10 C 48/2021-91 — Okresní soud v Semilech

1. Předmětem řízení byl požadavek žalobkyně na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem uvedeným ve výrocích (zejména) I. a II. tohoto rozsudku (dále v odůvodnění rozsudku případně jen„ předmětné nemovitosti“). V žalobě ze dne 26. 2. 2021 žalobkyně uvedla, že spoluvlastnický podíl (s výjimkou pozemku p. [číslo] kde jeho výše na straně žalobkyně činila jen 1/3, šlo o podíl ve výši 1/2) nabyla v dražbě na základě příklepu podle usnesení soudního exekutora. Nadále však již nemá zájem ve spoluvlastnictví se žalovaným setrvávat. Žalovaný však nemovitosti užívá a dle tvrzení v žalobě má zájem je nabýt do svého vlastnictví, nicméně mezi účastníky nedošlo k předsoudní dohodě o výši vypořádacího podílu, proto žalobkyně podala žalobu. 2. Žalovaný v prvním procesním vyjádření ze 7. 4. 2021 souhlasil se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví, neuvedl stanovisko ke způsobu vypořádání. 3. Vzhledem k absenci tvrzení účastníků z úvodní části řízení ohledně možnosti reálného rozdělení nemovitostí a jejich hodnotě zadal soud usnesení z 21. června 2021, č. j. 10 C 48/2021-17 zpracování znaleckého posudku znalci [příjmení] [celé jméno znalce] ohledně určení, zda ze stavebně technického hlediska lze předmětné nemovitosti reálně rozdělit na 2 samostatné nemovité věci, případně přeměnit spoluvlastnictví k domu na vlastnictví k bytovým jednotkám, a dále k určení obvyklé aktuální ceny předmětných nemovitostí. Dle zpracovaného znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 16. 12. 2021 bylo soudem zjištěno, že k tomu datu činí obvyklá cena nemovitostí 6 341 600 Kč, reálné rozdělení domu na 2 samostatné nemovitosti není možné (z hlediska stavebního uspořádání), avšak lze jej rozdělit na 2 samostatné bytové jednotky s podíly na společných částech domu. Znalec též připravil dle zadání soudu návrh prohlášení vlastníků k rozdělení domu na bytové jednotky. 4. Žádný z účastníků neměl jakékoliv námitky k závěrům znaleckého posudku. Procesní stanoviska stran se pak vyvíjela tak, že žalovaný v podání z 8. 3. 2022 vyslovil souhlas s rozdělením domu na bytové jednotky (za určitých nespecifikovaných okolností a podmínek prezentoval schopnost usilovat o přikázání celku nemovitostí do svého výlučného vlastnictví), u jednání 6. 9. 2022 měl námitky proti obsahu prohlášení vlastníků, které v podání z 15. 9. 2022 specifikoval (ohledně užívání garáží a kompenzace nadpolovičního podílu žalovaného na pozemku [parcelní číslo]). V podání z 15. 9. 2022 také zopakoval svůj zájem o přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví s tím, že intenzivně jedná o hypotečním úvěru, avšak v podání z 11. 12. 2022 naznačil, že v jeho samostatných příjmových možnostech není zvládnout splácení hypotéky, nakonec v podání z 16. 1. 2023, jakožto i u jednání 9. 3. 2023 souhlasil s prodejem nemovitostí. Žalobkyně po zmiňovaném výsledku znaleckého posudku nejprve při jednání 6. 9. 2022 souhlasila s dělením domu na bytové jednotky, požadovala od žalovaného vypořádat finančně rozdíl a pozemky však ponechat v podílovém spoluvlastnictví. Následně v podání z 6. 3. a 8. 3. 2023 prezentovala, že strany přistoupil k společnému postupu k prodeji nemovitostí, resp. navrhla v tomto směru uzavření smíru mezi účastníky. Žalovaný na smírné řešení nepřistoupil kvůli pasáži týkající se nákladů řízení účastníků, ohledně nichž žalobkyně navrhovala, aby žádný z účastníků na jejich náhradu neměl nárok. Krom uvedených stanovisek v průběhu řízení (např. u jednání 26. 5. 2022) strany prezentovali zájem vyřešit spor mimosoudně. 5. Soud ke konečnému rozhodnutí přistoupil při jednání nařízeném na 9. 3. 2023, které se konalo bez účasti žalobkyně, jež se omluvila a navrhla vydat rozhodnutí o meritu věci ve znění výroků I. až IV. tohoto rozsudku. Podotýkáno je, že soud nepřistoupil na žádost účastníků o odročení tohoto jednání, pokud žádost byla odůvodněna toliko zmiňovaným společným postupem stran ve směru prodeje věci. Jednání nebylo odročováno vzhledem k délce řízení, jakož i k tomu, že rozhodnutí soudu o vypořádání spoluvlastnictví po jeho zrušení prodeje nemovitostí je korespondující postupu stran, zároveň však představuje první fázi faktického vypořádání, přičemž k ukončení tohoto procesu je následně nezbytná aktivita alespoň jedné ze stran, která podle vykonatelného rozhodnutí o prodeji nemovitostí navrhne vykonávací řízení. 