3 C 90/2018-309 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem tohoto řízení podle žaloby podané dne 22. 4. 2018 byl požadavek žalobkyně, aby bylo určeno, že je jedinou dědičkou zůstavitele [jméno] [celé jméno původního účastníka] (zemřelého 29. 10. 2017 (dále případně jen“ zůstavitel“), jehož byla jediným dítětem), a to dědičkou ze zákonné dědické posloupnosti v první třídě dědiců. Žalobkyně tvrdila, že její otec jako zůstavitel rozhodně nepořídil dne 14. 7. 2017 platnou, pravou a obsahově správnou závěť a listinu o vydědění, v níž by jednak ustanovil dědicem veškerého svého majetku svého bratra - původního žalovaného [celé jméno původního účastníka] (včetně ustanovení náhradních dědiců po něm) a jednak vydědil žalobkyni. Závěť a vydědění obsažené v jedné listině, psané zjevně jednou (nikoli zůstavitelovou) rukou, byly na několika místech doplňovány, ale není zřejmé, zda k doplnění došlo před podpisem zůstavitele, nebo až po něm (pak by listina neobsahovala skutečnou vůli zůstavitele). Zůstavitel ke dni datování závěti 14. 7. 2017 nemohl ze zdravotních důvodů číst a psát, byl oboustranně těžce nedoslýchavý, avšak k projevení vůle zůstavitele o obsahu závěti mělo přesto dojít jen před 2 – nikoli (jak vyžaduje § 1535 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)) – 3 současně přítomnými svědky. Zůstavitel zároveň jednoznačně nebyl ani schopen projevovat svoji vůli a činit jakékoli úkony, jelikož byl po cévní mozkové mrtvici (opakovaná hospitalizace, naposledy trvající 2 měsíce a ukončená k 11. 7. 2017, tj. 3 dny před údajným pořízením závěti a listiny o vydědění) a s těžkou demencí. Kromě námitek vůči platnosti závěti žalobkyně sporovala existenci důvodů k vydědění (údajného neprojevování zájmu o zůstavitele). Žalobkyně zdůraznila, že z údajné závěti je však dovozováno dědické právo osoby odlišné od žalobkyně, a to i v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli, vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně byla v rámci něho usnesením soudního komisaře, notáře JUDr. [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka] vyzvána k tomu, aby podala jednak žalobu na určení neplatnosti závěti, jednak předmětnou žalobu, což – v uložené lhůtě 2 měsíců od právní moci usnesení – učinila. Poukazovala na to, že poučení notáře o tom, jakou žalobu má podat, nebylo zcela správné, proto žalobní petit přizpůsobila judikátu, na který odkazovala v žalobě (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 28. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 940/2004), v tom směru, že se domáhala pouze určení, že je (jedinou) dědičkou zůstavitele, nikoli, aby bylo meritorně řešeno také to, jestli závěť údajně podepsaná zůstavitelem je platná (to mělo být posouzeno toliko jako předběžná otázka). Po provedeném řízení žalobkyně vyzdvihla, že na základě znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalkyně] byla prokázána jednoznačná těžká demence zůstavitele, který tak vůbec nebyl schopen chápat význam svého jednání. Dále to, že až ze zdravotnické dokumentace praktického lékaře zůstavitele vyšlo najevo, že [jméno] [celé jméno žalované] je původní žalovaný [celé jméno původního účastníka] věděli od února 2016 o tom, že zůstavitel vykazuje počínající znaky demence a že jí i nadále trpěl, byl zmatený a nesoběstačný; ostatně [jméno] [celé jméno žalované] zůstavitele doprovázela k lékaři, zůstavitel byl v nemocniční péči. Již k 11. 5. 2017 ve zdravotnické dokumentaci bylo také zaznamenáno ochrnutí pravé horní končetiny zůstavitele, který tak stěží mohl podepsat závěť, a jeho nedoslýchavost. Svědkyně [celé jméno žalované] tedy dlouhodobě o zdravotním stavu zůstavitele věděla, v rozporu s tím, pak je její výpověď o tom, že zůstavitel byl v době podpisu závěti zcela v pořádku; obdobně je nutné hodnotit výpověď jejího syna [příjmení], který byl zainteresován na majetkovém prospěchu ze závěti, jelikož měl řadu exekucí. Zcela zarážející pak dle žalobkyně bylo svědectví JUDr. [příjmení], který jako letitý advokát popisoval, že zůstavitel fungoval – podepsal závěť, což je v kontrastu se zjištěním o ochrnuté pravé ruce zůstavitele jako praváka. 2. Původní žalovaný, závětní dědic [celé jméno původního účastníka], v průběhu řízení dne 11. 9. 