7 C 376/2020-43 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nájemní smlouvy ze dne 7.02.2019 ohledně bytu [číslo] umístěného v domě [adresa] v ulici [obec] v [obec]. Nájemní vztah byl uzavřen na dobu do 31.05.2019. Dále užívali žalovaní byt bez právního důvodu až do 11.06.2020, kdy byl byt exekučně vyklizen. Žalovaní byli povinni platit za nájem předmětného bytu včetně jeho zařízení částku 1 591 K měsíčně. Dluh žalovaného byl vyčíslen za období března až prosince 2019 na částku 10 x 1 591 Kč, tj. celkem 15 910 Kč a za období ledna až května 2020 na částku 5 1 591 Kč, tj. celkem 7 955 Kč. Dále žalovaní dluží částku 42 168 Kč z titulu nedoplatku z vyúčtování spotřebovaných služeb za rok 2019. Žalovaní, ačkoliv byli k úhradě dluhu upomínáni, dosud nic nezaplatili, proto se dostali do prodlení a žalobce tak požaduje i příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce předloženými listinnými důkazy prokázal všechna tvrzení uvedená v žalobě. Smlouvou o nájmu bytu ze dne 7.02.2019, předpisem plateb pro žalovaného, evidenčním listem nájemníka, vyúčtováním služeb za rok 2019, upomínkou ze dne 25.11.2019 včetně doručenky prokázal žalobce vznik nájemního vztahu a jeho trvání. Užívání bytu po skončení nájemního vztahu do 11.06.2020 bylo prokázáno protokolem o vyklizení bytu z 11.06.2020. Žalovaní byli jako nájemci povinni platit smluvené nájemné a zálohy na služby v celkové částce 5 232 Kč. Nájemné řádně nehradili za období března až prosince 2019 a dále ledna až května 2020. Dále žalovaný dluží částku 42 168 Kč z titulu nedoplatku z vyúčtování spotřebovaných služeb za rok 2019. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2251 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy na služby. Podle ust. § 2295 OZ, pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Žalovaný se dostal do prodlení s placením a proto má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo na úrok z prodlení z dlužného nájemného ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 302 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 302 Kč.