23 C 173/2020-19 — Okresní soud v Sokolově

Manželka se domáhala rozvodu manželství, manžel se k návrhu připojil. Účastníci uzavřeli manželství 1982. V 2012 došlo k citovému odcizení, přestali se intimně stýkat. Žijí ve stejném bytě, v pokoji mají oddělené postele, manžel se tam však zdržuje málo, z pracovních důvodů převážně pobývá na ubytovnách. Manželka chce být sama, obnovení soužití vyloučila, manžel její přání respektoval, počítá s tím, že od příštího roku bude pracovně pobývat v zahraničí. Manželce však nadále hodlá platit nájemné a podílet se na splácení dluhu. I když manžel hodlá i po rozvodu platit manželce nájemné a podílet se na splácení dluhu, manželka trvala na tom, že chce být sama, což manžel respektoval a v brzké době se hodlá odstěhovat za prací, došlo tedy k odcizení, manželství je tedy tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že obnovení soužití nelze očekávat, a proto návrhu manželky, k němuž se manžel připojil, dle §§ 755 (1), 756 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, bylo vyhověno; příčinou rozvratu byla neochota či neschopnost manželky setrvat ve společném vztahu, ačkoli ji manžel finančně podporuje a hodlá tak nadále činit. Rozvod tedy potvrzuje skutečný stav rozvratu. Žádný z účastníků ve statusových věcech manželských, rozvodu, dle § 23 zákona 292/2013 Sbírky, o zvláštních řízeních soudních, nemá zásadně právo na náhradu nákladů řízení; vzhledem k tomu, že je přiznat nechtěli, byla tato zásada zachována. Usnesením Okresního soudu v Sokolově z 12. 10. 2020, 23 C 173/2020-14, bylo manželce přiznáno zcela osvobození od soudního poplatku za návrh na zahájení řízení vycházejíc ze zjištění, že to odůvodňují i její poměry, neboť se uchází o práci, vedle jiných dávek pobírá příspěvek na živobytí, jenž je dávkou hmotné nouze, je tedy zřejmé, že nemá prostředky na jiné než základní potřeby; nebyly známy poměry manžela, dle nichž by mohla mít příjem z výživného od něj, navíc nebylo zřejmé, zda by byla taková případná povinnost, i vhledem k odloučení, vynutitelná; k dluhům přihlédnuto nebylo, neboť za ně dostala protihodnotu, jejich příčinou zřejmě bylo neodpovědné hospodaření. Manžel však poté při jednání uvedl, že si vydělává mezi 15 000 až 30 000 Kč měsíčně, 1,5 měsíce však výplatu nedostal, manželce platí nájemné a přispívá na úhradu jejích dluhů, což hodlá činit i po rozvodu. Částka životního minima, určeného k úhradě základních osobních potřeb, osoby, jež je dle věku posuzována jako 1. v pořadí, manželky, dle §§ 1 (1), 3 (2, 3 a)) zákona 110/2006 Sbírky, o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, činí 3 550 Kč, osoby další, manžela, 3 200 Kč. Mezi základní potřeby patří i náklady na bydlení, jejichž přiměřená, normativní, výše pro byt užívaný dle nájemní smlouvy 2 osobami v rodině v obci do [číslo] obyvatel, [obec], dle § 26 (1 a)) zákona 117/1995 Sbírky, o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, činí 7 545 Kč. Celkové přiměřené náklady účastníků tedy činí 14 295 Kč měsíčně. Manželé dle § 697 (1) zákona 89/2012 Sbírky, občanský zákoník, mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, jenž oběma zajišťuje zásadně stejnou úroveň. Návrh byl podán 30. 9. 2020, před 2 měsíci, příjem manžela se pohybuje kolem 20 000 Kč, byť 1,5 měsíce je zpožděna výplata, za tu dobu by měl však být dostatečný nejen k úhradě základních potřeb svých a manželky v rámci výživného, ale z toho by měla být schopna uhradit jednorázový soudní popletek 2 000 Kč za řízení zejména z toho důvodu, že manžel uvedl, že ji nadále bude finančně podporovat. Přiznané osvobození soud proto dle § 138 (2) zákona 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád, odejmul se zpětnou účinností, neboť se do pravomocného skončení řízení ukázalo, že poměry manželky osvobození neodůvodňovaly. Výše poplatku vyplývá z položky 4 6. sazebníku zákona 549/1991 Sbírky, o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudních poplatcích). Jeho poplatnicí dle § 2 (1 a)) zákona o soudních poplatcích je navrhovatelka, manželka. Uvedla, že by byla schopna ho zaplatit do konce ledna 2021, proto dle § 160 (1) o. s. ř. jí to bylo umožněno v obdobné lhůtě, v zájmu jistoty běžící od právní moci rozsudku, neboť by nemělo význam jí určit stanovené 3 dny od právní moci rozsudku a případně tak zahajovat zbytečně vymáhání, pokud je schopna zaplatit v nepříliš delší lhůtě. Poplatek dle § 8 (3, 4) zákona o soudních poplatcích se platí na účet zdejšího soudu, zřízený u [obec] [anonymizována dvě slova], [číslo], [variabilní symbol], anebo tak lze učinit kolkovými známkami na připojeném tiskopise.