10 C 86/2024-37 — Okresní soud v Semilech

Předmětem řízení byl původně a dle žaloby podané 11. 4. 2024 požadavek žalobkyně na zaplacení částky celkem 85 987 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 31 717 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení a z částky 54 270 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že účastnice dne 3. 2. 2020 uzavřely Všeobecnou smlouvu o dodacích podmínkách (de facto kupní smlouvu), podle níž sjednaly dohodu o podmínkách opakovaných dodávek zboží ze strany žalobkyně jako prodávající žalované jako kupující. Posléze žalobkyně dodala žalované zboží také podle dodacích listů č. , tel. číslo, , č. , tel. číslo, a č. , tel. číslo, , přičemž cenu zboží 31 717 Kč vyúčtovala fakturou č. , tel. číslo, vystavenou 15. 11. 2023; kupní cena byla splatná k 14. 1. 2024. Dále žalobkyně žalované dodala další zboží podle dodacích listů č. , tel. číslo, a č. , tel. číslo, , přičemž cenu zboží v celkové výši 54 270 Kč vyúčtovala fakturou č. , tel. číslo, vystavenou 30. 11. 2023; cena byla splatná ke dni 29. 1. 2024. Žalovaná uvedené částky před podáním žaloby neuhradila, ačkoliv byla dopisem z 27. 3. 2024 vyzvána znovu k úhradě dlužné částky. Po uvedené výzvě žalovaná sice plnila částku ve výši celkem 85 013 Kč, avšak na zcela jiné než předmětné faktury (konkrétně na faktury č. , tel. číslo, , , tel. číslo, a , tel. číslo, . Žalobkyně se tak svých nároků musela domáhat podáním žaloby, přičemž nad rámec jistiny a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % ročně z dlužných částek ode dne následujícího po datech splatnosti do zaplacení požadovala také náhradu nákladů spojených s uplatněním dvou dílčích pohledávek (2 x 1 200 Kč, dle § 3 nař. Vlády č. 351/2013 Sb.).Žalovaná v rámci podaného odporu vůči v řízení vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, jakož i ve stanovisku ze dne 10. 6. 2024 vyjadřovala nesouhlas s požadavkem žalobkyně na přisouzení úroků z prodlení, a to s argumentací o tom, že mezi účastnicemi vždy probíhala korektní komunikace, a to v návaznosti na telefonáty zaměstnanců žalobkyně. Krom toho v prvním svém vyjádření žalovaní zdůraznila, že závazky vůči žalobkyni uhradila dříve, než jí byl doručen (a údajně, než byl vydán) platební rozkaz; závazek žalované tedy zanikl. Konečně poukazovala na to, že po celou dobu, kdy se ocitli „daňové doklady po době splatnosti“, komunikovala s žalobkyní a postupně své závazky hradila, tudíž považuje pokus žalobkyně o podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (žaloby) o zbytečný a neoprávněný.Žalobkyně sice potvrdila, že žalovaná uhradila předmětné částky – dne 22. 4. 2024 částku 31 717 Kč a dne 29. 4. 2024 částku 54 270 Kč, v tomto rozsahu proto vzala žalobu podáním ze dne 17. 5. 2024 částečně zpět (na což soud reagoval adekvátním usnesením ze dne 5. června 2024, č. j. 10 C 86/2024-18 o částečném zastavení řízení). Žalobkyně však setrvala na požadavku na smluvní úrok z prodlení, náklady vymáhání pohledávky i na právu na náhradu nákladů řízení, a to s ohledem na opožděnou úhradu předmětných závazků stranou žalovanou. Oponovala vyjádření žalované ohledně komunikace mezi účastnicemi, tvrdila, že žalovaná komunikovala s žalobcem velmi omezeně, často nepřijímala hovory či nevolala zpět, navíc přísliby plateb byly z její strany neurčitě a bez uvedení výše a data úhrady. Proto žalobkyně oprávněně přistoupila k podání žaloby. Pokud žalovaná platila určité závazky před podáním žaloby, a to k 9. 4. 2024, tak tyto úhrady – ovšem jiných než předmětných – závazků žalobkyně zohlednila již samotné žalobě, kterou požadovala přisouzení pouze neuhrazení závazků.Soud vyzval žalovanou, aby výslovně uvedla, zda, a příp. proč, sporuje tvrzení žalobkyně o datu splatnosti jednotlivých v řízení původně požadovaných částek ke dni 14. 1. a 29. 1. 