3 C 76/2025-19 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení z titulu vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 22. 5. 2025 mezi ní a společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , sídlem , adresa, . Pohledávka za žalovaným byla dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 5. 2025 postoupena společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, nebo , právnická osoba, ), IČ , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“) právě společnosti , právnická osoba, . Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 20 000 Kč v platbě dne 24. 11. 2023, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Platba byla identifikována variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný ke dni podání žaloby žalobkyni ničeho neuhradil.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu, kde je hlášen k trvalému pobytu postupem podle § 49 o. s. ř. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky podle § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaný obdržel dne 24. 11. 2023 od původního věřitele platbu ve výši 20 000 Kč (zjištěno z vyjádření společnosti , právnická osoba, . ze dne 25. 11. 2025). Smlouvou o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem a společností , právnická osoba, . ze dne 18. 5. 2025 a Smlouvou o postoupení pohledávek mezi společností , právnická osoba, . a žalobkyní ze dne 22. 5. 2025 byla žalovaná pohledávka žalobkyni postoupena (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek a jejich seznamu).4. Soud také z listin doložených žalobkyní vzal za prokázané, a je zde s podivem vyjádření žalobkyně, že „uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit“, když její část samotná žalobkyně k žalobě přikládá, a v předžalobních výzvách a dalších výzvách žalovanému sděluje, že „pohledávka ve shora uvedené výši vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo , hodnota, “, že původní věřitel měl za to, že s žalovaným uzavřel spotřebitelský úvěr číslo , hodnota, , přičemž roční procentuální sazba nákladů úvěru činila 5535 % (!!!).5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud posoudil po právní stránce věc tak, že podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že původní věřitel žalovanému poskytl částku 20 000 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutou částku vrátil, netvrdil, že by smlouvu neuzavřel nebo že by mu částka 20 000 Kč nebyla poskytnuta.13. Původní věřitel (ani žalobkyně) ovšem neprokázal splnění povinnosti řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. , spisová značka, ). Doklady o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě ověřena, však předloženy nebyly. Za těchto okolností lze dovodit, že úvěruschopnost žalovaného nebyla náležitě posouzena. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je neplatnost úvěrové smlouvy uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným, přičemž se jedná o neplatnost absolutní (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance). Výplatou částky 20 000 Kč na účet žalovaného na základě neplatné smlouvy tedy vzniklo na straně majitele účtu (tj. žalovaného) bezdůvodné obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. a žalovaný je povinen vrátit uvedenou částku, a to bez dalších sjednaných úroků a poplatků, neboť k těmto ujednání nelze pro neplatnost smlouvy přihlížet.14. Soud naopak zcela zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům lichvářských úvěrů, což je bezpochyby tento případ, protože co jiného než roční procentuální sazbu nákladů úvěru ve výši 5535 % nazvat lichvou, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 a § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož žalobkyně sice byla úspěšná co do žalované jistiny, nikoliv však co do žalovaného zákonného úroku z prodlení a nadto soud musel přihlédnout k tomu, co již uvedl sub 14 tohoto rozsudku, když v daném případě šlo skutečně o úvěr lichvářský, když roční procentní sazba nákladů v době uzavření této smlouvy činila 5535 %. To soud v žádném případě nehodlá tolerovat, a to ani v případě rozhodo