10 C 8/2024-222 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 12. 2023 vůči oběma žalovaným domáhala, aby jí zaplatili společně a nerozdílně částku 74 652,11 Kč s úrokem ve výši 11,25 % ročně z uvedené částky a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně taktéž z uvedené částky, a to vždy od 24. 12. 2021 (dle doplněných tvrzení žalobkyně od data následujícího po poslední úhradě na pohledávku žalobkyně) do zaplacení, a dále aby jí zaplatili částku 1 756 Kč. Tvrdila, že mezi ní jako věřitelkou na jedné straně a na druhé straně 1. žalovanou jako dlužnicí a 2. žalovaným jako spoludlužníkem byla 10. 2. 2016 (v důsledku schválení úvěru žalobkyní 26. 2. 2016) uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále příp. jen „Smlouva o úvěru“), na jejímž základě byla 1. žalované dne 25. 2. 2016 vyplacena na účet uvedený ve Smlouvě o úvěru částka 80 000 Kč. Úvěr spolu s úrokem za jeho poskytnutí, jehož výši žalobkyně v žalobě nezmínila, měl být žalovanými splacen ve 30-i měsíčních splátkách po 6 061 Kč počínaje březnem 2016. Žalovaní uhradili žalobkyni postupně splátky 6 061 Kč dne 24. 3. 2016, 2 581,61 Kč dne 7. 3. 2017, 60 Kč dne 10. 2. 2020, 207,88 Kč dne 9. 3. 2021, 700,27 dne 12. 4. 2021, a konečně 1 719 Kč dne 23. 12. 2021. Úvěr byl zesplatněn (dle doplněných tvrzení žalobkyně) oznámením z 22. 6. 2016 z důvodu řádného nehrazení splátek. Následně žalobkyně přehodnotila nároky vyplývající ze Smlouvy o úvěru tak, jako by byl úvěr úročen sazbou 11,25 % ročně [sazba dle řad ARAD vedených ČNB jako průměrná bankovní sazba v době vyplacení peněžních prostředků na účet 1. žalované, a to s přihlédnutím k § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)], přičemž žalobkyně je přesvědčena, že na takovýto úrok by měla nárok i v případě, že by její nárok vůči žalovaným měl být posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, protože žalovaní vyplacené peníze obdrželi a užívali bez běžného úroku, čímž došlo na jejich straně k obohacení ve smyslu § 3002 odst. 2 o. z. Žalobkyně shora uvedené platby započetla nejprve na úhradu běžného úroku a následně na úhradu jistiny úroku s přesvědčením o uplatnění právní úpravy dle § 1932 o. z., a následně celkový dluh na jistině dle žalobkyně činí 74 652,11 Kč. K této pohledávce žalobkyně požaduje úrok z prodlení a též obvyklý úrok 11,25 % ročně, v obou případech vždy od 24. 12. 2021 do zaplacení.Jako samostatný nárok žalobkyně v řízení uplatnila nárok na smluvní pokutu 1 756 Kč, a to dle článku 12 odst. 12.1. bod a) a b) Smlouvy o úvěru, v němž bylo sjednáno, že při prodlení splátky o více než 15 dnů činí smluvní pokuta 8 % z výše této splátky (tj. dle žalobkyně 6 061 Kč x 0,08 = 484,88 Kč) a při prodlení splátky o více než 30 dní smluvní pokuta činí 13 % z výše splátky (787,93 Kč). Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky č. 2 ve výši jak 484,88 Kč, tak ve výši 787,93 Kč, dále za prodlení s úhradou splátky č. 3 ve výši 484,88 Kč (celkem 1 757,69 Kč, avšak po zaokrouhlení požaduje žalobkyně jen 1 756 Kč).2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby. Pro vymožení předmětné pohledávky byla na návrh žalobkyně vedena exekuce soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, (Exekutorský úřad , adresa, – město, dále příp. jen Exekutor) pod sp. zn. , spisová značka, (dále příp. jen Exekuční řízení), avšak na základě nezpůsobilého exekučního titulu – nicotného rozhodčího nálezu č. j. , spisová značka, rozhodce , tituly před jménem, , jméno FO, (dále příp. jen Rozhodčí nález). Proto byla Exekuce zastavena pro nepřípustnost dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne 12. 10. 2023 č. j. , spisová značka, (dále příp. jen „Usnesení exekučního soudu“). Zásadním důvodem pro zastavení předmětné exekuce byla absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy i pro nedostatek pravomoci rozhodce vydat Rozhodčí nález. Pro tuto absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemůže požadovat ani úrok ve výši 11,25 % ročně, neboť i úroková sazba byla sjednána v rozporu s dobrými mravy a je neplatná, k čemuž žalovaní doplnili podrobnou argumentaci (viz dále). Ani nárok na smluvní pokuty ve výši celkem 1 756 Kč žalobkyni nepřísluší, když ze samotného Usnesení exekučního soudu zřetelně vyplývá, že ujednání o smluvních pokutách v neplatné Smlouvě o úvěru představují nepřiměřená smluvní ujednání. Ohledně výsledné a žalobkyní nárokované jistiny 74 652,11 Kč žalovaní namítali, že před samotným nařízením exekuce uhradili žalobkyni