2024, jakož i zda sporuje tvrzení o datech úhrady částky 31 717 Kč (vyúčtované fakturou č. , tel. číslo, ) ke dni 22. 4. 2024 a částky 54 270 Kč (na základě faktury č. , tel. číslo, ) ke dni 29. 4. 2024. Současně soud žalovanou vyzval, aby případná jiná skutková tvrzení na toto téma podpořila označením důkazů k jejich prokázání. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala ani písemným podáním, ani v rámci nařízeného jednání dne 3. 9. 2024, ke kterému se ostatně nedostavila.Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), tj. v nepřítomnosti účastnic, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a odkázala na svá tvrzení a důkazní návrhy, žalovaná se pak k jednání bez jakékoliv omluvy nedostavila.V řízení pak soud při jednání konaném dne 3. 9. 2024 na základě listinných důkazů učinil dále uvedená dílčí skutková zjištění, která posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), poté vyvodil dále uvedené skutkové a právní závěry.Z právní úpravy vzal soud konkrétně v potaz následující ustanovení.Podle § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odst. 2 téhož ustanovení neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kterým se (mimo jiné) určuje výše úroků z prodlení, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.Dále dle § 3 nař. vlády č. 351/2013 Sb. platí, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnosti dodat zboží nebo poskytnou službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.Písemnou Všeobecnou smlouvou o dodacích podmínkách soud zjistil, že ji k 3. 2. 2020 uzavřely účastnice, a to žalobkyně jako prodávající a žalovaná (jednající jednatelem , jméno FO, ) jako kupující. Účastnice sjednaly podmínky pro dodávaná zboží (topenářského, vodoinstalatérského a doplňkového sortimentu), k němuž mělo docházet dle pacifikace a v množství uvedeném na faktuře a dodacím listu na základě objednávek žalované jako kupující (formu ústní, telefonickou, emailovou, faxovou či písemnou), a posléze přijaté žalobkyní jako kupující. Žalovaná se zavázala (článek VI. Všeobecných dodacích podmínek citované smlouvy) zaplatit za dodané zboží kupní cenu ve vyfakturované výši. Žalobkyně byla povinna vystavit fakturu a předat ji již při předání zboží žalované nebo ji doručit ve formě PDF na ve smlouvě sjednaný e-mail. Žalovaná převzala povinnost uhradit fakturu v termínu a na účet žalobkyně uvedené ve faktuře. Podle článku VIII. Všeobecných dodacích podmínek bylo sjednáno oprávnění žalobkyně v případě prodlení žalované s úhradou kupní ceny vyúčtovat žalované úrok z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.Dodacími listy zmíněnými v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozsudku soud považuje za prokázané tvrzení žalobkyně o dodání zboží žalované za částky 31 717 Kč (faktura č. , tel. číslo, ) a 54 270 Kč (faktura č. , tel. číslo, ). Tím byla splněna povinnost žalobkyně jako smluvní strany z kupní smlouvy dle § 2079 o. z., totiž předat žalované jako kupující předmět koupě. Zároveň žalobkyně dle smlouvy vystavila i příslušné faktury a vyúčtovala jimi ceny zboží uvedenými dodacími listy převzatých žalovanou, a sice částku 31 717 Kč fakturou č. , tel. číslo, , v níž jednoznačně uvedla datum splatnosti 14. 1. 2024, a dále částku 57 270 Kč fakturou č. , tel. číslo, , kde stanovila termín splatnosti k datu 29. 1. 2024. Oprávnění žalobkyně stanovit termín splatnosti ceny dodaného zboží ve vystavené faktuře přitom vyplývalo ze smluvních podmínek účastnic (viz zjištění soudu v předchozím odstavci). Popsaným způsobem tak byl ve smyslu § 1958 odst. 1 o. z. přesně sjednán čas plnění a žalovaná byla povinna předmětné částky uhradit k takto stanoveným datům splatnosti 14. 1. 2024 a 29. 1. 2024. Jestliže tak neučinila, pak se ve smyslu § 1968 o. z. ocitla v prodlení s částkou 31 717 Kč od 15. 1. 2024 a s částkou 54 270 Kč od 30. 1. 2024. Ža