6 C 182/2022-49 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 12. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost vyklidit byt specifikovaný ve výroku tohoto rozsudku. Tvrdil, že je vlastníkem předmětné nemovitosti a uzavřel s žalovanou nájemní smlouvu č. , číslo, dne 26. 4. 2022, ve které přenechal jako pronajímatel žalované jako nájemci do užívání byt č. , hodnota, v 1. NP v domě č. p. , adresa, . Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 5. 2022 do 30. 9. 2022. Po uplynutí doby nájmu žalovaná byt nevyklidila ani přes výzvu žalobce ze dne 21. 10. 2022.2. Žalovaná uvedla, že byt nebyl v dobrém stavu a ona poukazovala na jeho nedostatky, v důsledku čehož byla ze strany žalobce diskriminována. Měla také problém s úhradou nájmu, protože jí nechodil invalidní důchod a alimenty na syna. Snaží se již delší dobu sehnat náhradní bydlení, ale nedaří se jí to. I bez smlouvy stále platí nájem. Při jednání pak opatrovník žalované namítl neprokázání doručení výzvy k vyklizení ze strany žalobce, v důsledku čehož došlo k prolongaci nájemní smlouvy.3. Žalovaná je občankou , stát, a s ohledem na tento mezinárodní prvek sporu soud posuzoval svou pravomoc k rozhodnutí ve věci podle Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“). Podle čl. 24 odst. 1 Nařízení pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, mají výlučnou příslušnost bez ohledu na bydliště stran soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází. Protože se nemovitost nachází na území ČR, mají české soudy pravomoc k rozhodnutí ve věci.4. Podle § 69 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se věcná práva k nemovitým věcem i k hmotným věcem movitým řídí, pokud v tomto zákoně nebo v jiných právních předpisech není stanoveno něco jiného, právním řádem místa, v němž věc je. Protože nemovitost je na území ČR, je rozhodným právem k posouzení věci český právní řád.5. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud následující důkazy. Podle nájemní smlouvy uzavřené dne 26. 4. 2022 se strany dohodly, že žalobce jako pronajímatel poskytne do užívání žalované jako nájemce byt č. , hodnota, v 1. nadzemním podlaží domu č. p. , adresa, , a to na dobu určitou od 1. 5. 2022 do 30. 9. 2022. Listinou ze dne 21. 10. 2022 byla žalovaná vyzvána k vyklizení bytu do 31. 10. 2022, neboť platnost nájemní smlouvy vypršela 30. 9. 2022 a od 1. 10. 2022 žalovaná byt užívá bez právního důvodu. Žalovaná byla upozorněna, že pokud byt nevyklidí, žalobce podá žalobu na vyklizení. Z dalších provedených důkazů nebyly zjištěny skutečnosti významné pro posouzení věci.6. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.7. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.8. Podle § 2230 odst. 1, 2 užívá-li nájemce věc i po uplynutí nájemní doby a pronajímatel ho do jednoho měsíce nevyzve, aby mu věc odevzdal, platí, že nájemní smlouva byla znovu uzavřena za podmínek ujednaných původně. Byla-li původně nájemní doba delší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na jeden rok; byla-li kratší než jeden rok, platí, že nyní byla uzavřena na tuto dobu. (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije přesto, že nájemce věc dál užívá, dala-li strana v přiměřené době předem najevo, že nájem skončí nebo již dříve nájem vypověděla.9. V řízení nebylo sporné, že žalobce je vlastníkem předmětné nemovitosti a mezi účastníky byla dne 26. 4. 2022 uzavřena nájemní smlouvu na dobu určitou od 1. 5. 2022 do 30. 9. 2022. Žalovaná pouze namítala, že jí nebyla doručena výzva k vyklizení a tím došlo k prodloužení sjednané doby nájmu podle § 2285 o. z. Žalobce výzvu k vyklizení datovanou dnem 21. 10. 2022 předložil, neprokázal však její doručení. Soud však z důvodu procesní ekonomie žalobce k prokázání této skutečnosti nevyzýval a jednání neodročoval za účelem doplnění dokazování, neboť dospěl k závěru, že i v případě nedoručení výzvy je namístě žalobě vyhovět, protože žalovaná neprávem zadržuje nemovitou věc ve vlastnictví žalobce, přičemž vydáním věci podle § 1040 odst. 1 o. z. je v případě nemovitosti nutno chápat její vyklizení. Jak totiž vyplývá z nájemní smlouvy, byla doba nájmu sjednána na 5 měsíců. V případě, že by žalobce žalovanou nevyzval k vyklizení bytu, došlo by podle § 2285 o. z. k obnovení nájmu opět na dobu 5 měsíců a ten by skončil 28. 2. 2023. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žalobu na vyklizení v prosinci 2022 a žaloba byla doručena žalované 26. 1. 2023, muselo být žalované ke dni eventuálního ukončení nájemní smlouvy dne 28. 2. 2023 zřejmé, že žalobce nemá v úmyslu další prodlužování nájemního vztahu. K obnovení nájmu bytu totiž nedojde tehdy, pokud i před uplynutím doby nájmu dá strana najevo, že nájem skončí. K tomu srov. subsidiárně ust. § 2230 odst. 2 o. z. Protože pro rozsudek je rozhodný stav ke dni jeho vyhlášení podle § 154 odst. 1 o. s. ř., není v dané věci podstatné, zda nájemní vztah skončil již 30. 9. 2022 nebo až 28. 2. 2023, neboť i v takovém případě žalovaná ke dni vydání rozsudku neoprávněně zadržuje nemovitou věc ve vlastnictví žalobce.10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, a soud mu přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč, mimosmluvní odměna advokáta za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání - § 7 bod 4., § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), celkem 10 400 Kč. Žalovaný je povinen náklady řízení nahradit žalobci k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).11. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016, je žaloba podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, žalobou vindikační; jedná se o žalobu vlastníka věci na vydání a odevzdání věci proti tomu, kdo mu ji neprávem zadržuje, která se u nemovitosti realizuje žalobním petitem na její vyklizení. Pro určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí se vychází ze závěru, že je-li předmětem vydání věci (vyklizení nemovitosti), určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Tento závěr byl aprobován rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2305/19. Údaj o aktuální hodnotě předmětné nemovitosti nelze z obsahu spisu dovodit, proto soud postupoval podle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.12. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Soud při rozhodování o lhůtě k vyklizení zvažoval tvrzenou nepříznivou sociální situaci žalované, která je samoživitelka a pobírá invalidní důchod. V daném případě však nedospěl k závěru, že je na místě stanovit lhůtu delší než 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně již při uzavírání nájemní smlouvy musela počítat s tím, že nájem je sjednán po poměrně krátkou dobu a bude proto nucena zanedlouho hledat nové ubytování. Dále pak žalobu k vyklizení vytu obdržela již v lednu 2023, tedy více než rok před rozhodnutím soudu a měla tedy dostatek času začít hledat náhradní bydlení. Bylo by proto pro žalobce nespravedlivé, aby byla žalované poskytnuta lhůta delší než 15 dnů za situace, kdy měla byt opustit již 30. 9. 2022, tedy téměř před 1,5 rokem.