6 C 171/2021-40 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 11. 5. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 5 934,61 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] (dále jen banka) s žalovaným. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl soud o žalobě rozsudkem bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Žalovaný je státním občanem Ukrajiny a na území ČR má povolen trvalý pobyt. S ohledem na tento mezinárodní prvek sporu soud posuzoval svou pravomoc k rozhodnutí ve věci podle čl. 48 odst. 5 Sdělení č. 123/2002 Sb. m. s. Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech, dle kterého pravomoc k řízení o sporu ze smluvního závazku má justiční orgán té smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště, pobyt, sídlo anebo se zde nalézá sporný nemovitý majetek. Protože žalovaný má pobyt na území ČR, jsou české soudy příslušné k rozhodnutí ve věci. Rozhodným právem pro posouzení věci je v souladu s čl. 48 odst. 2 Sdělení č. 123/2002 Sb. m. s. český právní řád, neboť smlouva byla uzavřena na území ČR. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V řízení bylo prokázáno dopisem ze dne 19. 2. 2021, že banka oznámila žalovanému postoupení pohledávky, která je předmětem řízení. Postoupení pohledávky žalobkyni je doloženo také samotnou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2021. 5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne 23. 6. 2016 s bankou smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 5 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % ze sjednané výše úvěru, tj. 250 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal platit poplatek za každé čerpání úvěru ve výši 50 Kč a pojištění. Pro vymezené případy porušení podmínek smlouvy ze strany žalovaného bylo v čl. 7 Smlouvy sjednáno, že banka může prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Nedílnou součástí smlouvy byl Ceník a Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný průběžně čerpal poskytnutý úvěr, splátky však nehradil řádně a včas a poslední úhradu provedl dne 13. 2. 2020. Proto banka úvěr zesplatnila ke dni 3. 6. 2020, přičemž ke dni 1. 2. 2021 dluh žalovaného činil 4 812,97 Kč na jistině, 896,30 Kč na úroku, 332,84 Kč na úroku z prodlení a 1 121,64 Kč na poplatcích. Dopisem ze dne 4. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možné soudní vymáhání. Odeslání upomínky je doloženo poštovní dodejkou. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Mezi bankou jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 5 000 Kč. Zatímco banka své smluvní povinnosti splnila, žalovaný dohodnuté splátky nesplácel, a proto banka v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila. Výše dluhu byla v řízení prokázána a soud uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužnou částku ve výši 5 934,61 Kč (jistina + poplatky) s kapitalizovaným úrokem ke dni 1. 2. 2021 ve výši 896,30 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení 332,84 Kč a dále s dohodnutým úrokem 16,90 % ročně od 2. 2. 2021 do zaplacení z jistiny úvěru a s úrokem z prodlení od 2. 2. 2021 do zaplacení z jistiny úvěru a dlužných poplatků (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). 8. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany věřitele podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud posoudil jako dostatečné a tedy nezakládající neplatnost smlouvy o úvěru, která je neplatností absolutní (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Věřitel vycházel z příjmů a výdajů uvedených dlužníkem při žádosti o úvěr. Z ní vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán s příjmem 9 395 Kč a neměl žádné jiné dluhy. Úhrada měsíční splátky 250 Kč je podle soudu v silách prakticky každého zdravého pracujícího člověka, a proto banka postupovala s dostatečnou odbornou péčí, jestliže vycházela z údajů uvedených dlužníkem a úvěr poskytla. Posouzení takové smlouvy jako neplatné by bylo nepřiměřené daným okolnostem. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, prokázala odeslání předžalobní výzvy, a proto má právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložila k účelnému uplatňování práva proti žalovanému. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 400 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, vyjádření k podání opatrovníka - § 7 bod 4., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), 4 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada 21 % DPH v částce 1 512 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 9 112 Kč. Žalovaný je povinen nahradit tyto náklady žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud nepřistoupil k posouzení žaloby jako formulářové, když žalovaný nárok není zcela bagatelní ve smyslu jeho jednoduchosti a sepsání žaloby vyžadovalo detailnější vyhodnocení skutkového stavu a příslušných podkladů. Odměnu za vyjádření ze dne 8. 2. 2022 soud žalobkyni nepřiznal, neboť bylo její povinností vylíčit rozhodné skutečnosti a předložit důkazy již spolu s podanou žalobou a doplnění žaloby na výzvu soudu proto nelze považovat za účelný úkon, který žalovaný svou procesní obranou nezpůsobil. 10. O odměně a náhradě hotových výdajů opatrovnice soud rozhodl podle § 7 bod 4., § 8 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění. Opatrovník učinil v řízení 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. b/, d/ vyhlášky) a za to mu náleží odměna ve výši 2x 1 500 Kč, paušální náhrada výdajů ve výši 2x 300 Kč a 21 % DPH ve výši 756 Kč, celkem 4 356 Kč. Odměna bude zaplacena státem podle § 140 odst. 2 o. s. ř. 11. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).