§ 1649 občanský zákoník – Forma vydědění
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 1649 občanského zákoníku stanoví, že prohlášení o vydědění nebo o tom, že dědic nenabude pozůstalosti, se činí, mění nebo ruší stejným způsobem jako závěť. Pokud chce zůstavitel někoho vydědit, musí to udělat formou, která je platná pro závěť (např. písemně s podpisem, nebo formou notářského zápisu). (§ 1649 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Týká se: dědic, zůstavitel
- Judikatura: na § 1649 odkazuje 5 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
(1) Prohlášení o vydědění lze učinit nebo je lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť.
(2) Stejným způsobem může zůstavitel prohlásit o některém z dědiců nikoli nepominutelných, jemuž svědčí zákonná dědická posloupnost, že pozůstalosti nenabude.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud chce zůstavitel někoho vydědit, musí to udělat formou, která je platná pro závěť (např. písemně s podpisem, nebo formou notářského zápisu).
- Stejná pravidla platí i pro změnu nebo zrušení již existujícího prohlášení o vydědění.
- Zůstavitel může stejným způsobem vyloučit z dědictví i dědice, který není nepominutelný, ale kterému by jinak svědčila zákonná dědická posloupnost.
Na co si dát pozor
- Prohlášení o vydědění musí splňovat formální náležitosti závěti, jinak by mohlo být neplatné.
- Zůstavitel musí mít na paměti, že vydědit lze pouze z taxativně vymezených důvodů, které musí být v prohlášení uvedeny, jinak má nepominutelný dědic právo na povinný díl.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1649
Jak soudy aplikují § 1649
Jde tak o promítnutí výkladového pravidla, které je součástí ustanovení § 1494 odst. 2 o. z., že závěť (a tedy i vydědění, srov. ustanovení § 1649 o. z.) je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, a to i tehdy, byla-li pořízena před 1. 1. 2014.
Tento závěr přitom lze dovodit (i přesto, že tak není výslovně uvedeno v zákoně) z ustanovení upravujících institut vydědění (§ 1646 až § 1649 o. z., příp. § 1651 odst. 2 o. z. týkající se tzv. „vydědění mlčky“) a dále též i z důvodové zprávy k tomuto zákonu.
Jde tak o promítnutí výkladového pravidla, které je součástí ustanovení § 1494 odst. 2 o. z., že závěť (a tedy i vydědění, srov. ustanovení § 1649 o. z.) je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, i to i tehdy, byla-li pořízena před 1. 1. 2014.