10 C 120/2024-18 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na peněžité plnění s příslušenstvím ve výši uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, a to z titulu smlouvy o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, ze dne 7. 9. 2021. Podle ní se žalobkyně zavázala (a dále svůj závazek splnila) poskytnout žalovanému úvěr ve výši 430 000 Kč, žalovaný však řádně ve sjednaných splátkách po 7 132,40 Kč měsíčně tento úvěr a úrok z něj ve výši 4,9 % ročně nesplácel, proto žalobkyně dluh zesplatnila k datu 21. 4. 2023, kdy celková výše dluhu dosahovala částky 374 391,30 Kč (z toho jistina úvěru 368 153,25 Kč a dlužný smluvní úrok ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 6 238,05 Kč). Po odstoupení od smlouvy žalovaný zaplatil 14. 7. a 20. 7. 2023 vždy po 500 Kč, tudíž ke dni podání žaloby byly částky celkového dluhu a dlužné jistiny o 1 000 Kč (započítaných na jistinu úvěru) nižší. Z dlužné jistiny žalobkyně požadovala též úrok z úvěru ve výši 4,9 % ročně a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně, vždy od data jednak po splatnosti celkového dluhu z úvěru, vyvolané odstoupením žalobkyně od smlouvy, tj. od 22. 4. 2023 z 368 153,25 Kč do 14. 7. 2023, a dále z částky 367 653,25 Kč od 15. 7. do 20. 7. 2023 a z částky 367 153,25 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl procesně nečinný, byť mu soud doručoval rozhodné písemnosti včetně žaloby způsobem uvedeným v § 49 (resp. v případě usnesení v § 50) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).Soud věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě listinných důkazů, neboť takový postup byl možný a žalobkyně s ním souhlasila výslovně již v žalobě, u žalovaného bylo možné souhlas dovodit absencí reakce na usnesení soudu ze dne 28. 6. 2024, č. j. 10 C 120/2024-13. Jím byl totiž žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě soudem stanovené vyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, a zároveň byl upozorněn, že pokud tak neučiní, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Na základě listinných důkazů učinil soud dále uvedená dílčí skutková zjištění. Ze smlouvy o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, uzavřené dne 7. 9. 2021 mezi účastníky v písemné formě a s podpisy účastníků (u žalobkyně jejich zástupců), když totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 430 000 Kč, kdy úvěr měl být žalovanému poskytnut na jeho účet , Anonymizováno, s číslem , č. účtu, dle podmínek smlouvy, Podmínek a Sazebníku, a žalovaný se jej zavázal splatit spolu se smluvním úrokem 4,9 % ročně nejpozději do dne 23. 9. 2028 ve 84 měsíčních anuitních splátkách ve výši 7 132,40 Kč, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce. Dle výpisu z uvedeného účtu soud dále zjistil, že žalovanému byl úvěr poskytnut dne 7. 9. 2021 platbou na výše uvedené , Anonymizováno, . Žalovaný řádně nesplácel, kdy neprovedl řádnou a úplnou úhradu splátky úvěru a úroků zjevně již v červnu 2022, jelikož již v červenci 2022 mu byly naúčtovány úroky z prodlení. Další prodlení žalovanému následovalo, jelikož např. v srpnu 2022 neprovedl plnou úhradu splátky 7 132,40 Kč nýbrž splnil jen částečně, totéž se týkalo měsíce října 2022, prosince a ledna 2023 (v těchto měsících bylo uhrazeno její pojistné, nikoliv splátky úroků či jistiny). Proto žalobkyně od smlouvy odstoupila, o čemž informovala žalovaného dopisem ze dne 21. 4. 2023, čím se stal dluh k uvedenému dni splatný. Tehdy celková výše dluhu dosahovala částky 374 391,30 Kč (z toho jistina úvěru 368 153,25 Kč a dlužný smluvní úrok ke dni odstoupení od smlouvy ve výši 6 238,05 Kč). Žalovaný posléze zaplatil 2 x 500 Kč – dne 14. a 20. 7. 2023, což žalobkyně započítala na jistinu, tudíž ke dni podání žaloby (a též ke dni vyhlášení odůvodňovaného rozsudku, jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal další úhrady, přičemž žalobkyně nemůže z hlediska zásad důkazního břemene prokazovat negativní tvrzení, že žalovaný další úhrady neprovedl). Dlužná částka na jistině se uvedenými platbami ke dni 14. 7. 2023 snížila na 367 653,25 Kč, ke dni 20. 7. 2023 pak na 367 153,25 Kč. Výzvou ze dne 30. 11. 2023 včetně podacího archu bylo prokázáno sdělení o právním zastoupení žalobkyně a splnění povinnosti zaslání předžalobní upomínky žalovanému (§ 142a o. s. ř.).Při právním hodnocení vzal soud v úvahu zejm. úpravu obsaženou v zákoně č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), dále v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel (pozn. soudu – míněno poskytovatel spotřebitelského úvěru) před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.Po skutkové a právní stránce na základě shora prezentovaných důkazů soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému na účet úvěr ve výši celkem 430 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve splátkách, zahrnujících i sjednaný úrok z úvěru 4,9 % ročně ve výši dle smlouvy a smluvních podmínek. Žalovaný však úvěr – splátky k úhradě dlužné jistiny a úroků z úvěru v měsíční výši 7 132,40 Kč – řádně nehradil (jak vyplývá se skutkových zjištění soudu z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, , popsaných výše v odůvodnění tohoto rozsudku), resp. v řízení netvrdil a neprokazoval opak, stejně jako neuváděl žádné skutečnosti, pro které by měla být žalovaná částka (a to v jednotlivé skladbě dílčích nároků) alespoň nižší, než tvrdila žalobkyně. Přitom žalobkyně v řízení tvrdila a prokázala právní titul uplatněného nároku i jeho příslušenství, proto soud žalobě vyhověl a uložil žalované uhradit dlužnou jistinu 367 153,25 Kč, úrok ve výši kapitalizované k 21. 4. 2023 na částku 6 238,05 Kč, dále počínaje datem 22. 4. 2023 úrok z úvěru v sazbě 4,9 % ročně a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně – oboje vždy z dlužné jistiny 368 153,25 Kč od 22. 4. 2023 do 14. 7. 2023 (datum dílčí úhrady jistiny dluhu v rozsahu 500 Kč), dále od 15. 7. do 20. 7. 2023 (datum další úhrady jistiny v rozsahu 500 Kč) z částky 367 653,25 Kč , a konečně od 21. 7. 2023 z aktuální dlužné jistiny 367 153,25 Kč.Soud neshledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou pro absenci zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně před poskytnutím úvěru. V tomto směru vzal v úvahu, že žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalovaného za víceré měsíce před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru obvyklý příjem žalovaného ve výši 24 593 Kč, zohlednila životní výdaje žalovaného (podle modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) v částce 3 860 Kč měsíčně, dále zohlednila zjištěné úvěrové zatížení z jiných závazků ve výši 4 288 Kč, čímž stanovila max. možné zatížení žalovaného novou splátkou na částku 14 156,75 Kč, přičemž žalovaný měl dle předmětné smlouvy hradit měsíčně jen 7 132,40 Kč. Příjmy a výdaje žalovaného tudíž žalobkyni oprávněně vyhodnotila jako způsobilé k úvěruschopnosti žalovanému. Ostatně žalovaný po uzavření předmětné smlouvy také více než 6 měsíců fakticky byl schopen sjednané splátky předmětnému úvěru hradit.Ve smyslu ust. § 151