celkem 6 061 Kč, dále pak uhradili 5 268,76 Kč. Vzhledem k nesporně poskytnuté částce 80 000 Kč žalovaným proto dlužná částka může činit jen 68 670,24 Kč.K neplatnosti Smlouvy o úvěru žalovaní podrobně argumentovali tím, jestliže ze Smlouvy o úvěru, resp. z oznámení o schválení úvěru vyplývalo, že poplatek za půjčení jistiny 80 000 Kč činí 101 830 Kč (celkem tak mělo být vráceno 181 830 Kč), pak Smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, protože úroková sazba činila 110,45 % a RPSN 112,13 %. Úroková sazba převyšovala více než 9,5 x průměrnou úrokovou sazbu v době uzavření Smlouvy o úvěru (přibližně 11,41 % ročně). Žalovaní poukázali v této souvislosti na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, (který shledal nepřiměřenou výši úroku 3-4x převyšující obvyklou hranici úrokové míry poskytované bankami) a Ústavního soudu – nález sp. zn. , spisová značka, (o tom, že souhlas klienta s tím, že se mu inkriminované sjednání nepřiměřené ho planění nepřiměřeným či rozporným dobrými mravy nejeví, nemůže měnit nic na závěru o nepřiměřené výši sjednaného – v odkazovaném případě – smluvní pokuty). Smlouva o úvěru byla navíc zajištěna sérií smluvních pokut, které byly v Usnesení exekučního soudu shledány nemravným. Krom toho je Smlouva o úvěru absolutně neplatná i z důvodu, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaných (§ 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., platný a účinný v rozhodné době), sama tak přispěla k tomu, že žalovaní nebyli schopni svůj závazek plnit (místo zjišťování skutečných výdajů žalovaných tyto nahradila paušálními a ničím nepodloženými částkami).Žalovaní brojili proti samotnému základu nároku žalobkyně na úrok z jistiny, když ani skutečnost, že se žalobkyně na sazbě úroku domáhá podstatně nižší částky (též nižší smluvní pokuty) než tak činila v rozhodčím řízení, nemůže zhojit absolutní neplatnost Smlouvy o úvěru, kdy neplatnost se na smlouvu vztahuje jako na celek, nikoliv jen na určitou část. Opačný přístup by dle žalovaných byl v rozporu se závaznou Směrnicí Rady 93/13EHS z 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Moderace úroku z jistiny a smluvních pokut při neplatnosti Smlouvy o úvěru je vyloučena nejen touto směrnicí, ale i judikaturou Soudního dvora EU (rozsudek z 30. 5. 2013 sp. zn. , spisová značka, ve věci , Anonymizováno, , dále z 21. 4. 2016 sp. zn. , spisová značka, ve věci , Anonymizováno, vs. , právnická osoba, ., kdy Soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soud, který konstatuje existenci několika klauzulí ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím nebo poskytovatelem a spotřebitelem majících zneužívající povahu ve smyslu směrnice 93/13/EHS, musí vyloučit všechny zneužívající klauzule, nikoliv jen některé z nich. Dle žalovaných tak soudy nemají pravomoc měnit obsah zneužívajících klauzulí.3. Žalovaní také vůči nároku žalobkyně namítli promlčení a poukázali na dosavadní postup žalobkyně při uplatňování pohledávky, který by měl být zohledněn při posouzení běhu promlčecí lhůty (její stavění) v rozhodčím a Exekučním řízení. Žalovaní uváděli, že vedle Smlouvy o úvěru dne 10. 2. 2016 podepsali Rozhodčí smlouvu (dále příp. jen Rozhodčí smlouva) s ujednáním, že případné spory ze Smlouvy o úvěru budou rozhodovány v rozhodčím řízení. Mají za to, že ačkoliv žalobkyně jako odborník v oblasti poskytování spotřebitelského úvěru si musela s ohledem na vývoj judikatury být vědoma absolutní neplatnosti Smlouvy o úvěru, a tím pádem i na ni navázané Rozhodčí smlouvy, a to již při jejím podpisu, pak přesto nechala na základě takové smlouvy zahájit rozhodčí řízení, kdy v důsledku toho, že rozhodce , tituly před jménem, , adresa, celý nárok žalobkyni přiznal, byla na podkladě Rozhodčího nálezu vůči žalovaným vedena exekuce. Ta sice byla Usnesením exekučního soudu zastavena pro nepřípustnost, nicméně za více než 5,5 roku vedení exekuce narostl dluh žalovaných pouze na běžící smluvní pokutě o více než 880 000 Kč (1 100 % oproti částce poskytnuté žalovaným dle Smlouvy o úvěru). Předtím vydaný Rozhodčí nález na jistině přisoudil žalobkyni 221 467 Kč jako téměř trojnásobek plnění, na které měla žalobkyně v době vydání Rozhodčího nálezu nárok (73 939 Kč). Žalovaní požadovali zastavení Exekučního řízení též z důvodu, že rozhodčí spor nerozhodoval jeden z konkrétně v Rozhodčí smlouvě uvedených rozhodců, tj. rozhodce , tituly před jménem, , adresa, , nýbrž , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen , právnická osob