6 C 54/2025-90 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 130 512,33 Kč s přísl. Tvrdila, že dne 24. 10. 2018 vydalo , organizační složka státu, rozhodnutí o doměření DPH za březen 2014. Dne 15. 2. 2019 vydal , organizační složka státu, platební výměr č. j. , číslo, o předpisu úroku z prodlení s úhradou DPH za zdaňovací období březen 2014. Proti tomuto výměru se žalobkyně bránila odvoláním. Odvolací , organizační složka státu, (dále také OFŘ) o něm rozhodlo rozhodnutím ze dne 20. 10. 2020, č. j. , číslo, . Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil správní žalobou, které nevyhověl Krajský soud v , adresa, rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, a proti němu mířící kasační stížnost zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl žalobkyni doručen dne 18. 3. 2024. Žalobkyně také brojila proti posledně uvedenému rozhodnutí ústavní stížností, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , které bylo žalobkyni doručeno dne 26. 8. 2024. Dosavadní délka řízení o úroku z prodlení tak činila (ode dne 24. 10. 2018 do dne 26. 8. 2024) 5 let a 10 měsíců a 2 dny. Celková doba řízení trvala nepřiměřeně dlouhou dobu, neboť výpočet úroku z prodlení je jen matematickou úlohou a vydání platebního výměru na úrok z prodlení mělo být otázkou max. několika dnů. V odvolacím řízení pak OFŘ překročilo lhůtu pro vyřízení odvolání v délce 6 měsíců podle pokynu č. , Anonymizováno, o stanovení lhůt při správě daní, č. j. , spisová značka, , když v odvolacím řízení neprobíhalo žádné dokazování a šlo jen o vyřízení jediné právní otázky (zda má úrok z prodlené povahu sankce). Proto mělo být ukončeno v řádu dnů, maximálně týdnů. Krajský soud v , adresa, zaslal žalobkyni poučení o možnosti vznést námitku podjatosti až dne 15. 2. 2021, ač tuto možnost měl od podání žaloby. Krajský soud v , adresa, obdržel dne 13. 2. 2021 od žalovaného vyjádření k žalobě a od této chvíle bylo věc možné rozhodnout, ale stalo se tak až dne 26. 1. 2022, což je bezmála roční prodleva. Nejvyšší správní soud obdržel kasační stížnost dne 24. 2. 2022 a rozhodl o ní až dne 15. 3. 2024, tj. po více než dvou letech, ač se jednalo opět o extrémně jednoduché právní posouzení jediné právní otázky. Výši zadostiučinění žalobkyně odvozuje od stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (Rc 58/2011). Význam předmětu řízení hodnotí žalobkyně jako zvýšený s ohledem na kumulovanou inflaci, čemuž odpovídá odškodnění 18 000 Kč. Vypočtené odškodnění ve výši 87 008,22 Kč zvýšila žalobkyně o 50 % z důvodu mimořádně dlouhého průtahu. Pro případ, že soud dospěje k závěru o nesprávném úředním postupu, avšak nebudou splněny předpoklad pro finanční zadostiučinění v penězích, navrhla žalobkyně eventuální petit v podobě konstatování soudu, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě.2. Další dvě obdobné žaloby podala žalobkyně u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 56/2025 (doměření k DPH za srpen 2014), kde požadovala zadostiučinění ve výši 130 512,33 Kč s přísl. a sp. zn. 6 C 57/2025 (doměření k DPH za listopad 2014), kde požadovala zadostiučinění také ve výši 130 512,33 Kč s přísl. Usnesením č. j. 6 C 54/2025 - 74 ze dne 21. 7. 2025 byly všechny věci spojeny ke společném řízení podle § 112 o. s. ř.3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Ve svém vyjádření k žalobě shodně s žalobkyní označila rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, platební výměry a rozhodnutí správních soudů. Délku řízení stanovila na 5 let (od oznámení platebních výměrů 25. 2. 2019 do rozhodnutí NSS 18. 3. 2024), přičemž odvolací řízení trvající 607 dnů je způsobilé vyvolat existenci nesprávného úředního postupu. Žalobkyně mohla pociťovat újmu z řízení o její primární daňové povinnosti (zejména v probíhající daňové kontrole), kde se rozhodovalo o desítkách miliónů korun a mj. se posuzovalo i trestně-právní jednání žalobkyně, na rozdíl od nyní posuzovaného řízení o úroku z prodlení, které z daňového řízení o stanovení daně přímo vycházelo, a ve kterém mohla žalobkyni vzniknout újma téměř zanedbatelného významu, neboť se jednalo o úrok z prodlení, který je příslušenstvím primární daně a ve smyslu § 2 odst. 5 daňového řádu sleduje osud této daně. Pokud by žalobkyně řádně plnila své daňové povinnosti, k vydání platebních výměrů na úrok z prodlení by nikdy nedošlo. Žalobkyně byla pravomocně odsouzena za dotační a daňový podvod rozsudkem Krajského soudu v , adresa, . S ohledem na tuto trestnou činnost žalobkyně nemohla být dána nejistota ohledně výsledku řízení, neboť ta spočívala pouze v tom, zda bude mít žalobkyně prospěch z vlastního nekalého jednání. Pokud judikatura Nejvyššího soudu snižuje význam řízení o primární dani ve vazbě na pravomocný rozsudek, kterým byla žalobkyně uznána vinnou za spáchaný zločin krácení daně a spáchaný zločin dotačního podvodu, v případě příslušenství dotčené daně je pak nutné vycházet ze stejných principů. Navíc byl žalobkyni úrok z prodlení na DPH za jednotlivé měsíce roku 2014 posečkán od 10. 