6. Z výpisů z listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec], vyhotovených ke dni vydání tohoto rozhodnutí, soud zjistil, že spoluvlastnické podíly účastníků na předmětných nemovitostech zůstaly po celou dobu řízení zachovány tak, jak je o nich zmíněno v odst. 1 odůvodnění tohoto rozsudku. 7. K právnímu posouzení věci uvádí soud citaci zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle odst. 2 téhož ustanovení může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1144 odst. 2 o. z. však rozdělení věci nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 8. Po skutkové a právní stránce soud uzavřel, že účastníci spolu nadále nechtějí zůstávat ve spoluvlastnictví, když aktivnější v krocích vedoucích ke zrušení spoluvlastnictví byla žalobkyně, jež spoluvlastnické podíly nabyla v dražbě prováděné exekučně, nemovitosti neužívala. Účastníci se nedohodli jako spoluvlastníci o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, proto k návrhu žalobkyně musel soud dle § 1143 o. z. o žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodnout a respektovat při tom zákonná pravidla (viz cit. § 1144 a § 1147 o. z.). Vzhledem k tomu, že finální procesní stanoviska stran shodně nepožadovala reálné rozdělení nemovitých věcí, má soud za to, že není namístě pro vypořádání spoluvlastnictví využít jinak (v soudním řízení) v pořadí dle zákona závazně prioritní tento způsob vypořádání. Zároveň žádný z účastníků ve výsledku neměl zájem o předmětné nemovitosti jako celek, proto soud přistoupil dle § 1147 věta druhá o. z. k nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě (výrok II.), zároveň způsobem korespondujícím aktuální výši spoluvlastnických podílů rozhodl o tom, v jakém poměru bude mezi účastníky rozdělen výtěžek z dražby předmětných nemovitostí (výroky III. a IV.). 9. Ve smyslu ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl výrokem V. tohoto rozsudku o povinnosti k náhradě nákladů řízení. Respektoval při tom judikaturu Ústavního soudu ČR (konkrétně nálezy ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. II. ÚS 572/19, ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 atd.) a v ní přijatý názor, že v tomto typu řízení, kdy je vypořádáváno podílové spoluvlastnictví a žaloba jako celek nebyla zamítána, není namístě přiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Ohledně veškerých nákladů řízení účastníků – s výjimkou níže uvedenou – tedy soud žádné ze stran náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok V., jeho druhá věta). Pro jiný postup soud neshledal důvod ani v argumentaci žalovaného založené v závěrečném návrhu na shrnutí, že nezavdal příčinu k žalobě o prodeji nemovitostí, strany jednaly již před podáním žaloby, přičemž se žalovaný v řízení snažil najít nějaké východisko, a to výhodné i pro žalobkyni, nicméně pod tlakem mimo procesní hrozby – nastěhování„ nepřizpůsobivých občanů“ do části domu neužívané žalovaným na základě aktivity žalobkyně – nakonec ukončil svoji snahu o obstarání prostředků na odkup poloviny nemovitostí a rozhodl se pro prodej jako celku. Uvedené shrnutí procesního vývoje žalovaným dle názoru soudu neodpovídá objektivnímu pohledu na průběh řízení a měnící se stanoviska účastníků v něm (k tomu viz odst. 4 odůvodnění), jestliže konkrétně žalovaný v průběhu řízení jednak souhlasil s rozdělením věci, jednak od verze vypořádání přikázáním celku nemovitostí jemu zjevně přistoupil pod tíhou nemožnosti prokázat svoji solventnost k výplatě vypořádacího podílu, když právě proto solventností by byla eliminována možnost žalobkyně jako spoluvlastnice spolurozhodovat o způsobu užívání nemovitostí. 10. Jedinou výjimkou v nákladovém rozhodnutí musela být separace nákladů