. Pro nemožnost dalšího soužití a jakékoliv dohody na čemkoliv se žalovaným se v roce 2007 s dětmi ze svého domu odstěhovala, protože žalovaný se odstěhovat odmítl. Poté žalovaný zakoupil kombinovaný kotel na pelety a uhlí s velkým zásobníkem z důvodu pohodlnosti a začal řešit cestu, ta byla užita již k předání kotle v září 2008, následně byla užíván na dovoz uhlí. Žalovaný zakoupil pozemek již se zřízenou cestou. Žalovaný se z dobu žalobkyně odstěhoval v roce 2010 na základě výzvy k vyklizení, žalobkyně se s dětmi následně do domu vrátila. Od roku 2010 užívá žalobkyně cestu pravidelně k dovozu uhlí, občas k dovozu dřeva či jiného materiálu jako např. písku do pískoviště. Cestu dále užívá k obhospodařování pozemků nad domem a ke kompostu. Cestu dále užívají děti účastníků, aby nemusely s dětmi a zavazadly chodit po schodech. 4. Ve vyjádření ze dne 3. 9. 2020 žalovaný doplnil, že jeho záměr byl do budoucna předmětný pozemek užívat výlučně sám, pro svou potřebu. Pozemek není využíván, neboť zde nejsou ani vyjety koleje. Nelze omezit vlastnické právo osoby k pozemku pouze z důvodu, že se třikrát do roka využije část pozemku. Žalobkyně není nijak omezena, má rodinu a možnost složit uhlí na její nemovitou věc bezprostředně u vozovky, pak si může uhlí převést, či