16 C 284/2021-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 16 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu 16 000 Kč a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 376 Kč v 60 týdenních splátkách po 496 Kč. Žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 2 700 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném jistinu ve výši 16 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 10 676 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 16 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: 4. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] v hotovosti částku 16 000 Kč. Celková částka v případě řádného splácení činila 29 376 Kč, z toho 16 000 Kč činila jistina a 13 376 Kč souhrnný poplatek. Žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně částku 2 700 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 23. 7. 2015 výzvu k úhradě dluhu, žalovaný od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho. 5. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ o.z.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle § 39 o.z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 7. Podle § 451 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. 8. Podle § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 9. Podle § 563 o.z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: 11. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o půjčce ve smyslu § 657 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. 12. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce ze dne [datum], [číslo] je absolutně neplatná pro její rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí půjčky. Souhrnný poplatek ve výši 13 376 Kč v projednávané věci činí 83,60% z poskytnuté jistiny ve výši 16 000 Kč při splatnosti 60 týdnů (tedy při splatnosti jeden rok by po přepočtu činil přibližně 72,65%). Uvedený souhrnný poplatek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy defacto o smluvní úrok. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum] činila průměrná obvyklá úroková míra 15,59% ročně, z čehož vyplývá, že roční úroková sazba (72,65%) sjednaná ve smlouvě o půjčce ze dne [datum] přesahuje zmíněný obvyklý úrok téměř pětinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o půjčce ze dne [datum] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě nepůjčila, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 o.z. 13. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 451 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 16 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 2 700 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 13 300 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 23. 7. 20215 výzvu k úhradě dluhu, dne 24. 7. 2015 se tato výzva do sféry dispozice žalovaného, dne 25. 7. 2015 měl žalovaný plnit a od 26. 7. 2015 je v prodlení v souladu s ustanovením § 563 o.z. 14. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl co do zaplacení částky 13 300 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 13 300 Kč od 26. 7. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 324 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (14 759,46 Kč, tj. 42,81%) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (19 713,24 Kč, tj. 57,19%) při výsledku 14,38% z částky 2 252 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a 21% daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč. V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.