11. 2018 a k úhradě došlo až dne 30. 11. 2023. Délka řízení o úroku z prodlení tedy neměla vliv na jeho úhradu. Dle žalované byl význam řízení pro žalobkyni zcela zanedbatelný a z výše uvedených principů by žalobkyni mělo být poskytnuto maximálně odškodnění ve formě konstatování porušení práva.Provedené důkazy4. Z dokumentu označeného jako „Sdělení výsledku projednání žádosti o náhradu škody žadatelce“ vydaným žalovanou dne 11. 3. 2025 pod č. j. , spisová značka, soud zjistil, že , organizační složka státu, projednalo dvanáct žádostí žalobkyně, týkajících se úroku z prodlení na DPH za měsíce leden až prosinec 2014, společně, neboť jsou mezi sebou věcně a procesně úzce provázané. V tomto sdělení výslovně uznala, že v rámci odvolacího daňového řízení došlo k nepřiměřené délce a tím k nesprávnému úřednímu postupu, za což se žalobkyni omluvila. Zároveň však uzavřela, že peněžité zadostiučinění nepřísluší, jelikož v širší daňové kauze byl žalobkyni přiznán úrok z neoprávněného jednání správce daně ve značné výši, a s ohledem na povahu a význam posuzovaného řízení je na místě nepeněžní forma satisfakce ve formě konstatace porušení práva a omluvy.5. Průběh řízení u jednotlivých správních orgánů a obsah listin v nich založených soud zjistil z daňového spisu žalobkyně vedeného , organizační složka státu, a ze spisu , organizační složka státu, . Podle obsahu rozhodnutí OFŘ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo odvolání žalobkyně u OFŘ zaevidováno dne 27. 3. 2019 a doplněno dalším podáním žalobkyně 30. 7. 2020 a 27. 8. 2020.6. Podle spisu Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , byla žaloba podána dne 15. 12. 2020, správní spis byl soudu předložen 15. 2. 2021 a dne 26. 1. 2022 byl vydán rozsudek, přičemž původní termín jednání 7. 12. 2021 byl odročen na žádost žalobkyně.7. Ze spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že NSS obdržel kasační stížnost 24. 2. 2022 a rozhodnutí bylo vydáno 15. 3. 2024. Podle spisu Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, byla stížnost podána 20. 5. 2024 a odmítnuta 15. 8. 2024.8. Z rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 3. 9. 2020, č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení ze dne 20. 10. 2020, č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tento soud pravomocně uznal vinnými osoby jednající za žalobkyni i samotnou žalobkyni (právnickou osobu , Jméno žalobkyně, .) ze spáchání trestného činu souvisejícího s daňovými povinnostmi, žalobkyni pak konkrétně za zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku a zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) trestního zákoníku (ve spojení s § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob). Podle zjištění trestního soudu žalobkyně v období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2015, s výjimkou července 2015, systematicky uplatňovala v přiznáních k DPH fiktivní přijatá plnění a plnění s věcně neopodstatněně navýšenou cenou u pořizovaných technologií. Jednání probíhalo prostřednictvím řetězce spřízněných společností, které vytvářely zdání reálných obchodních vztahů, a zahrnovalo i účelové navyšování cen technologií. Trestní soud uzavřel, že tímto jednáním došlo ke zkrácení daně a k vylákání nadměrných odpočtů DPH v celkové výši přesahující 55 milionů Kč, čímž byla způsobena škoda České republice. Žalobkyni byl uložen peněžitý trest 2 000 000 Kč, trest zákazu přijímání dotací a subvencí na dobu čtyř let a povinnost společně a nerozdílně s dalšími odsouzenými uhradit poškozenému Ministerstvu průmyslu a obchodu částku 56 129 436 Kč.Právní posouzení9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.10. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také por