2019 zemřel, proto soud na základě procesního rozhodnutí o nástupnictví (usnesení ze dne 10. února 2020, č. j. 3 C 90/2018-123, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2020, č. j. 25 Cdo 91/2020-139) pokračoval v řízení s (v záhlaví odůvodňovaného rozsudku již uvedenou) [celé jméno žalované]. Nicméně oba průběžně v řízení zúčastnění žalovaní navrhovali shodně žalobu zamítnout, závěť měli za pravý projev vůle zůstavitele, který se podle nich také mohl na závěť podepsat, byť jí nesepsal vlastní rukou. Byl v takovém duševním stavu, že věděl, co činí, a odpovídal za své právní jednání. Zároveň nebyl ve stavu, ve kterém by nebyl schopen číst a psát, také nebyl nedoslýchavý, tudíž nebylo nutné ani to, aby u závěti byly přítomné jako svědci celkem tři osoby. Ani po provedeném řízení nesouhlasila žalovaná s tím, že by bylo nade všechnu pochybnost prokázáno, že zůstavitel byl nesvéprávný. Ačkoliv znalkyně uzavřela, že trpěl vaskulární demencí – s největší pravděpodobností těžkého stupně, přesto nelze s jistotou tvrdit, že by v době pořízení předmětné závěti a vydědění nebyl v tzv. světlém okamžiku. Mohl tak být orientován v čase i prostoru. K tomu bylo připomínáno rozhodnutí Ústavního soudu ČR I. ÚS 173/13, a dle žalované v něm uvedený názor, že je nutné skutečnost, že svéprávná osoba byla v momentální duševní poruše, v řízení prokázat s vysokou měrou pravděpodobnosti; rozhodnutí pojednává i to tzv. světlých okamžicích. 3. Z obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo soudem zjištěno, že zůstavitel zemřel 29. 10. 2017 (úmrtní list vystavený [stát. instituce], zaznamenáno v knize úmrtí jeho matričního úřadu ve svazku [anonymizováno], ročník [rok], strana/list [anonymizováno], poř. [číslo]). Protokolem sepsaným soudním komisařem JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [rok] bylo zjištěno, že v jednání o pozůstalosti po zůstaviteli, konaném 7. 2. 2018, kterého se účastnila žalobkyně a bratr zůstavitele – [celé jméno původního účastníka] – jako dědic mj. ze závěti, byl těmto přítomným účastníkům sdělen návrh na zahájení řízení a obsah usnesení o jeho zahájení, byli poučeni o dědickém právu s tím, že žalobkyni svědčí dědický titul podle zákonné dědické posloupnosti v první třídě dědiců, bratru zůstavitele pak jediný ze závěti a ze zákonné dědické posloupnosti ve třetí třídě dědiců. Účastníci podle svého prohlášení výslovně dědictví neodmítli, byli seznámeni s obsahem závěti a listiny o vydědění – listinou datovanou 14. 7. 2017, nesepsanou vlastní rukou zůstavitele, avšak při jednání vyhodnocenou jako vlastnoručně podepsanou a před dvěma svědky, podle níž zůstavitel ustanovil dědicem veškerého majetku právě pozůstalého bratra [celé jméno původního účastníka] (náhradními dědici pak [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) a vydědil pozůstalou dceru – žalobkyni. Pozůstalý bratr uznal závěť a listinu o vydědění za pravou a platnou. Žalobkyně výslovně prohlásila, že jednak závěť a listinu o vydědění neuznává za pravou a platnou, protože zůstavitel nebyl způsobilý toto platně pořídit vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, jednak prohlášení o vydědění měla za neplatné pro okolnost, že důvody vydědění zůstavitelem uvedené nejsou dány. Poté bylo prohlášeno usnesení, vyhotovené v písemné verzi s datem 7. 2. 2018 pod značkou [číslo jednací], [anonymizována dvě slova] [rok], kterým bylo pozůstalé dceři – žalobkyni uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podala u Okresního soudu v Semilech žalobu proti dědici ze závěti a ze zákonné posloupnosti ve třetí třídě dědiců, tj. proti pozůstalému bratrovi zůstavitele [celé jméno původního účastníka], na určení, že – 1. závěť zůstavitele ze dne 14. 7. 2017 není platná a že – 2. žalobkyně je dědicem ze zákonné dědické posloupnosti v první třídě dědiců. Žalobkyně byla poučena, že nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude-li řízení o ní zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. Na usnesení, obsahujícím též poučení o právu podat proti němu odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové, byla notářem vyznačena právní moc k datu 23. 2. 2018, zjevně podle toho, že usnesení bylo ve stejnopise účastníkům podle obsahu protokolu ze 7. 2. 2018 doručeno při jednání, což účastníci potvrdili svým podpisem, pozůstalý bratr se vzdal práva odvolání, avšak žalobkyně si toto právo ponechala a odvolání (k němuž plynula lhůta až do 22. 2. 2018) podle obsahu spisu následně nepodala. 4. Z originálů žádostí o vydání občanského průkazu, cestovního pasu či řidičského průkazu, obsahujících též údaje o následném převzetí takových dokladů (č. l. 170 spisu, poskytnuto [stát. instituce]) soud zjistil, že žádost o vydání ŘP s datem 2. 10. 2006, jakož i datum převzetí [číslo řidič. opráv